Změny zákona o DPH účinné od 1. 7. 2017

Do této novely se při splnění ostatních podmínek pro nový dopravní prostředek za nový dopravní prostředek považovalo vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích. Tato definice se rozšiřuje nejen na vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích, ale na všechna motorová pozemní vozidla.

Tímto rozšířením se nově za nový dopravní prostředek považují také například terénní čtyřkolky, které nejsou určeny k provozu na pozemních komunikacích. Novým dopravním prostředkem je motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu, nebo má najeto méně než 6 000 km.

Osoba povinná k dani je nově oprávněna určit, zda majetkové hodnoty zařadí do svého obchodního majetku, a popřípadě v jaké výši. Tím, že si sama osoba povinná k dani může určit, co je jejím obchodním majetkem, jsou také pokryty případy, kdy využije majetkové hodnoty pro uskutečňování svých ekonomických činností s určitým časovým odstupem.

Za dlouhodobý obchodní majetek uživatele (nájemce) se považuje zboží, přenechané k užití, pokud je smluvně ujednán budoucí převod vlastnického práva k tomuto zboží a toto zboží současně splňuje znaky dlouhodobého majetku. Jde o dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH - dodání zboží s povinností odkupu. Tato změna se projeví zejména v pravidlech pro uplatnění nároku na odpočet daně.

Nové vymezení obchodního majetku se vztahuje na obchodní majetek, který byl přenechán k užití od účinnosti novely zákona o DPH.

Obdobně se za dlouhodobý majetek nájemce považuje pozemek, který účetní předpisy vymezují jako dlouhodobý majetek a u kterého je při jeho pořízení smluvně ujednán budoucí převod vlastnického práva.

Ruší se všechny specifické úpravy registrace a všech postupů při správě daní u společnosti, dříve sdružení. Každý společník společnosti bude postupovat podle obecných principů uplatněných podle zákona o DPH. Tím dojde také k tomu, že ve společnosti budou společně plátci s neplátci.

Stávající společníci společnosti mohou podnikat ve společnosti a uplatňovat zákon o DPH podle pravidel ve znění účinném do novely zákona o DPH nejdéle do konce roku 2018. V této době musí přejít na změnu režimu a budou uplatňovat každý za sebe samostatně obecné principy zákona o DPH. Určený společník společnosti je povinen oznámit finančnímu úřadu skutečnost, že společníci již nepostupují podle původních pravidel uplatňování DPH ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém naposledy postupoval podle původních pravidel. Pokud tak neučiní do 31. prosince 2018, tak od 1. 1. 2019 postupují všichni podle běžných pravidel pro uplatňování DPH. Při zrušení registrace plátce společníka společnosti se počítá obrat jako součet obratu za období před účinností novely zjištěného podle dosavadních předpisů a za období po datu účinnosti novely.

Do zvláštních ustanovení se doplňuje, že se obdobně jako na investiční společnost bude hledět také na podílový fond a podfond investičního fondu. Podle zákona o DPH platného do novely byla osobou povinnou k dani pouze investiční společnost a nikoliv podílový fond bez právní subjektivity. Investiční společnost, na kterou se pohlíží jako na osobu povinnou k dani, bude mít z pohledu zákona o DPH dva druhy výnosů. Jednak výnosy za obhospodařování podílových fondů, nebo investičních fondů, které jsou osvobozeným plněním bez nároku na odpočet daně, a dále výnosy z nakládání či držby majetku v podílových fondech.

V tomto případě může jít o výnosy za zdanitelná plnění, například dodání nemovité věci jako zdanitelného plnění, poskytnutí nájmu jako zdanitelného plnění, nebo může jít o výnosy osvobozené od daně, bez nároku na odpočet daně, jako například prodej cenných papírů, dodání nemovité věci jako plnění osvobozené od daně, osvobozený nájem.

Za práva a povinnosti skupiny vyplývající z daňových zákonů odpovídají společně a nerozdílně členové skupiny, a to jak za doby existence skupiny, tak po jejím zrušení či zániku jejich členství ve skupině. Při zániku členství ve skupině odpovídají členové skupiny za skupinu pouze za období, ve kterém byly členy skupiny. Správce daně si z množiny daňových subjektů může v souvislosti se správou daně zvolit jednoho nebo více daňových subjektů a obrátit se na něj. Daňové subjekty se následně vypořádají mezi sebou v závislosti na tom, kdo z nich správci daně plnil a v jakém rozsahu.

Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, se nestává plátcem, pokud má povinnost přiznat daň z uskutečněného zdanitelného plnění osoba, které je toto zdanitelné plnění poskytnuto.

