Pro osobu neusazenou v tuzemsku platí pro účely uplatňování daně z přidané hodnoty některé specifické podmínky. Pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je neusazenou osobou osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a v tuzemsku nemá provozovnu. Pokud v tuzemsku má provozovnu, pak se tato provozovna tohoto zdanitelného plnění neúčastní. Neusazenou osobou může být jak osoba z jiného členského státu, tak zahraniční osoba.
Uplatňování DPH u neusazené osoby v příkladech
Ing.
Zdeněk
Kuneš,
je odborníkem na DPH
Pokud osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční v tuzemsku dodání zboží nebo poskytnutí služby, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění.
Příklad:
Německý podnikatel, registrovaný k dani v Německu, který nemá v České republice sídlo, si přemístil do ČR zboží, které dne 10. července 2017 začal prodávat na veletrhu. Dne 10. července 2017 se stal plátcem.
Pokud však osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční v tuzemsku dodání zboží nebo poskytnutí služby a je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, tak se osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, plátcem nestane.
Příklad:
Německý podnikatel, registrovaný k dani v Německu, který nemá v České republice sídlo, poskytl 20. července 2017 stavební práce na nemovitosti v Praze pro plátce. Povinnost přiznat daň je na plátci, příjemci stavebních prací. Německý podnikatel se za plátce neregistruje.
Pokud však neusazená osoba, která není plátcem, dodá zboží s místem plnění v tuzemsku plátci, je povinen přiznat daň plátce, který zboží nakoupil. Povinnost pro plátce přiznat daň při nákupu zboží s místem plnění v tuzemsku od neusazené osoby, která není plátcem, je v zákonu o DPH od novely přijaté 29. července 2016.
Příklad:
Švýcarský podnikatel, který nemá v České republice sídlo ani provozovnu, není v České republice plátcem, má ve svobodném pásmu v Ostravě zboží, které v tomto svobodném pásmu nakoupil v červnu 2016. V roce 2017 od něho část tohoto zboží odkoupil český podnikatel - plátce. Švýcarský podnikatel dodal toto zboží plátci bez daně za zvýhodněnou cenu, protože zboží, které nakoupil ve svobodném pásmu, dodal do tohoto svobodného pásma plátce, pro kterého se jednalo o vývoz zboží, který byl osvobozeným plněním s nárokem na odpočet daně. Český podnikatel, plátce je povinen z nákupu tohoto zboží přiznat daň, švýcarský podnikatel se za plátce v České republice neregistruje.
Pokud však plátce nakoupí zboží od neusazené osoby, která není plátcem, v době, kdy sice plátcem ze zákona byl, protože například překročil zákonný limit obratu, ale nebyl jako plátce registrován, tak zpětně daň z tohoto nákupu nepřizná.
V takovém případě se ale za plátce musí zaregistrovat osoba povinná k dani, která nemá v České republice sídlo, protože ode dne dodání tohoto zboží je plátcem.
Příklad:
Německý podnikatel, který nemá v České republice sídlo ani provozovnu, není v České republice plátcem, má ve svobodném pásmu v Brně zboží, které v tomto svobodném pásmu nakoupil v lednu 2016. V lednu 2017 od něho část tohoto zboží odkoupil český podnikatel, neregistrovaný za plátce. Německý podnikatel byl povinen zaregistrovat se za plátce a zboží dodat českému podnikateli s DPH. Český podnikatel však zjistil, že již v říjnu 2016 překročil limit pro obrat a již od 1. prosince 2016 byl plátcem. Finanční úřad zaregistruje podnikatele zpětně za plátce k 1. prosinci 2016. Plátce podá řádná daňová přiznání. Z nákupu tohoto zboží od neusazené osoby ale daň již neodvádí.
Plátcem se stane také osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, která uskuteční dodání z boží do jiného členského státu. Musí být ale splněny tyto podmínky: Jde o osobu povinnou k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, ale současně je v jiném členském státě osobou registrovanou pro obchodování mezi členskými státy. Musí tedy mít v jiném členském státě přiděleno daňové identifikační číslo. Jinými slovy, je to podnikatel, který není v jiném členském státě v postavení obdobném, jako je v České republice podnikatel, který není plátcem.
Další podmínkou je, že zboží je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. Přepravu zboží může zajistit tato osoba, která nemá sídlo v tuzemsku, pořizovatel nebo zmocněná třetí osoba. Poslední podmínkou je, že toto zboží je odesláno nebo přepraveno osobě, pro kterou jde v jiném členském státě o pořízení zboží z jiného členského státu, které je pro tuto osobu předmětem daně.
