Otázky a odpovědi: Automobil OSVČ využívaný pro potřeby její s. r. o.

Především je třeba upozornit na obecná daňová rizika spojená s fakturováním, resp. s platbami mezi tzv. spojenými osobami, kam spadá hlavně s. r. o. její společník, resp. jednatel. V souladu s § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), by měly sjednané převodní ceny více méně raději odpovídat tržně obvyklým částkám, které by zřejmě byly dohodnuty mezi nezávislými osobami. Jinak by bylo nutno provést adekvátní úpravu základu daně u spojených osob, ledaže by bylo možno správci daně hodnověrně prokázat, že skutečně existovaly ekonomické důvody pro cenovou odchylku (což bývá v praxi často nejisté).

Co se týká využití firemního automobilu patřícího OSVČ, tak jej dotyčný poplatník – pan „Novák“ – má v daňové evidenci ve smyslu § 7b ZDP a uplatňuje daňové odpisy, opravy a další výdaje související s provozem vozidla. Pak je problematické, aby z titulu funkce jednatele, resp. společníka poskytoval toto vozidlo k dispozici s. r. o. (tj. jiné osobě) tradiční formou za cestovní náhrady za použití soukromého vozidla zaměstnance. Takovéto použití automobilu by totiž z hlediska této OSVČ znamenalo osobní (nepodnikatelské) uplatnění, a proto by bylo nutno adekvátně krátit daňové odpisy a další související výdaje v rámci daňové evidence OSVČ. Podobně špatná volba by byla tzv. výpůjčka nebo výprosa, což jsou dočasná bezúplatná přenechání užívání cizí věci. Jelikož takovéto využití automobilu OSVČ nepřináší zdanitelné příjmy, tak by bylo opět zapotřebí krátit odpisy a další související daňové výdaje spojené s tímto vozidlem v rámci daňové evidence poplatníka.

Nejvhodnější proto bude patrně zvolit úplatnou formu dočasného přenechání užívání auta společníka jeho firmě s. r. o. – tedy klasický nájemní vztah. S ohledem na již zmíněný statut spojených osob by měla být sjednána cena za službu nájmu – tj. nájemné – z daňových důvodů raději pokud možno ve výši aktuálně tržně, místně a věcně obvyklé ceny za obdobné pronájmy podobných vozidel. K čemuž není třeba draze platit znalce v oceňování pronájmů, ale postačí požádat o cenové posouzení třeba místní autopůjčovnu nebo autobazar. Nájemné představuje pro vlastníka vozidla (OSVČ) zdanitelný příjem ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, jelikož je vozidlo v jeho obchodním majetku. Do ceny nájemného samozřejmě mohou a měly by být promítnuty související výlohy s vozidlem, případně lze dohodnout, že opravy bude hradit nájemce (s. r. o.). Z podstaty věci ale není možné fakturovat cestovné, které představuje zákonný nárok zaměstnance podle zákoníku práce, případně nepřímo také širší palety „zaměstnanců“ ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 ZDP (jako např. společník s. r. o.). Ale cestovní náhrady se netýkají živnostníků, resp. OSVČ. Nicméně smluvní cena za pronájem vozidla případně může vycházet ze sazeb jízdních cestovních náhrad, ale opět zdůrazněme, že u tzv. spojených osob by měla z daňových důvodů pokud možno co nejvíce odpovídat tržně obvyklé ceně, která by byla sjednána mezi nespojenými (neprovázanými a tedy nezávislými) osobami. Jinak hrozí adekvátní úprava základu daně z příjmů.

Z hlediska s. r. o. v roli příležitostného nájemce vozidla bude sjednané (obvyklé) nájemné – coby úplata za možnost dočasného využití cizího majetku – standardně daňově účinným výdajem (nákladem). A to v souladu s obecnou podmínkou § 24 odst. 1 ZDP, že předmětný výdaj (nájemné), resp. konkrétní využití najatého vozidla souvisí s podnikáním s. r. o., potažmo s jeho zdanitelnými příjmy – což zřejmě bude v daném případě splněno.