Doplňuje se situace, kdy dojde k přeměně člena skupiny rozdělením, které má formu odštěpení, v jehož důsledku rozdělovaná obchodní nezaniká a část jejího jmění přechází na nově vznikající obchodní korporaci. Cílem je, aby se osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně nezaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, a která je v okamžiku přeměny nově vzniklou osobou, stala členem skupiny.

Dále se doplňuje situace, kdy dojde k přeměně člena skupiny rozdělením, které má formu odštěpení, v jehož důsledku rozdělovaná obchodní nezaniká a část jejího jmění přechází na již existující obchodní korporaci (tj. odštěpení sloučením). Cílem je, aby se osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně nezaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, a která je v okamžiku přeměny již existující osobou povinnou k dani, stala plátcem.

Nástupnická společnost při přeměně člena skupiny, který při přeměně nezaniká, následně přebírá veškerá práva a povinnosti jí plynoucí z uplatňování daně z přidané hodnoty u převáděného jmění.

Pokud skupina požádá o zrušení registrace do 31. října kalendářního roku, zruší správce daně registraci k poslednímu dni daného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost o zrušení registrace od 1. listopadu do 31. prosince daného kalendářního roku, zruší správce daně registraci až k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

Zastupující člen skupiny je povinen do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, že skupina nesplňuje podmínky podle § 5a zákona o DPH, podat žádost o zrušení skupiny.

Zavádí se možnost okamžitého zrušení registrace skupiny správcem daně z moci úřední v případě, kdy skupina přestane splňovat podmínky pro skupinu například tím, že klesne počet členů pod dva, nebo v případě, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině.

V případě, že dojde ke zrušení skupiny na žádost k poslednímu dni kalendářního roku, přestává být skupina plátcem tímto dnem. Skupina přestává být také plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí o registraci. Pokud přestala být skupina plátcem, je člen skupiny plátcem ode dne následujícího po dni zrušení registrace skupiny za plátce.

Službou vztahující se k nemovité věci se pro účely stanovení místa plnění rozumí služba, která má dostatečnou přímou souvislost s danou nemovitou věcí podle nařízení Rady (EU) č. 282/2011. V čl. 31a odstavci 2 prováděcího nařízení Rady je uvedeno, které případy se zejména považují za služby, které mají přímou souvislost s danou nemovitou věcí, v odstavci 3 tohoto článku jsou potom uvedeny služby, které se nevztahují k nemovité věci.

Při stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 11 zákona o DPH se upřesňuje, že se za místo plnění považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil.

Dále se doplňuje, že pokud je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně v tuzemsku pouze z toho důvodu, že pořizovatel pro toto pořízení zboží použil daňové identifikační číslo vydané v tuzemsku, ale zboží nebylo ve skutečnosti do tuzemska odesláno ani přepraveno, nemá pořizovatel z titulu pořízení zboží v tuzemsku nárok na odpočet daně.

Pořizovatel má povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu ve státě ukončení přepravy či odeslání zboží, a to bez ohledu na to, zda mu vznikla povinnost přiznat daň ve státě, který vydal daňové identifikační číslo, které plátce pro tuto transakci použil. Pořizovatel má ve státě ukončení přepravy či odeslání zboží nárok na odpočet daně.

Pokud přestane být splněna podmínka, podle které se odeslání nebo přeprava zboží nepovažuje za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu, nastává přemístění v okamžiku, kdy dotčená podmínka přestane být naplněna.

Například plátce si přemístí stavební stroj na výstavbu stavby, kterou uskutečňuje na Slovensku s tím, že po skončení prací tento stavební stroj přemístí zpět do tuzemska. Po provedení prací však stroj na Slovensku prodá. Prodejem tohoto stavebního stroje dojde k jeho přemístění jako obchodního majetku. Plátce uvede přemístění do souhrnného hlášení.

Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud je před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. Pokud však není zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě, povinnost přiznat daň z přijaté úplaty nevzniká. Dodání zboží nebo poskytnutí služby je známo dostatečně určitě, pokud je znáno zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, dále sazba daně v případě zdanitelného plnění a místo plnění.

Jedná se o případy, kdy se budoucí plnění uskuteční například na základě poukazu.

Pokud poukaz opravňuje k získání předem známého konkrétního plnění, považuje se úplata přijatá s prodejem nebo převodem takového poukazu za úplatu přijatou před uskutečněním zdanitelného plnění a vzniká z ní povinnost přiznat daň jako z dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje. Pokud však v okamžiku přijetí úplaty za prodej poukazu není dostatečně zřejmé, které plnění je možno na základě tohoto zakoupeného poukazu obdržet, povinnost přiznat daň nevzniká.

