Škoda, která je prokázaná, například protokolem od policie, uznáním pojistné události pojišťovnou apod., není plněním, které by bylo předmětem daně a tedy předmětem zákona o DPH . V článku je proto řešeno uplatnění daně z přidané hodnoty u nedoložených zničení, ztrát nebo odcizení majetku.
Nedoložené případy zničení nebo ztráty majetku
Ing.
Zdeněk
Kuneš,
je odborníkem na DPH, pracuje pro společnost KODAP s.r.o. Liberec
Pokud plátce při nákupu zboží uplatnil nárok na odpočet daně a dojde ke zničení, ztrátě nebo odcizení tohoto majetku a toto zničení, ztráta nebo odcizení není možné dostatečně doložit, bude po novele zákona o DPH od 1. 7. 2017 povinen provést vyrovnání odpočtu daně nebo úpravu odpočtu daně. Do účinnosti této novely se v obdobných případech postupovalo podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení se plnění, které není poskytnuto za úplatu, považuje za úplatu poskytnuté. Jde o použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce.
Použitím hmotného majetku pro účely, které nesouvisejí s uskutečňováním ekonomických činností plátce, se pro tyto případy rozumí trvalé použití obchodního majetku pro jiné účely než související s uskutečňováním ekonomických činností plátce.
V těchto případech se základ daně stanoví odlišně od běžného postupu stanovení základu daně, a sice podle § 36 odst. 6 zákona o DPH. Základem daně je v takových případech cena, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Jde v podstatě o cenu obvyklou, za kterou by zboží bylo možné pořídit v dané době a v jeho stavu opotřebení.
Problém je, že pro plátce jde v těchto případech o dodání zboží kdykoliv, tedy po jakékoliv lhůtě od pořízení hmotného majetku.
Další problém je, že základ daně stanovený podle § 36 odst. 6 zákona o DPH může být vyšší, než byl při pořízení tohoto majetku a plátce je povinen přiznat vyšší daň z přidané hodnoty, než jakou si při pořízení uplatnil. Tím je narušena neutralita daně z přidané hodnoty, protože podle judikatury by se měla daň na výstupu maximálně přiblížit částce daně uplatněné na vstupu, která v okamžiku vyřazení majetku nebyla ještě „spotřebována při ekonomické činnosti plátce“.
S účinností novely zákona o DPH od 1. 7. 2017 se rozlišuje, zda jde o nedoložené zničení, ztrátu nebo odcizení obchodního majetku, který není dlouhodobým majetkem, a majetku, který je dlouhodobým majetkem.
Nedoložené případy zničení, ztráty či odcizení majetku, který není dlouhodobým majetkem
Pokud plátce nijak dostatečně nedoloží ani nepotvrdí zničení, ztrátu nebo odcizení obchodního majetku, který není dlouhodobým majetkem (do 40 000 Kč), je povinen provést vyrovnání odpočtu daně podle § 77 zákona o DPH. Vyrovnání odpočtu daně podléhá původní odpočet daně, který plátce uplatnil u obchodního majetku před jeho použitím.
Plátce při pořízení tohoto obchodního majetku uplatnil nárok na odpočet daně v souladu s § 72 zákona o DPH.
Podle tohoto ustanovení byl oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použil pro uskutečnění zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, dále pro plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, jako je například vývoz zboží nebo dodání zboží do jiného členského státu. Plátce byl také oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která použil pro uskutečnění plnění s místem plnění mimo tuzemsko, za předpokladu, že by u těchto plnění měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, dále u vyjmenovaných finančních a pojišťovacích činností poskytnutých s místem plnění ve třetí zemi, nebo přímo spojených s vývozem zboží, nebo u vyjmenovaného dodání zboží nebo poskytnutí služby.
Pokud plátce pro některý z těchto účelů uplatnil nárok na odpočet daně a ve tříleté lhůtě pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně použije v rámci svých ekonomických činností tento majetek pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně, je povinen provést vyrovnání odpočtu daně. Tříletá lhůta pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl.
Použitím pro jiné účely se pro případy nedoložené ztráty, zničení nebo odcizení majetku rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v plné nebo částečné výši a následně u tohoto majetku došlo ke zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny.
Plátce provede vyrovnání odpočtu daně v okamžiku, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.
Vyrovnání odpočtu daně vypočítá plátce tak, že spočítá rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. V těchto případech je rozdíl vždy záporný, plátce tedy musí provést vyrovnání odpočtu daně.
Vyrovnání odpočtu daně provede plátce za zdaňovací období, ve kterém se o ztrátě, zničení, či odcizení majetku dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.
Příklad:
Plátce provede ke dni 31. 12. 2017 inventuru obchodního majetku. Při této inventuře zjistí, že mu chybí sbíječka, kterou pořídil v červnu 2017 se základem daně 10 000 Kč a uplatnil daň 2 100 Kč. Plátce není schopen ztrátu sbíječky doložit. Plátce je povinen za zdaňovací období prosinec 2017 provést vyrovnání odpočtu daně. Toto vyrovnání provede tím způsobem, že daň, kterou si odečetl při nákupu ve výši 2 100 Kč, vrátí.
Nedoložené případy zničení, ztráty či odcizení dlouhodobého majetku
Tyto případy řeší od 1. 7. 2017 nový § 78e zákona o DPH. Z něho vyplývá, že pokud dojde u dlouhodobého majetku ke zničení, ztrátě, nebo odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, použijí se ustanovení § 78 až § 78c o úpravě odpočtu daně.
Tato úprava odpočtu daně se provede, pokud ke zničení, ztrátě nebo odcizení dojde v pětileté nebo případně u nemovitých věcí desetileté lhůtě, která se počítá od kalendářního roku, ve kterém byl dlouhodobý majetek pořízen.
Obdobně jako u majetku, který není dlouhodobým majetkem, se úprava odpočtu daně provede jednorázově za zdaňovací období, ve kterém se plátce o ztrátě, zničení, či odcizení majetku dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.
Částku jednorázové úpravy odpočtu daně vypočte plátce tak, že stanoví součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně.
Standardně se částka úpravy odpočtu daně vypočte ve výši jedné pětiny, případně jedné desetiny, ze součinu částky daně na vstupu a rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém se provádí úprava odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém byl původní odpočet daně uplatněn. Pro tyto případy je ukazatelem nároku na odpočet daně 0 %.
Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna.
Pokud plátce zjistí, že ke ztrátě, zničení nebo odcizení, které řádně nedoloží, došlo v roce, kdy dlouhodobý majetek pořídil, provede také úpravu odpočtu daně.
Příklad:
Plátce provede v lednu 2018 inventuru obchodního majetku. Při této inventuře zjistí, že mu chybí počítač, který pořídil v lednu 2017 se základem daně 50 000 Kč a uplatnil daň 10 500 Kč. Plátce není schopen ztrátu počítače doložit. Plátce je povinen za zdaňovací období leden 2018 provést úpravu odpočtu daně. Vzhledem k tomu, že první rok počítač používal k uskutečňování ekonomické činnosti, pro kterou nárok na odpočet daně při pořízení uplatnil, provede úpravu odpočtu daně tak, že vrátí 4/5 z původně uplatněného nároku na odpočet daně, tedy 8 400 Kč.