Aplikace IFRS 15 - Výnosy ze smluv se zákazníky, 1. část

Vydáno: 11 minut čtení

Navazujeme na předchozí příspěvek, který se rámcově zabýval jednotlivými kroky pětistupňového modelu definovaného ve standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky. Dnes se budeme věnovat praktickým aplikacím prvních dvou kroků pětistupňového modelu vykazování a oceňování výnosů v souladu s tímto novým standardem.

Aplikace IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky – 1. část
Ing.
Zita
Drábková
Ph.D., MBA,
daňový poradce TAXART CZ s.r.o., odborný asistent JU EF KUF
Připomeňme, že jde o značně obsáhlý standard, který nahrazuje od 1. 1. 2018 standardy a
interpretace
IAS 18 – Výnosy, IAS 11 – Smlouvy o zhotovení, IFRIC 13 – Zákaznické věrnostní programy, IFRIC 15 – Smlouvy o výstavbě nemovitosti, SIC 31 – Výnosy- barterové transakce zahrnující reklamní služby. Standard se vztahuje na smlouvy uzavřené se zákazníky, kteří uzavírají smlouvu s cílem získání výstupů účetní jednotky výměnou za poskytnutí protihodnoty. Součástí takové smlouvy není dohoda o spolupráci resp. sdílení rizik a benefitů (například smlouvy o sdružení).
Současně se nový standard výnosů nevztahuje na následující oblasti, které jsou řešeny samostatnou úpravou: Leasingové smlouvy – IAS 17, Pojistné smlouvy – IFRS 4, Finanční nástroje a vybraná práva a povinnosti řešená jinými standardy (IAS 27, IAS 28, IFRS 9, IFRS 10 a IFRS 11) a dále na vybrané nepeněžní směny.
Nový standard obsahuje na rozdíl od dřívější úpravy podrobná pravidla, jejichž nedílnou složkou je odborný úsudek s cílem vykázat výnos a zachytit převod přislíbených výstupů účetní jednotky zákazníkům.
Tyto transakce jsou zachyceny ve výši protihodnoty, na kterou má účetní jednotka nárok výměnou za poskytnuté výstupy.
Standard vyžaduje pro vykázání výnosů schopnost zákazníka uhradit protihodnotu za poskytnuté výstupy, přitom účetní jednotka má povinnost tuto schopnost zákazníka posoudit.
Aplikační příručka k IFRS 15 poskytuje pokyny pro samostatné dílčí oblasti výnosů