Jde například o dárkový poukaz do obchodu, ve kterém je na základě tohoto poukazu možno nakoupit zboží s různými sazbami daně, nebo o poukaz, za který je možné koupit různé služby. U tohoto typu poukazu se příslušná daň uplatní až při jeho čerpání, tedy při dodání určitého zboží nebo poskytnutí určité služby.

V zákonu o DPH se zrušuje definice opakovaného plnění. Doplňuje se, že u tzv. zdanitelného plnění poskytnutého na dlouhodobé bázi (s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců), se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato.

To se však nevztahuje na dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, na přepravu a distribuci plynu nebo na přenos a distribuci elektřiny.

Pokud bude plátce uskutečňovat zdanitelné plnění ve lhůtách stanovených podle opakovaného plnění, tedy poslední den zdaňovacího období, může takto uplatňovat daň i nadále.

V § 24 jsou stanovena pravidla pro uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, kdy je místo plnění v tuzemsku a povinnost přiznat daň se podle § 108 zákona o DPH přenáší na příjemce plnění. Povinnost přiznat daň vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Tato pravidla se také vztahují na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi a na všechna dodání zboží, která splňují výchozí podmínky, tj. jsou poskytnuta osobou neusazenou v tuzemsku a povinnost přiznat daň je na příjemci plnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem uskutečnění podle § 21 zákona o DPH. Pokud je poskytnuta služba osobě povinné k dani se sídlem v tuzemsku, popřípadě provozovnou v tuzemsku, je-li poskytnuta pro potřebu této provozovny, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné dnem poskytnutí této služby. Zdanitelné plnění se v tomto případě nepovažuje za uskutečněné dnem vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven přede dnem poskytnutí služby.

Pokud je úplata poskytnuta před uskutečněním zdanitelného plnění, vzniká povinnost přiznat daň z poskytnuté částky úplaty. Povinnost přiznat daň z poskytnuté úplaty neplatí, pokud není zdanitelné plnění ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě.

Pokud je zdanitelné plnění poskytováno po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během tohoto období nedojde k poskytnutí úplaty s povinností přiznat daň, považuje se plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku, pokud jde o poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Obecně platí, že se oprava základu daně a výše daně provádí ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního uskutečněného zdanitelného plnění, nebo došlo k přijetí úplaty, pokud se zdanitelné plnění neuskutečnilo.

Podle odstavce 6 se oprava základu daně a výše daně provede rovněž ve lhůtě tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převzetí celkového díla, a to v případě, že byla poskytována dílčí plnění.

Například plátce prováděl výstavbu stavby jako dílčí plnění. K převzetí celkového díla došlo po osmi letech od začátku výstavby. Oprava základu daně a výše daně se může provést v tříleté lhůtě od převzetí jednotlivých dílčích plnění, ale také do tří let od převzetí celkového díla.

Oprava základu daně a výše daně se provede také ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převodu vlastnického práva ke zboží na uživatele při dodání zboží s povinností odkupu podle § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH.

Obdobně se provede oprava základu daně a výše daně v případě, že nedošlo k převedení vlastnického práva na uživatele při dodání zboží s povinností odkupu. Jde o případy závislé na vůli účastníků, například nesplácení a odejmutí předmětu převodu vlastnického práva, ale také o případy, které nejsou na vůli účastníků závislé, jako je odcizení nebo zničení předmětu vlastnického práva.

Zavádí se specifický postup pro opravu základu daně a výše daně v případě, kdy nedojde k převedení vlastnického práva na uživatele při dodání zboží s povinností odkupu.

Výpočet opravy základu daně a výše daně není vázán pouze na okamžik předčasného ukončení smlouvy, ale obecně na okamžik zániku závazku převést vlastnické právo k užívanému zboží jiným způsobem než splněním.

Plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za celkové plnění dodání zboží s povinností odkupu, a částkou bez daně, která plátci náleží do dne zániku závazku převést vlastnické právo k užívanému zboží jiným způsobem než splněním.

V případě, že jsou služby péče o dítě v dětské skupině nebo provozování zařízení poskytujícího denní péči o děti do čtyř let věku poskytovány státem, krajem, obcemi, organizačními složkami státu, krajů a obcí, dobrovolnými svazky obcí, hlavním městem Prahou a jeho městskými částmi, příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi pro děti a mládež, jde o plnění osvobozené od daně z přidané hodnoty.

