Daň z přidané hodnoty se mezi ostatními daněmi pyšní hned několika NEJ. Jednak jde o daň s nejvyšším fiskálním přínosem pro stát, dále jde o nejvíce harmonizovanou daň z pohledu Evropského daňového práva nebo jde o nejčastěji kontrolovanou oblast ze strany správce daně. Výčet by mohl být jistě delší, nicméně velmi často se jí říká také „dokladová daň“. Tímto přízviskem mám na mysli fakt, že správně vystavené daňové doklady se všemi náležitostmi přispívají k dobrému průchodu přes elektronické systémy správce daně, kde jsou faktury párovány a podrobeny různým testům z hlediska časových souvislostí, přenesení daňové povinnosti, povinností přiznat daň v návaznosti na uplatněný odpočet atd.
Faktury vystavené do zahraničí musí ve většině případů obsahovat popis ohledně režimu uplatnění daně z přidané hodnoty. Otestujte se, zda dokážete vybavit fakturu správným popiskem v anglickém jazyce!
Ing.
Vladimír
Zdražil
specialista na přeshraniční obchod a služby
Samotné náležitosti daňových dokladů definuje část zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), vymezená paragrafy 26–35. Zde nalezneme kromě typů daňových dokladů též i jejich náležitosti (§ 29 ZDPH), kde mimo jiné je v odstavci 2 tohoto paragrafu uvedeno, že při uplatnění osvobození od daně či přenesení daňové povinnosti na odběratele musí být uvedeny v textu daňového dokladu určité údaje. Taková úprava má jednoznačně za cíl obeznámit odběratele s jeho fiskálními povinnostmi vázané na daň z přidané hodnoty.
Nejde o žádnou specialitu či překvapivý závěr zúžený pouze na přeshraniční fakturaci. Podobná pravidla platí totiž i v tuzemské fakturaci. Jen pro ilustraci si každý čtenář jistě uvědomí, že pokud je aplikován v tuzemsku režim přenesení daňové povinnosti dle § 92 ZDPH, tak je povinností osoby uskutečňující plnění uvést na daňový doklad tvrzení „daň odvede zákazník“. Podobně postupujeme v tuzemsku za předpok