Funkce jednatele obchodní společnosti v souvislostech

Tento příspěvek má za cíl shrnout základní vymezení právních mantinelů, ve kterých se mají jednatelé z pohledu práva pohybovat, jinými slovy vystihnout, co je povinností jednatelů, co závisí na jejich dobré vůli, na co mají naopak právo a v neposlední řadě čeho by se měli vyvarovat.

Kdo přijme funkci jednatele jako člena voleného orgánu právnické osoby, se dle § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

Rozumně očekávatelnou míru pečlivosti (nestanoví-li společenská smlouva přísnější úpravu) má jednatel vynaložit zejména na odborné vedení společnosti vůči vnějšímu prostředí (například vůči obchodním partnerům, klientům a státním dozorovým orgánům) i dovnitř společnosti samotné (například vůči zaměstnancům), a to včetně zajištění profesionálního poradenství ohledně otázek, které není schopen posoudit sám.

V menších společnostech není vyloučeno, že obchodní vedení v celé jeho šíři zajistí jednatel svépomocí. Častější případ však bude delegování jednotlivých úkolů obchodního vedení na zaměstnance či externí subjekty (například daňové poradce, advokáty a znalce). Takový postup však vyžaduje, aby jednatel vynaložil patřičnou péči při výběru osoby, kterou danou agendou pověří a průběžně zajišťoval potřebnou součinnost ze strany obchodní společnosti a v neposlední řadě prováděl dostatečnou kontrolu delegovaných činností.

Povinnost péče řádného hospodáře je doplněna pravidlem o podnikatelském úsudku, podle kterého dle § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), platí, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní společnosti, pokud takové rozhodnutí bylo učiněno s potřebnou loajalitou.

Toto pravidlo o podnikatelském úsudku je založeno na přirozené existenci rizika neúspěchu investic, kdy vliv vnějších okolností nelze ovlivnit sebelepším výkonem funkce jednatele, přitom však existuje přirozená potřeba odvážných rozhodnutí, která mohou společníkům obchodní společnosti přinést zisk.

Podnikatelské rozhodnutí jednatele má být tedy informované a v dobré víře jednatele o hájení oprávněného zájmu jím vedené obchodní společnosti, a proto při posuzování podnikatelského úsudku v soudním sporu je soud povinen zkoumat proces rozhodování (zejména potřebný rozsah informací a loajalitu jednatele), nikoliv jeho ekonomický obsah, jelikož zpětné posuzování investic je značně subjektivní (po bitvě může být každý generálem). Jednatel tedy odpovídá za postup při rozhodování, nikoliv nutně za výsledek takového rozhodnutí (výjimkou může být zjevný ).

Jednatel tedy neporuší péči řádného hospodáře, pokud v souladu s výše uvedenými podmínkami učiní obchodní rozhodnutí, byť takové rozhodnutí nebude ve výsledku ku prospěchu obchodní společnosti (bude se jednat o akceptovatelné podnikatelské riziko).

Při posuzování porušení povinnosti jednatele jednat s péčí řádného hospodáře se předmětné jednání dle § 52 odst. 1 zákona o obchodních korporacích poměřuje s fiktivním řádným hospodářem. Soud má v každém jednotlivém případě zhodnotit všechny skutečnosti, přitom bude vycházet ze svého názoru, jak by v takovém případě postupovala jiná osoba, která by vynaložila péči řádného hospodáře. Toto pravidlo v praxi znamená, že vynaložení veškerých vlastních znalostí a schopností nemusí být dostačující.

Naopak pokud jednatel disponuje zvláštními znalostmi nebo schopnostmi (např. právními nebo daňovými), je povinen je dle § 2912 odst. 2 občanského zákoníku při výkonu své funkce použít.

Jednatelé by si při činění podstatných obchodních rozhodnutí měli pečlivě archivovat podklady (např. odborné posudky nebo studie), ze kterých vycházeli, aby byli dodatečně schopni prokázat, že dostáli své povinnosti vynaložit péči řádného hospodáře, tudíž že si obstarali dostatečné informace, které před rozhodnutím vyhodnotili, a na základě nich nabyli oprávněného přesvědčení, že rozsah informací je pro profesionální rozhodnutí dostatečný a že jednají v zájmu jimi vedené obchodní společnosti.

Jednatel, který porušil povinnost péče řádného hospodáře, má dle § 53 odst. 1 zákona o obchodních korporacích povinnost vydat obchodní společnosti prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získal. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho jednatel obchodní společnosti v penězích.