Nestátní neziskovou organizací pro děti a mládež je subjekt, který byl založen, aby se věnoval dětem a mládeži, jejich zájmovým, mimoškolním či vzdělávacím aktivitám, případně aby je sdružoval za účelem sledování a podpory jejich zájmů. Tento subjekt nesmí systematicky sledovat zisk jako svůj cíl a jakýkoliv případný zisk nesmí být rozdělen, ale musí být určen k pokračování nebo zlepšení poskytovaných služeb. Formální znaky, např. název subjektu, jeho forma nebo členství v dětské či mládežnické asociaci, nejsou rozhodující.

Pro ostatní poskytovatele, například pro společnost s ručením omezeným, nebo pro podnikatele fyzickou osobu jde o zdanitelná plnění.

U vývozu zboží došlo k úpravě daňových dokladů. Byla vypuštěna podmínka, že musí být výstup zboží z území Evropské unie potvrzený celním úřadem, protože celní úřady ostatních členských států nemají povinnost výstup zboží na daňovém dokladu potvrzovat. Výstup zboží z území Evropské unie prokáže plátce rozhodnutím celního úřadu o vývozu zboží do třetí země.

V případě možnosti podání ústního celního prohlášení neprokazuje nově plátce vývoz zboží rozhodnutím celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, ale jinými důkazními prostředky, například kopií dodacího listu podepsaného nebo ověřeného příjemcem mimo celní území Evropské unie, dokladem o zaplacení nebo fakturou nebo dodacím listem řádně podepsaným nebo ověřeným hospodářským subjektem, jenž zboží dopravil z celního území Evropské unie, prohlášením podepsaným nebo ověřeným společností, jež zboží vyvezla z celního území Evropské unie, dokladem potvrzeným celními orgány některého členského státu nebo země mimo celní území unie, záznamy hospodářského subjektu o zboží dodaném na ropné a plynové vrtné nebo těžební plošiny.

Celní prohlášení pro vývoz je možné podat ústně pro zboží obchodní povahy, pokud jeho hodnota nepřesahuje 1 000 EUR nebo jeho čistá hmotnost nepřesahuje 1 000 kg.

Pro majetek, který není dlouhodobým majetkem, se zavádí výjimka z obecného pravidla, podle kterého plátce může uplatnit nárok na odpočet daně v částečné výši vždy v příslušném kalendářním roce, ve kterém byl oprávněn tento nárok uplatnit nejdříve, resp. za určitých okolností již plátce nebude muset uplatňovat nárok na odpočet daně vzniklý v předchozím kalendářním roce pouze v dodatečném daňovém přiznání.

Jde o případy, kdy plátce má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v krácené výši, přičemž příslušný vypořádací koeficient pro krácení nároku se považuje za roven 100 %. V takovém případě bude plátce oprávněn příslušný nárok na odpočet daně uplatnit rovněž v řádném daňovém přiznání za některé z následných zdaňovacích období i po uplynutí příslušného kalendářního roku, ve kterém mu nárok na uplatnění odpočtu daně vznikl.

Pokud nastane situace, kdy plátce nárok na odpočet daně uplatnil v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období spadající do jiného kalendářního roku, a poté v důsledku následných oprav hodnota koeficientu bude nižší než 95 %, výjimka již nebude nadále platit a plátce bude povinen uplatnění odpočtu daně zpětně opravit, a to v dodatečných daňových přiznáních.

Plátce je povinen provést opravu odpočtu daně uplatněného z titulu zálohy poskytnuté na zdanitelné plnění, které se neuskutečnilo, přičemž tato úplata nebyla vrácena ani použita na úhradu jiného plnění. Opravu odpočtu daně z tohoto titulu je plátce povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se prokazatelně dozvěděl, že se zdanitelné plnění neuskuteční a že poskytnutá úplata nebude vrácena ani použita na úhradu jiného plnění, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl.

Nově se upřesňuje stanovení poměru odpočtu daně pro provozovatele rozhlasového a televizního vysílání. Činnost veřejnoprávního vysílání, která je financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona vlastníky či držiteli rozhlasového přijímače a provozována vysílacím subjektem zřízeným zákonem, se nepovažuje za poskytování služeb za protiplnění ve smyslu směrnice Rady.

Nejde tedy o ekonomickou činnost, která by podléhala za běžných okolností dani z přidané hodnoty. Tím se promítá rozsudek ESD ze dne 22. 6. 2016, Český rozhlas, C-11/15, podle kterého není činnost veřejnoprávního vysílání, která je financována prostřednictvím povinného poplatku placeného na základě zákona vlastníky či držiteli rozhlasového přijímače a provozována vysílacím subjektem zřízeným zákonem, poskytováním služeb za protiplnění ve smyslu směrnice Rady.

Nejde tedy o ekonomickou činnost, která by podléhala za běžných okolností dani z přidané hodnoty.

