Český plátce si přemístí zboží do jiného členského státu za účelem jeho přepracování a následného vývozu do třetí země. V jiném členském státu není požadována registrace k DPH. Jak má tento plátce uvést přemístění a následný vývoz do daňového přiznání? Striktně dle § 13 odst. 6 zákona o DPH došlo k fikci dodání zboží za úplatu, ale protože plátce není schopen podle § 64 odst. 4 prokázat, že „zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě“ (není v tomto jiném členském státu registrován pro účely DPH a nikomu zboží v tomto jiném členském státu neprodává), nemůže uplatnit osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu, třebaže tam fakticky zboží přepravuje. Musel by přemístění zboží podrobit dani (ř. 1 nebo 2) a následný vývoz osvobodit podle § 66 (ř. 22 daňového přiznání)? Přiznal by tedy celkem dvě plnění. Bylo by to ale zřejmě proti principům fungování DPH v rámci EU. Nebo lze na případ vztáhnout § 13 odst. 7 písm. e), přestože je zboží v tomto jiném členském státu přepracováno a fikce dodání podle § 13 odst. 6 se neuplatní? V daňovém přiznání by pak plátce uvedl pouze vývoz ve smyslu § 66 (ř. 22 daňového přiznání)?
Dotazy a odpovědi: Daň z přidané hodnoty
Vydáno:
3 minuty čtení
Daň z přidané hodnoty
Ing.
Václav
Benda
ODPOVĚĎ
V uvedeném případě lze podle mého názoru v souladu s čl. 17 směrnice o DPH uplatnit výjimku podle § 13 odst. 7 písm. e) zákona o DPH. Podle tohoto písmene se za přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu nepovažuje přeprava zboží pro účely vývozu, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu. Pokud by si tedy plátce nechal předmětné zboží v tuzemsku propustit do režimu vývozu, následně by ho za účelem přepracování přepravil do jiného členského státu a zboží by bylo poté přepraveno z tohoto členského státu přímo do třetí země, byly by podmínky pro uplatnění uvedené výjimky splněny. Plátce by tedy nevykazoval přepravení uvedeného zboží do jiného členského státu jako přemístění zboží a nepřiznával by z něj v jiném členském státě daň jako při pořízení zboží v jiném členském státě. Tuto transakci by tedy plátce v přiznání k DPH vůbec nevykazoval. V přiznání k DPH by v ř. 22 vykázal vývoz zboží, a to až k datu výstupu zboží z území EU do třetí země.
Pokud by však bylo zboží propuštěno do režimu vývozu až v jiném členském státě po jeho přepracování a poté přepraveno do třetí země, výjimku podle § 13 odst. 7 zákona o DPH, by nebylo podle mého názoru možno uplatnit, a to ani výjimku vyplývající z § 13 odst. 7 písm. f) zákona o DPH. Podle tohoto písmene se za přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu nepovažuje přeprava zboží pro účely poskytnutí služby pro plátce zahrnující práce na movité věci, a to za podmínky, že zboží je po provedení prací vráceno plátci zpět do tuzemska. Při nesplnění této podmínky nelze tuto výjimkou použít. Prakticky by to tedy znamenalo, že plátce by musel uvedené přepravení do jiného členského státu vykázat v přiznání k DPH v tuzemsku v ř. 20 jako přemístění zboží do jiného členského státu a v jiném členském státě, kam bylo zboží přepraveno, z něj přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu, a to podle pravidel platných v tomto jiném členském státě. Následně by mu vznikal v tomto jiném členském státě nárok na odpočet daně. Dodání zboží z tohoto členského státu do třetí země by plátce v přiznání k DPH v tuzemsku vykázal v ř. 26 jako dodání zboží s místem plnění mimo tuzemsko, u něhož má nárok na odpočet daně.