Stále více podnikatelů řeší otázku fakturace práce na movité věci, pokud v transakci existuje nějaký přeshraniční prvek. Tuzemští plátci DPH vcelku přirozeně mají obavu, zda například servisní práce určené německému příjemci mají fakturovat s českou daní na výstupu anebo snad využít přenesené zdanitelné plnění. Podobnou obavu ohledně správného uplatnění DPH či správného účtování mohou mít za předpokladu, že si objednají službu od zahraničního poskytovatele, za kterou vcelku přirozeně musí dorazit i faktura. Zde sice nejsou povinni řešit správnost daňového dokladu z pohledu výstavce, avšak mohou být na pochybách, zda je přijatá faktura ve správném režimu. Následující řádky nabízí výčet základních rozhodovacích pravidel pro fakturační oddělení plátců s důrazem na správné uplatnění DPH v oblasti prací na věcech movitých.
Práce na movité věci s přeshraničním prvkem je založena na principu přenesené daňové povinnosti za předpokladu, že je adresována osobě povinné k dani
Ing.
Vladimír
Zdražil,
specialista na přeshraniční obchod a služby
Jde o plnění na movité či nemovité věci?
Každé správné rozhodnutí v oblasti DPH by mělo začínat rozborem, zda předmětné plnění je dodáním zbožím nebo poskytnutím služby. Zde nedochází k převodu vlastnického práva na kupujícího, nýbrž jde o servis opravu, či údržbu nějakého hmotného aktiva. Z pohledu osoby uskutečňující plnění musí jít jednoznačně o poskytnutí služby. Určení typu plnění je klíčovým prvním krokem pro správné uplatnění DPH, avšak není prvkem jediným.
Osoba uskutečňující plnění musí na základě obsahu smluvního závazku, technické dokumentace atd. určit, zda jde tzv. o práci na věci movité anebo nemovité. Nezaujatému čtenáři by sice mohlo být úplně jedno, zda podnikatel provede servis obráběcího stroje či povinnou údržbu budovy, avšak z hlediska stanovení místa uskutečnění zdanitelného plnění u služby s přeshraničním prvkem tato proměnná může rozhodnout o tom, že daň uplatněná z transakce skončí v jiném státním rozpočtu.
Od 1. 1. 2017 došlo v článku 31a prováděcího nařízení č. 282/2011 ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení“), k upřesnění, které odstranilo nejistotu mnoha servisních firem působících po celé EU ohledně toho, zda provedená práce podléhá pravidlům práce na věci movité či nemovité. Poskytnuté služby dle tohoto výkladu mají dostatečnou souviselost s nemovitostí, za předpokladu, že nemovitost tvoří základní nebo
konstitutivní
prvek takové služby, a zároveň dochází k právní nebo fyzické změně nemovitosti. Pakliže se bavíme o konkrétních detailech dopadu tohoto článku prováděcího nařízení, tak jednoznačně opravy, servis, údržba nemovitosti samotné nebo servis či údržba součástí jako jsou dveře, okna, výtahy, klimatizační jednotky apod., tak jde o zdanitelná plnění podléhající pravidlům práce na věci nemovité.Pokud by docházelo k opravám vnitřního vybavení konkrétní budovy, tak toto prováděcí zařízení zavádí pojem tzv. trvalé instalace vybavení v budově. Pokud by případné odstranění tohoto vybavení vedlo ke změně účelu použití budovy atd., tak by případný servis tohoto zařízení opět znamenal práci na věci nemovité.
Současná podnikatelská praxe přináší rostoucí počet servisních firem, které za realizací svých zakázek opravdu míří za hranice, a nejsou si jisty, jak mají takovou zakázku fakturovat. Zda na ní mají nahlížet jako na práci na věci movité anebo na práci na věci nemovité. Klíčem není nic jiného než smluvní vztah, technická dokumentace realizace zakázky, ze které je patrná podstata plnění a zejména to, na čem je výkon realizován. Jen doplním, že podcenění tohoto kroku vede k fiskální nerovnováze v tom smyslu, že daň potom náleží jinému státu než směrnice Rady 2006/112/ES, ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice EU k DPH“) určuje.