Plátce je povinen provést vyrovnání původně uplatněného nároku na odpočet daně při nedoložených případech zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku, který není dlouhodobým majetkem, a to ve zdaňovacím období, ve kterém se plátce dozvěděl, že ke zničení, ztrátě či odcizení tohoto majetku došlo, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl.

Vyrovnání odpočtu daně se neprovádí u majetku, který má plátce již ve spotřebě. Pokud jsou případy zničení, ztráty nebo odcizení obchodního majetku plátcem řádně doloženy, původně uplatněný nárok na odpočet daně zůstává také zachován.

Nově se upravuje, že v případě, kdy plátce v rámci pětileté, popř. desetileté lhůty prodá dlouhodobý majetek, trvale jej vyřadí ze svého obchodního majetku nebo dojde k uskutečnění plnění z jiného důvodu, neprovede úpravu odpočtu daně za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku, ale provede ji za stejné zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění daného plnění. Například prodá nemovitou věc v říjnu 2017, pokud je povinen provést úpravu odpočtu daně, provede ji ve zdaňovacím období říjen 2017, nikoliv až na konci kalendářního roku.

V případě nedoloženého zničení, ztráty či odcizení dlouhodobého majetku se provede úprava odpočtu daně jednorázově a lhůta pro povinnost provést úpravu odpočtu daně se posouvá na zdaňovací období, ve kterém se plátce prokazatelně dozvěděl, že ke zničení, ztrátě či odcizení dlouhodobého majetku došlo, nebo kdy se tyto skutečnosti dozvědět měl a mohl. Výpočet částky jednorázové úpravy odpočtu daně se stanoví obdobně jako v případech, kdy dojde k uskutečnění plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s tím, že ukazatel nároku na odpočet daně je 0 %.

Do novely zákona o DPH se při plnění daňových povinností souvisejících s řízením o pozůstalosti plátce podávají dvě přiznání. Jedno daňové přiznání podává dědic a druhé daňové přiznání podává za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, osoba spravující pozůstalost do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti. Nově povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně vzniká osobě spravující pozůstalost. Osoba spravující pozůstalost musí před sestavením posledního daňového přiznání zjistit, zda dědic, který nabývá obchodní majetek po zemřelém plátci, hodlá s tímto majetkem pokračovat v uskutečňování ekonomických činností nebo ne. Pokud ano, snížení nároku na odpočet daně se neprovede, neboť dědic se stává ode dne přechodu daňové povinnosti plátcem. Povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně vzniká pouze osobě spravující pozůstalost.

Zahraniční fyzické osobě vznikne nárok na vrácení daně do 3 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží, pokud toto zboží vyveze v osobním zavazadle, které lze odnést. Tím je vyloučeno vracení daně u vývozu osobních automobilů.

Z důvodu zjednodušení a snížení zatížení celní správy se zavádí možnost elektronického potvrzování výstupů zboží z Evropské unie při vracení daně turistům.

Plátce, který zboží zahraniční fyzické osobě prodal, je povinen vrátit daň této osobě nebo osobě, která za tuto zahraniční osobu jedná na základě zmocnění zahraniční fyzické osoby nebo prohlášení zahraniční fyzické osoby, že tato osoba jedná v její prospěch a jejím jménem. Plátce vrátí daň v případě, že zahraniční fyzická osoba předloží celním úřadem potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží nebo předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží (nepotvrzené) současně s potvrzením o tom, že splnění podmínek podle § 84 odst. 2 bylo celním úřadem potvrzeno elektronicky.

Povinnost uchovávat potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží se rozšiřuje i na uchovávání prvního dokladu o prodeji zboží, které není potvrzeno celním úřadem, a potvrzení o tom, že nárok na vrácení daně byl potvrzen celním úřadem elektronicky.

Plátce tak má povinnost uchovat potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží nebo první vyhotovení dokladu o prodeji zboží (nepotvrzené) a potvrzení o tom, že splnění podmínek podle § 84 odst. 2 bylo celním úřadem potvrzeno elektronicky.

K zániku nároku na vracení daně z přidané hodnoty dochází ve lhůtě 6 měsíců kromě nepředložení prvního vyhotovení o prodeji zboží také v případě, že v této lhůtě nebylo prodávajícímu předloženo potvrzení o splnění podmínek podle § 84 odst. 2, které bylo elektronicky potvrzeno celním úřadem.

Pro osoby se zdravotním postižením již není podmínka pro vrácení daně při nákupu motorového vozidla na jeho zakoupení v tuzemsku, ale je možné žádat o vrácení daně i při pořízení nového motorového vozidla z jiného členského státu.