Pokud tedy jednatel poruší péči řádného hospodáře, pak odpovídá obchodní společnosti za škodu (například zaplacená smluvní pokuta) včetně nemajetkové újmy (např. ztráta obchodního kontaktu). Jednatel do výše nezaplacené náhrady škody navíc ručí věřitelům obchodní společnosti za její závazky.

Závěrem upozorňuji, že odpovědnost jednatelů nastává i v případech, kdy se jimi vedená obchodní společnost ocitne v úpadku. Po splnění zákonných podmínek může insolvenční správce nebo soud požadovat po jednatelích vrácení odměn vyplacených až 2 roky zpětně.

V ohrožení je také vlastní majetek jednatelů, jelikož jím ručí za dluhy obchodní společnosti, pokud se věřitelům nebo insolvenčnímu správci podaří prokázat, že neučinili vše potřebné a rozumně předpokládatelné k odvrácení úpadku jimi vedené obchodní společnosti.

Odpovědnost jednatele za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře nelze platně omezit ani vyloučit, a to ani ve společenské smlouvě obchodní společnosti, ani ve smlouvě o výkonu funkce sjednávané mezi jednatelem a jím vedenou obchodní společností.

Pravidla o střetu zájmů mají být ochranou obchodní společnosti před jednateli jako správci jejich majetku a tato omezení se považují za dílčí součást péče řádného hospodáře (zejména při obchodní transakci jednatele a jím vedené obchodní společnosti nebo konkurenčního jednání vůči jím vedené obchodní společnosti).

Při střetu zájmu při obchodní transakci jednatele a jím vedené obchodní společnosti má jednatel dle § 54 zákona o obchodních korporacích povinnost informovat ostatní členy statutárního orgánu a dozorčí rady (případně nejvyšší orgán) obchodní společnosti, přičemž má současně povinnost upřednostnit zájem společnosti před svým zájmem (povinnost loajality) a tento postup se vztahuje i na případy osob jednateli blízkým, ovládaným nebo ovlivněným. Dozorčí rada (případně nejvyšší orgán) obchodní společnosti může jednateli pozastavit výkon jeho funkce nebo zakázat uzavření smlouvy.

Pravidla o zákazu konkurence mají být ochranou obchodní společnosti před újmou včetně ušlého zisku, přičemž tento zákaz se vztahuje na výdělečnou nebo zprostředkovatelskou činnost jednatele shodnou s činností v předmětu činnosti obchodní společnosti, členstvím ve statutárním orgánu soutěžní právnické osoby (s výjimkou koncernu) a účasti na soutěžním podnikání s neomezeným ručením nebo v pozici ovládající osoby. Tento rozsah není možné zúžit, jeho rozšíření však je možné (např. v rozhodnutí valné hromady).

Při existenci nebo vzniku zapovězené konkurence má uchazeč o funkci jednatele povinnost uvést konkrétní upozornění valné hromadě před samotnou volbou jeho osoby jako jednatele, případně doručit písemné upozornění při vzniku konkurence během výkonu funkce jednatele a následně by tento bod měl být zařazen na program jednání valné hromady.

Mezi obchodní společností a jejím jednatelem by měla být sjednána smlouva o výkonu funkce upravující jejich vzájemné vztahy. Smlouva o výkonu funkce má mít písemnou formu a schvaluje ji valná hromada nebo jediný společník. Tato smlouva se nemůže platně odchýlit od kogentních pravidel, zejména o odpovědnosti jednatele za plnění jeho povinností.

Ve smlouvě by neměla chybět ujednání o odměňování jednatele, výslovně pak vymezení veškerých složek odměňování (včetně případného věcného plnění nebo úhrady do systému penzijního připojištění), určení jejich výše, dále vymezení případných zvláštních odměn a tantiém anebo převod nebo nabývání účastnických cenných papírů (včetně osob jednateli blízkých). Výkon funkce jednatele je totiž bezplatný, není-li odměna za výkon funkce sjednána v písemné a valnou hromadou schválené smlouvě o výkonu funkce. Podmínka schválení valnou hromadou se vztahuje i na peněžitá plnění osobám jednateli blízkým.

Odměny, které nevyplývají z uzavřené a schválené smlouvy o výkonu funkce, musí být vždy schváleny valnou hromadou (po vyjádření dozorčí rady). Odměna má být určena buď konkrétní částkou, nebo alespoň konkrétním způsobem výpočtu. Pouhý odkaz na zaměstnanecké benefity nebo kolektivní smlouvu nemusí být shledán jako dostačující.