Jako kterýkoliv jiný plátce je povinen odběrateli vystavit daňový doklad se všemi náležitostmi, včetně údaje, že jde o dodání zboží osvobozené od daně podle § 64 zákona o DPH, dále je povinen podat daňové přiznání a souhrnné hlášení, ve kterém dodání zboží do jiného členského státu uvede.
Příklad:
Slovenský podnikatel, registrovaný k dani na Slovensku, který nemá v České republice sídlo, nakoupil v Praze zboží a dne 15. června 2017 ho dodal podnikateli do Polska, který pro tento obchod poskytl své polské daňové identifikační číslo. Přepravu zboží zajistila přepravní firma, kterou slovenský podnikatel pro tuto přepravu zmocnil.
Slovenský podnikatel se dnem 15. června 2017 stal plátcem.
Příklad:
Slovenský podnikatel, který na Slovensku nedosahuje limit pro registraci za plátce (slovenský neplátce) a který nemá v České republice sídlo, nakoupil v Ostravě zboží a dne 20. června 2017 toto zboží přepravil a dodal podnikateli na Slovensko. Plátcem se nestane.
Od 29. července 2016 se osoba povinná k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, registruje na Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj. Do této doby se neusazené osoby registrovaly na Finančním úřadu pro Prahu 1.
Při poskytnutí služby se uplatnění daně z přidané hodnoty řídí podle toho, jaká služba je poskytnuta, resp. podle stanovení místa plnění při poskytnutí služby. Podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH platí, že pokud plátce poskytne službu osobě povinné k dani, je místem plnění místo, kde má tato osoba povinná k dani, která službu přijala, sídlo. Pokud tedy poskytne plátce službu podle § 9 odst. 1 zákona o DPH neusazené osobě, je místem plnění její sídlo.
To znamená, že přestože je tady neusazená osoba registrovaná za plátce, poskytne jí plátce tuto službu bez daně. Pokud je neusazená osoba osobou registrovanou v jiném členském státě, uvede plátce toto plnění do souhrnného hlášení, ve kterém uvede její daňové identifikační číslo, které jí bylo v jiném členském státě přiděleno. Pokud by měla neusazená osoba sídlo v zahraničí, poskytne jí plátce tuto službu také bez daně, do souhrnného hlášení jí neuvede.
Příklad:
Plátce poskytuje poradenskou službu německému podnikateli, který má sídlo v Německu, v České republice je registrován na Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj jako neusazená osoba. Plátce poskytne tuto službu bez daně a uvede ji do souhrnného hlášení.
Jestliže poskytne plátce neusazené osobě službu s místem plnění v tuzemsku, například pronájem nemovité věci, poskytne tuto službu s daní z přidané hodnoty. Je-li neusazená osoba registrována v České republice za plátce, může si z této přijaté služby v souladu s § 72 a dalšími zákona o DPH uplatnit nárok na odpočet daně.
Příklad:
Plátce poskytl nájem skladovací haly jako zdanitelné plnění německému podnikateli, který má sídlo v Německu a v České republice je registrován za plátce na Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj jako neusazená osoba. Německý podnikatel si může uplatnit nárok na odpočet daně.
Jestliže by však plátce poskytl službu podle obecného pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH osobě, která je v České republice plátcem, ale sídlo nebo provozovnu má ve třetí zemi, tak se za předpokladu, že ke skutečnému užití služby nebo k její spotřebě dojde v České republice, považuje za poskytnutou službu s místem plnění v ČR. Toto pravidlo se nevztahuje na služby osvobozené od daně.
Příklad:
Plátce poskytuje poradenskou činnost švýcarskému podnikateli, který má sídlo ve Švýcarsku a je registrován jako plátce na Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj. Švýcarský podnikatel nakupuje v České republice zboží a toto zboží v České republice prodává. V takovém případě je místo plnění při poskytnutí poradenské činnosti v ČR, protože je tady tato služba také využita.
Příklad:
Plátce poskytuje poradenskou činnost švýcarskému podnikateli, který má sídlo ve Švýcarsku a je registrován jako plátce na Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj. Švýcarský podnikatel nakupuje v České republice zboží a část tohoto zboží dodává do jiného členského státu, část vyváží do zahraničí, v České republice nic neprodává. V takovém případě je místo plnění při poskytnutí poradenské činnosti v jeho sídle ve Švýcarsku.
Pokud plátce poskytuje službu podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH pro zahraniční osobu povinnou k dani, která je plátcem, a část této služby je v tuzemsku využita a část ne, měl by pro správné stanovení místa plnění rozlišit, kde je služba využita a podle toho uplatnit daň z přidané hodnoty.