Osoba se zdravotním postižením je povinna vrátit vrácenou daň v případě, kdy v pětileté lhůtě od vrácení daně převede vlastnické právo k motorovému vozidlu nebo motorové vozidlo pronajme, tedy činí tak z vlastní vůle. Vrátit vyplacenou daň je osoba se zdravotním postižením povinna i v případě, pokud motorové vozidlo pronajme k dalšímu užívání, ze kterého jí bude vznikat příjem. Osoba se zdravotním postižením není povinna vrátit vyplacenou daň z titulu přechodu vlastnického práva, např. v souvislosti s děděním či rozhodnutím státního orgánu, čili pokud k tomu dojde bez vlastní vůle. Stejně tak osoba se zdravotním postižením není povinna vrátit vyplacenou daň v případě, pokud dojde ke zničení vozidla.

V návaznosti na zavedení povinnosti vrátit vyplacenou daň nebo její poměrnou část se upravuje, jak vypočítat dobu, za níž bude vypočítána poměrná část daně, která se bude vracet. Tato doba bude obsahovat všechny měsíce, které uplynou od měsíce, v němž došlo k převedení vlastnického práva k motorovému vozidlu nebo k jeho pronajmutí, do konce pětileté doby (60 měsíců). Započítává se také měsíc, v němž došlo k převedení vlastnického práva nebo k pronajmutí motorového vozidla.

Režim přenesení daňové povinnosti se zavádí pro případy, kdy plátce zprostředkuje dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno od daně a u kterého se výrobce rozhodl uplatnit daň a zprostředkovatel se rozhodl pro uplatnění daně při poskytnutí tohoto zprostředkování dodání investičního zlata, dále na dodání nemovité věci prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu v řízení o nuceném prodeji plátci v případech, kdy je prodávaná nemovitá věc, která je ve vlastnictví plátce, který byl jako dlužník uznaný soudem a dodání této nemovité věci je zdanitelným plněním a kupujícím je plátce. Jde o případy prodeje nemovitého majetku ve veřejné dražbě při soudním prodeji majetku v rámci likvidace podniku v případech, kdy je toto dodání zdanitelným plněním. Režim přenesení daňové povinnosti se zavádí také na agenturní zaměstnávání. Jde o zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení, a to pro stavební a montážní práce podle § 92e zákona o dani z přidané hodnoty. Na vyhledávání zaměstnání pro fyzickou osobu a na poradenskou a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije.

Dále se režim přenesení daňové povinnosti zavádí pro případ, kdy je zboží poskytnuto plátcem ručitelem jinému plátci příjemci záruky jako záruka, zejména bance. Řeší se tím situace, kdy má ručitel omezenou schopnost uhradit své závazky, včetně dlužných daní. Pokud příjemce záruky využije svých práv a tuto záruku prodá třetí straně, uskutečnil tímto prodejem ručitel dodání zboží příjemci záruky. Příjemce záruky má nárok na odpočet daně. Vzhledem k tomu, že ručitel je většinou insolventní nebo již neexistuje, navrhuje se režim přenesení daňové povinnosti na příjemce záruky.

Režim přenesení daňové povinnosti se použije také po postoupení výhrady vlastnictví nabyvateli a výkonu tohoto práva nabyvatelem.

Upravuje se zdaňovacího období a lhůty pro podání daňového přiznání v případě insolvence plátce nebo skupiny. Nově již nedochází k „dělení“ zdaňovacích období před úpadkem plátce a po úpadku plátce. Zdaňovací období, v němž nastala účinnost rozhodnutí o úpadku, končí posledním dnem měsíce, v němž nastala účinnost tohoto rozhodnutí. Pro čtvrtletní plátce to znamená, že bez ohledu na to, v jaké fázi zdaňovacího období došlo k účinnosti rozhodnutí o úpadku, je daným měsícem aktuální zdaňovací období ukončeno. Stávající úprava měsíčních zdaňovacích období po skončení kalendářního měsíce, v němž došlo k úpadku plátce, zůstává zachována.

Za část zdaňovacího období do účinnosti rozhodnutí o úpadku plátce daňové přiznání podává podle daňového řádu do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku. Vypouští se stanovení zdaňovacího období předcházející dni skončení insolvenčního řízení a tudíž i povinnost podat za toto období daňové přiznání.

Ruší se specifická lhůta pro podání daňového přiznání plátcem v případech, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň na základě toho, že vystavil doklad, na kterém uvedl daň. Plátce již v takovém případě není povinen podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení příslušného kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavil, a to bez ohledu na své zdaňovací období. Plátce, jehož zdaňovací období je kalendářní čtvrtletí, zahrne daň z tohoto titulu do svého daňového přiznání za příslušné kalendářní čtvrtletí.