Odměnu za výkon funkce je tedy vhodné sjednat jasným způsobem nejlépe přímo ve smlouvě o výkonu funkce a nechat schválit příslušným orgánem obchodní společnosti (zpravidla valnou hromadou nebo jediným společníkem).

Není-li smlouva o výkonu funkce sjednána, pak se vzájemná práva a povinnosti řídí dle § 59 odst. 1 zákona o obchodních korporacích ustanoveními občanského zákoníku o příkazní smlouvě.

Někteří právníci jsou přesvědčeni, že výkon funkce jednatele lze upravit také pracovní smlouvou (tyto názory byly povzbuzeny také nedávnou judikaturou Ústavního soudu, která však tento závěr neobsahuje). Výkon funkce jednatele na základě pracovní smlouvy skýtá řadu nejasností a právní řád není na tuto možnost řádně nastaven. Zákon o obchodních korporacích předpokládá, že vztah jednatele a společnosti se bude řídit smlouvou o výkonu funkce, přičemž přiměřeně se použijí obecná pravidla občanského zákoníku o příkazu (dříve obchodního zákoníku o mandátní smlouvě).

Jednatel jako statutární orgán společnosti nemůže dle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu svou funkci vykonávat v pracovním poměru jako zaměstnanec, neboť funkce statutárního orgánu společnosti není druhem práce ve smyslu pravidel zákoníku práce a vznik, zánik ani obsah tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy.

Výjimku z tohoto pravidla představují pouze smlouvy o výkonu funkce sjednané v období od 1.1.2012 do 31.12.2013, kdy obchodní vedení společnosti bylo možné vykonávat i v pracovním poměru osobou, která byla zároveň statutárním orgánem společnosti (jednatelem), což tehdy výslovně připouštěl tehdejší obchodní zákoník. Současná právní úprava však tuto možnost nepřejala.

Tento zákaz souběhu funkcí se však vztahuje toliko na obchodní vedení společnosti a nebrání jednateli, aby jinou činnost (např. jako IT pracovník nebo grafik) vykonával pro společnost jako její zaměstnanec.

Jednatel není zaměstnancem obchodní společnosti, a proto pokud je na tom dán souhlas obou smluvních stran, je možné sjednat si podmínky obdobné podmínkám zaměstnanců (např. cestovní náhrady, úrazové pojištění apod.) přímo ve smlouvě o výkonu funkce.

Vzhledem k zákazu souběhu funkcí může v praxi nastat situace, kdy zaměstnanec pracoval u obchodní společnosti například jako generální ředitel a jeho náplní práce bylo zajištění strategického směřování této obchodní společnosti. Společníci této obchodní společnosti se rozhodli, že zruší pozici generálního ředitele a jeho úkoly bude vykonávat jednatel, na jehož pozici dosavadního generálního ředitele přesunou. Obchodní společnost dala zaměstnanci výpověď z pracovního poměru z důvodu organizačních změn spočívajících ve zrušení pracovní pozice generálního ředitele, ve které se zavázala zaměstnanci vyplatit odstupné ve výši pětinásobku jeho průměrného výdělku. V průběhu výpovědní doby byl tento zaměstnanec jmenován jednatelem této obchodní společnosti.

Pracovní poměr skončil na základě jmenování jednatelem a výpověď z pracovního poměru byla sice platná, ale a nestala se účinnou, jelikož poslední den běhu výpovědní doby byl předmětný pracovní poměr již zaniklý a tato výpověď proto nemohla vyvolat zamýšlený následek (skončení pracovního poměru).

Za v tomto případě lze považovat pouze skončení pracovního poměru na základě a ke dni jmenování dosavadního zaměstnance jednatelem obchodní společnosti.

V potvrzení o zaměstnání (zápočtovém listě) obchodní společnost uvede jako den skončení pracovního poměru den předcházející dni, kdy se zaměstnanec stal jednatelem.

Odstupné v tomto případě zaměstnanci nepřísluší, jelikož pracovní poměr neskončil z důvodu uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, ale jmenováním do funkce jednatele. Vyplacením odstupného by navíc mohlo dojít k finančnímu plnění bez právního důvodu a tím pádem porušení péče řádného hospodáře nově jmenovaného jednatele.

Jednatelé obchodních společností s ručením omezeným představují hybnou sílu těchto obchodních společností a mají pečovat o jejich prospěch, a proto se dennodenně setkávají nejen s manažerskými a ekonomickými otázkami, ale mají také výše rozvedenou právní povinnost vést obchodní společnost s péči řádného hospodáře.