U práce na věci nemovité je místo plnění vždy tam, kde se nemovitost nachází, avšak u práce na věci movité lze přechýlit místo plnění na objednatele, pokud je osobou povinnou k dani
Jestliže si je plátce DPH jistý, že poskytuje službu související s nemovitostí, tak je nutné vyjít z principu uvedeného v § 10 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Zde je jednoznačně uvedeno, že místo plnění musí být tam, kde se nemovitost nachází. Jinými slovy, u služeb souvisejících s nemovitostí má poloha nemovitosti a zejména její zápis v katastrálním členění konkrétního státu rozhodující vliv, kde bude stanoveno místo uskutečnění zdanitelného plnění.
Z hlediska určení místa uskutečnění zdanitelného plnění je až druhořadá osoba objednatele. Místo plnění je s ohledem na celoevropský princip přednosti nemovité věci jasně dané do státu, v němž se nemovitost nachází. Jen si dovolím upřesnit, že § 10 ZDPH v sobě koncentruje speciální pravidla pro uplatňování DPH u služeb, zatímco běžná pravidla pro služby jsou zakotvena v předcházejícím paragrafu, tj. § 9 ZDPH.
V případě použití běžného pravidla pro služby (viz § 9 ZDPH) platí, že místo plnění lze přechýlit na příjemce služby, avšak pouze za předpokladu, že je tzv. osobou povinnou k dani (uskutečňuje samostatně ekonomickou činnost). Převedeno do praxe, tak zakázky práce na věcech movitých závisí na charakteru příjemce plnění.
Pokud je osobou povinnou k dani, tak poskytovatel takové služby fakturuje bez DPH v tzv. režimu přeneseného plnění „reverse charge“. Pokud je objednatelem
klient
z Evropské Unie s platným DIČ, tak je takové plnění vykázáno na řádku 21 přiznání k DPH a v souhrnném hlášení je uvedeno s kódem 3 včetně uvedení DIČ příjemce (tj. jako běžná služba mezi jednotlivými členskými státy EU). Není přitom rozhodující, kde skutečně k práci na věci movité dojde (stát zhotovitele, stát příjemce anebo jakýkoli jiný stát). Klidně může jít například o opravu stroje tuzemským plátcem na území ČR pro polského objednatele. V takovém případě bude daňová povinnost v souladu se všemi výše uvedenými pravidly přenesena na polského objednatele (
poznámka:
v praxi se v tomto velmi často chybuje a různé opravy movitých věcí jsou fakturovány chybně s tuzemskou daní namísto reverse charge).
Jiná situace by nastala za předpokladu, že objednatelem by byla osoba nepovinná k dani (například nějaký občan). V takovém případě je místo plnění tam, kde je služba poskytnuta. Pokud by například opravil český plátce elektrokolo v Prachaticích francouzskému občanovi, tak místo plnění je tuzemsko a transakce se objeví v jeho domácím přiznání na řádku 1 přiznání a sekci A.5. kontrolního hlášení.
Pokud by tuzemský plátce opravil elektrokolo v Lyonu osobě nepovinné k dani, tak místo uskutečnění zdanitelného plnění je Francie a tuzemskému plátci tam vzniká registrační povinnost.
Závěr
Servisní, opravářské, udržovací a další případné práce jsou z pohledu DPH službou. Směrnice EU k DPH i související
judikatura
důsledně rozlišuje mezi rozdílným uplatněním DPH u prací na věcech movitých a nemovitých. Lze připomenout, že od 1. 1. 2017 došlo ke změně prováděcího nařízení 282/2011, kde byla předefinována nemovitost jako taková. Mimo jiné zde byl doplněn výčet prací, které spadají do kategorie služeb souvisejících s nemovitostí, a těch, které nejsou považovány za práce na nemovitosti. Pokud jsme si jisti ohledně kategorizace prací s ohledem na movité či nemovité věci, tak již nic nebrání k aplikaci principů DPH. Práce na věci nemovité jsou zařazeny do tzv. speciálních pravidel, kde nelze použít pravidlo základní. U prací na věcech nemovitých musí být důsledně přiřazeno místo plnění ke státu, kde se dotčená nemovitost nachází. Naopak u prací na věcech movitých lze použít základní pravidlo pro služby (tj. přechýlit na příjemce plnění za předpokladu, že je osobou povinnou k dani) nebo uplatnit DPH na výstupu za předpokladu, že je osobou nepovinnou k dani.