Zavádí se zvláštní ustanovení o podávání daňového přiznání. V případě zdaňovacího období, v němž nastala účinnost rozhodnutí o úpadku, se uplatní obecná lhůta pro podání daňového přiznání, a to do 25 dnů po skončení zdaňovacího období.

Aby nedocházelo k situacím, že plátce bude povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo k účinnosti rozhodnutí o úpadku, dříve, než daňové přiznání za část zdaňovacího období před úpadkem, stanovuje se pravidlo, že v takovém případě lze daňové přiznání za zdaňovací období, v němž došlo k účinnosti rozhodnutí o úpadku, podat ve stejné lhůtě jako daňové přiznání za část zdaňovacího období. Totéž platí v případě úpadku člena skupiny pro tohoto člena skupiny a skupinu.

Pokud soud rozhodne o úpadku člena skupiny, je skupina povinna podat daňové přiznání nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku tohoto člena skupiny, a sice za období předcházející dni účinnosti tohoto rozhodnutí. Dále je řešen případ, kdy měl zůstavitel čtvrtletní zdaňovací období, ve kterém došlo k jeho smrti. Pokud od posledního dne lhůty 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo ke smrti zůstavitele, uplynulo méně než 25 dnů, podá osoba spravující pozůstalost do 25 dnů po skončení čtvrtletí.

Je tím řešena situace, kdy by den smrti připadl na první den zdaňovacího období. V takém případě by osoba spravující pozůstalost měla na podání daňového přiznání za toto zdaňovací období pouze 1 den.

V případě, že v průběhu lhůty pro podání daňového přiznání v případě smrti zůstavitele, bude osoba spravující pozůstalost povinna podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání za předcházející zdaňovací období, kdy lhůta pro podání těchto tvrzení dosud neuplynula, může tato tvrzení podat ve lhůtě podle odstavce 4.

Lhůtu pro podání daňového přiznání v případě insolvence i smrti zůstavitele nelze prodloužit.

Upouští se od plošného omezení postupu správce daně podle prvních dvou odstavců § 104 v případech, kdy plátce s nárokem a odpočet daně v částečné výši uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v nesprávném zdaňovacím období, a to v jiném kalendářním roce. Pokud nesprávné uvedení údajů nebude mít dopad do výše příslušných koeficientů pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši, správce daně bude postupovat podle odst. 1 nebo 2 tohoto paragrafu a daň za zdaňovací období, ve kterém měla být správně uplatněna, dodatečně nevyměří.

Omezení se již nadále nevztahuje na situace, kdy plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v nesprávném zdaňovacím období v rámci jiného kalendářního roku, uplatnil nárok na odpočet daně v poměrné výši, přičemž metoda, kterou pro výpočet příslušného poměrného koeficientu používá, nevychází z hodnoty uskutečněných plnění.

Správce daně již nebude postupovat podle prvních dvou odstavců § 104 v případě, kdy plátce uvede skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období a učiní tak po zahájení postupu k odstranění pochybností za zdaňovací období, do kterého příslušely.

Plátce, u něhož je zahájen postup k odstranění pochybností, již nebude moci v průběhu ještě neukončeného postupu k odstranění pochybností zahrnout do řádného, aktuálního daňového přiznání plnění za zdaňovací období dotčené postupem k odstranění pochybností. Tato plnění mohl uplatnit pouze před okamžikem zahájení postupu k odstranění pochybností.

Obdobně podle prvních dvou odstavců ustanovení § 104 nebude postupovat správce daně, pokud plátce uvede skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období a učiní tak po zahájení daňové kontroly za zdaňovací období, do kterého správně příslušely.

Plátce, u něhož je zahájena daňová kontrola, již nebude moci v průběhu ještě neukončené kontroly zahrnout do řádného daňového přiznání aktuálního zdaňovacího období plnění za zdaňovací období dotčená kontrolou.

Obdobně se postupuje také v případě, kdy daňový subjekt neumožní správci daně zahájit daňovou kontrolu a správce daně ho tak k zahájení daňové kontroly vyzve podle daňového řádu. Od okamžiku oznámení této výzvy nebude moci plátce využít postup podle § 104 zákona o DPH.

