Stále více výrobců či obchodníků se zajímavým sortimentem řeší otázku, jak expandovat do zahraničí. Domácí trh je jim buď moc těsný, anebo v zahraničí sice již jejich zboží přítomno je, avšak není zde prodáváno způsobem, který by je uspokojoval. Co mám tímto na mysli? Především způsob, jakým se jejich bezpochyby zajímavé zboží do ciziny dostává, a především to, že drtivá část obchodní marže zůstává u nějakého místního podnikatele (zpravidla velkoobchodníka), který si ponechá její podstatnou část, a domácí podnikatel se musí spokojit pouze s minimem. Takoví podnikatelé si logicky kladou otázku, jak prodávat nadále v zahraničí, avšak „obejít“ toho neoblíbeného obchodníka, který přemosťuje mezeru mezi ním a konečným zákazníkem.
Prodej přes nové obchodní platformy nezbavuje žádného podnikatele povinnosti řádně vypořádat DPH
Ing.
Vladimír
Zdražil,
specialista na přeshraniční obchod a služby
Nové obchodní platformy mohou mít různé úrovně spolupráce
Alternativou pro výše uvedené tuzemské podnikatele mohou být tzv. moderní platformy, které za určitých specifických podmínek mohou „přemostit“ výše uvedeného místního velkoobchodníka anebo jednoduše mohou pro tuzemského podnikatele přinést průnik na nové zahraniční teritorium, aniž by museli vynaložit obrovské úsilí na hledání koncových klientů. Přestože se koncept jednotlivých obchodních platforem liší a nelze jej zcela vystihnout či je nějak absolutně definovat, tak v hrubých nástinech lze vyprofilovat tři modely spolupráce mezi tuzemským podnikatelem a obchodní platformou, která se při zájmu o zahraniční teritoria s konkrétním zbožím nabízí:
a)
Na obchodní platformě je zboží umístěno a zákazníci z celého světa jej vidí a mohou si ho objednat.
b)
Zboží je umístěno na obchodní platformě a obchodní platforma si jej převeze do nějakého svého zpravidla zahraničního skladu. V případě objednání zákazníkem zajišťuje obchodní platforma jeho expedici k zákazníkovi včetně zajištění platby atd. Zboží je nicméně nadále majetkem podnikatele a teprve jeho dodáním zákazníkovi dochází k prodeji mezi podnikatelem a zákazníkem. Obchodní platforma tedy zajišťuje
marketing
, logistiku a skladování.c)
Zboží si koupí obchodní platforma za předem sjednanou cenu od tuzemského zákazníka, odveze si ho do svého skladu (zpravidla v zahraničí) a následně jej na své platformě nabízí zákazníkům po celém světě. V případě zájmu konečného zákazníka jej platforma vlastním jménem zákazníkovi prodává.
Každý podnikatel si samozřejmě musí velmi důkladně zanalyzovat, jakou z výše uvedených tří cest, popřípadě jejich modifikací půjde. Je jasné, že za všechno se platí a spolupráce s moderními platformami něco stojí. Zatímco v prvním typu spolupráce [písmeno a)] jde v podstatě o marketingový poplatek, kdy jde o umístění produktu na zákazníky hojně navštěvovaných stránkách, tak pod dalším bodem [písmeno b)] již máme poměrně robustní službu, kdy zboží je umístěno do skladu platformy včetně zajištění logistiky konečnému zákazníkovi. Dochází k tomu, že zboží je velmi často převezeno do jiného státu, aniž by měnilo vlastníka, a je nabízeno do okamžiku, než zareaguje zákazník. V případě jeho objednávky zajišťuje expedici právě obchodní platforma, což zpravidla zrychlí proces dodání. Co se týče posledního typu spolupráce [písmeno c)], tak tam jde o tzv. B2B dodání mezi tuzemským podnikatelem jako prodávajícím a obchodní platformou jako kupujícím.
Bez ohledu na použitou platformu či model spolupráce, za daně si odpovídá podnikatel
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), ani Evropská směrnice o DPH neposkytuje využití moderních obchodních platforem žádnou zvláštní úpravu, a je tedy třeba vyjít ze standardních režimů uplatňování DPH při unijním zbožovém styku či případně pro zbožové režimy vůči třetím zemím – vývoz, případně dovoz. Na druhou stranu je třeba připustit, že určité změny reagující na existenci těchto platforem jsou ve fázi příprav a jako pravděpodobný pro implementaci se jeví rok 2021. Ale pojďme zpět do současnosti…
Nezapomínejme na základní principy unijních zbožových obchodů jako je zboží uskladněné v jiném členském státu, transakce B2B a B2C
Bez ohledu na to, zda prodáváme zboží do zahraničí přes moderní obchodní platformu, či nikoli, tak si připomeňme několik stávajících pravidel z pohledu uplatňování DPH.
V první řadě jde o fakt, že jakékoli zboží určené k prodeji převezené z jednoho státu do druhého, aniž by existoval konkrétní zákazník, musí být tzv. legitimizováno z pohledu DPH ve prospěch státu, kam je převezeno a kde je uskladněno. Nejčastěji jde o režim nazývaný přemístění zboží, kdy zboží v okamžiku převezení nemění vlastníka, avšak musí nabýt
status
státu, kde je uskladněno. Z pohledu moderních obchodních platforem jde o model spolupráce uvedený v písmenu b) a nepochybně si vyžaduje registraci podnikatele k DPH ve státě uskladnění.Velmi oblíbeným a již léty prověřeným režimem je tzv. režim B2B, tj. situace, kdy tuzemský podnikatel má zákazníka z jiného členského státu, který má své DIČ. Za této situace je faktura vystavena v režimu osvobození s nárokem na odpočet DPH dle § 64 ZDPH a daň je posléze tzv. samovyměřena zákazníkem. I tato forma zdanění se může objevit při spolupráci s moderní obchodní platformou v závislosti na nastaveném modelu. Buď může být zákazníkem přímo platforma [písmeno c)], anebo máme dodavatelský vztah vůči zákazníkovi, který nás oslovil díky umístění zboží na obchodní platformě [tj. písmeno a)].