Obdobně jako v případě plátce správce daně již nebude postupovat podle prvních dvou odstavců tohoto paragrafu ani v případě identifikované osoby.

nespolehlivosti je automaticky přenositelný z nespolehlivé osoby na plátce. Jakmile nespolehlivá osoba splní podmínky pro vznik plátcovství, stává se automaticky nespolehlivým plátcem. Nespolehlivosti se nezbaví plátce tím, že se stane členem skupiny, čímž přestane být plátcem, protože okamžikem přistoupení nespolehlivého plátce do skupiny je ze zákona tato skupina označena jako nespolehlivý plátce. Pokud do skupiny přistoupí osoba, která je označena jako nespolehlivá osoba, skupina bude taktéž okamžikem přistoupení této osoby označena za nespolehlivého plátce. Jestliže bude skupina označena za nespolehlivého plátce a následně jí bude zrušena registrace, stanou se jednotliví členové „zrušené“ skupiny ze zákona nespolehlivými plátci, a to dnem následujícím po dni, kdy skupina přestala být plátcem, resp. dnem, kdy se stali plátci.

Zavádí se institut nespolehlivé osoby. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která není plátcem, se může stát nespolehlivou osobou, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejde tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale rovněž o povinnosti vyplývající z daňového řádu. O „nespolehlivosti“ rozhodne správce daně rozhodnutím.

Za závažný způsob porušení povinností vztahujících se ke správě daně z přidané hodnoty lze označit i stav, kdy osoba byla pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, nebo kdy by byl u takové osoby vydán zajišťovací příkaz, který by neuhradila. Taktéž za takovou situaci bude považováno jednání, kdy bude taková osoba vyhotovovat doklady s náležitostmi daňových dokladů, včetně toho, že na nich vyčíslí daň, či poruší registrační povinnosti s cílem vyhnout se přiznání daně. Proti označení osoby za nespolehlivou osobu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o tom, že je osoba označena za nespolehlivou. Tato lhůta má odkladný účinek, ale správci daně je umožněno, aby v rámci daného rozhodnutí z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodl též o vyloučení odkladného účinku.

Pokud dojde ke zrušení registrace nespolehlivého plátce, stane se tato osoba okamžikem, kdy přestala být plátcem, nespolehlivou osobou.

Toto ustanovení řeší, jak se lze zbavit statusu „nespolehlivý plátce“ nebo „nespolehlivá osoba“. Správce daně na základě žádosti posoudí, zda důvody pro takovéto označení osoby nadále trvají, nebo již pominuly. Podmínkou je, že žádost může být podána po uplynutí jednoho roku, ve kterém byl žadatel označen jako nespolehlivý, kterým správce daně zamítl předchozí žádost, nebo právní moci rozhodnutí, že skupina je nespolehlivým plátcem. Čas, po který byla daná osoba nespolehlivým plátcem a nespolehlivou osobou, se sčítá.

Obdobná započitatelnost platí v případě skupiny a člena skupiny. Pokud došlo ke zrušení skupiny a její jednotliví členové se stali nespolehlivými plátci, tak se do doby pro zbavení se statusu nespolehlivosti započítává čas, po který byla skupina označená za nespolehlivého plátce.

V případě, že správce daně žádost o vydání rozhodnutí o zrušení nespolehlivého plátce nebo nespolehlivé osoby zamítne, může být nová žádost podána až po jednom roce od právní moci rozhodnutí o zamítnutí.

Zavádí se také speciální úprava pro skupinu, která je nespolehlivým plátcem. Skupina může podat žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem, po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy se tato skupina stala nespolehlivým plátcem. Tato doba se přerušuje tím, že je vydáno zamítavé rozhodnutí ve věci žádosti o vydání rozhodnutí, že dotyčný subjekt není nespolehlivým plátcem.

Upravuje se rovněž pravomoc správce daně vydat rozhodnutí o zbavení statusu nespolehlivého plátce nebo nespolehlivé osoby. Na základě žádosti nespolehlivého plátce nebo nespolehlivé osoby správce daně rozhodne, že pokud plátce či daná osoba po dobu 1 roku neporuší své povinnosti vztahující se ke správě daně, není nadále nespolehlivým plátcem či nespolehlivou osobou.

Ručení za daň nezaplacenou poskytovatelem zdanitelného plnění se rozšiřuje o případ, kdy úplata za plnění je poskytnutá virtuální měnou (i částečně). Virtuální měna, jako například Bitcoin, Litecoin, CzechCrownCoin apod., není podle stanoviska České národní banky v České republice uznána jako oficiální měna. Transakce s virtuálními měnami proto nepodléhají zákonu o platebním styku, ani žádným jiným kontrolním mechanismům státu. S ohledem na principy jejich fungování v praxi (například anonymitu uživatelů) představuje používání měn tohoto typu jakožto úplaty za poskytnuté/přijaté plnění velmi rizikový faktor, a to zejména při zapojení do karuselových podvodů.

Virtuální měnou se rozumí elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má, či nemá emitenta, která není peněžním prostředkem ve smyslu zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží či služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.