Neměli bychom ani zapomenout na ty podnikatele, kteří mají specifický produkt oblíbený ze strany konečných spotřebitelů (například parfémy, spotřební zboží, suvenýry atd.). V takovém případě se jedná o tzv. obchody B2C, kde zákazník je sice osoba z jiného členského státu, avšak nemá ani nemůže mít DIČ. Je sice kupujícím, avšak optikou DPH jde o tzv. osobu nepovinnou k dani. V takovém případě musí dodavatel řešit přiznání daně z přidané hodnoty sám a za žádných okolností jej nemůže přenášet na kupujícího. Jde o tzv. režim zasílání zboží dle § 8 našeho ZDPH s tím, že místo uskutečnění zdanitelného plnění je primárně v zemi příjemce, avšak za určitých podmínek se nabízí možnost přiznat daň dodavatelem v tuzemsku. Jde o tzv. limity pro zasílání s tím, že této možnosti (zdaňovat DPH v tuzemsku) mají pouze ti, kteří jsou takzvaně pod limitem (více v tabulce). Ti ostatní se chtě nechtě musí registrovat v zemi příjemců a ze svých prodejů odvádět tamní daň. Jinak než registrací k DPH to nelze.
| Limity pro zasílání zboží do jednotlivých států EU, po jejichž překročení je nutné se registrovat v této zemi k DPH | |||||
| Belgie | 35 000 EUR | Bulharsko | 70 000 BGN | ČR | 1 140 000 Kč |
| Dánsko | 280 000 DKK | Estonsko | 35 000 EUR | Finsko | 35 000 EUR |
| Francie | 100 000 EUR | Chorvatsko | 270 000 HRK | Irsko | 35 000 EUR |
| Itálie | 35 000 EUR | Kypr | 35 000 EUR | Litva | 125 000 LTL |
| Lucembursko | 100 000 EUR | Lotyšsko | 35 000 EUR | Maďarsko | 35 000 EUR |
| Malta | 35 000 EUR | Německo | 100 000 EUR | Nizozemí | 100 000 EUR |
| Polsko | 160 000 PLN | Portugalsko | 35 000 EUR | Rakousko | 35 000 EUR |
| Rumunsko | 118 000 RON | Řecko | 35 000 EUR | Slovensko | 35 000 EUR |
| Slovinsko | 35 000 EUR | Španělsko | 35 000 EUR | Švédsko | 320 000 SEK |
| Velká Británie | 70 000 GBP | ||||
Z výše uvedené tabulky jednoznačně vyplývá, že v případě překročení limitů v režimu zasílání se plátce musí registrovat v těchto státech.
Platformy mohou zajistit vystavování faktur, případně další služby
Jak se k daňovým povinnostem staví platformy, se kterými zákazník uzavře smluvní vztah a posléze začne skutečně přes ně prodávat zboží? Jakákoli spolupráce je zahájena registrací podnikatele na konkrétní platformě a zároveň sdělením DIČ podnikatele. Některé platformy mohou v oblasti daní poskytnout určitou daňovou osvětu – tj. mají tam uvedeny podmínky, na základě kterých se podnikatel povinně registruje v jiných členských státech atd. Některé systémy generují automaticky faktury, které si podnikatel může v určitých intervalech stahovat z jakéhosi administrátorského rozhraní svého účtu atd. Dokonce mohou nabízet i jakýsi nadstandard, tj. za úplatu a za zplnomocnění sestavit přiznání k DPH v konkrétní zemi (např. Německo) a podat jej. Každopádně je třeba tuto službu zvážit, neboť přes konkrétní platformu nemusí docházet ke zcela všem transakcím podnikatele s místem plněním v tomto státu a může jít tím pádem o nepřesné podání v důsledku nezohlednění transakcí mimo platformu. Každopádně již jde o specifické informace, které má svým jedinečným způsobem upravena jednotlivá obchodní platforma.
Závěrem
Použití obchodních platforem se díky rozšíření internetu v podstatě do všech domácností a nárůstu on-line nakupování stalo velmi vhodnou alternativou pro domácí podnikatele, kteří chtějí buď expandovat na nové zahraniční trhy, anebo se chtějí jednoduše zbavit drahých místních obchodníků, kteří v konkrétním státu spolknou velkou část obchodní marže. Je nutné připomenout, že využití platformy nikoho nezbavuje obvyklých daňových povinností při obchodu do jiných států EU. Je třeba vycházet ze základních zákonných principů, neboť nová
legislativa
pro tzv. prodej zboží na dálku se chystá nejdříve od roku 2021. Před rozhodnutím ohledně využití platformy doporučuji velmi důsledné sledování podmínek včetně výběru vhodné metody spolupráce. Zdaleka ne každému musí vyhovovat jeden model spolupráce. Praxe přinesla několik případů, kdy nebyla zohledněna specifika produktů, marketingový mix atd., což vedlo k neúspěchu. Na druhé straně jde o unikátní možnost zejména pro menší podnikatele se zajímavým produktem, kteří bez drahého marketingu mohou získat přístup na cenné a jinak pro ně nedostupné trhy.