Zákon o účetnictví v § 29 odst. 1 ukládá účetním jednotkám povinnost zjistit inventarizací skutečný stav veškerého majetku a závazků, a to k okamžiku, ke kterému sestavují řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku. Vzhledem k tomu, že pro většinu účetních jednotek je účetním obdobím kalendářní rok, sestavují účetní závěrku a zjišťují skutečný stav majetku a závazků za uplynulý rok k 31. 12. 2016.
Inventarizace majetku a závazků
Ing.
Helena
Machová
je daňovou poradkyní
Inventura a inventarizace
Podle § 30 odst. 1 a 2 zákona o účetnictví platí: Účetní jednotky zjišťují při inventarizaci skutečné stavy majetku a závazků a zaznamenávají je v inventurních soupisech.
Tyto stavy zjišťují:
a)
fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, nebo
b)
dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci, a to včetně jiných aktiv, jiných pasiv a skutečnosti účtovaných v knize podrozvahových účtů.
Účetní jednotky při inventarizaci postupují tak, že provádějí jednu nebo více inventur a zjišťují, zda skutečný stav odpovídá stavu v účetnictví.
Inventarizace je tedy širší pojem než inventura a účetní jednotka provádí pouze jednu inventarizaci majetku a závazků. Inventarizace je součástí účetní závěrky, resp. účetních uzávěrkových prací, přičemž je realizována na jejím (jejich) počátku. Inventarizace probíhá v několika etapách, přičemž inventura je první z nich.
Inventura, resp. inventury, jsou součástí inventarizace. V rámci jedné inventarizace je prováděno několik inventur, kterými je zjišťován skutečný stav majetku a závazků.
Inventury
Jak jsem výše uvedla, skutečný stav majetku a závazků je zjišťován buď fyzickou inventurou, nebo dokladovou inventurou. Podle § 30 odst. 3 zákona o účetnictví mohou účetní jednotky při fyzické inventuře zjišťovat skutečný stav majetku počítáním, měření, vážením a dalšími obdobnými způsoby, případně mohou využívat účetní záznamy, které prokazují jeho existenci.
V některých případech se skutečné stavy zjišťují pouze fyzickou inventurou (například většina zásob, pokladní hotovost), v některých případech pouze dokladovou inventurou (například závazky, stavy účtů) a někdy je možná, resp. nutná, kombinace fyzické a dokladové inventury.
Jde zejména o nemovitosti, kde kromě jejich fyzické existence by měly být ověřeny i údaje v katastru nemovitostí, nebo o nedokončenou výrobu (jak investic, tak zásob, kdy kromě jejich fyzické existence by měly být prověřeny a ověřeny související doklady a dosud vynaložené náklady).
Rozvahový a rozhodný den
Rozvahový den je den, ke kterému účetní jednotky sestavují účetní závěrku a tedy den, k němuž je nutno provést inventarizaci majetku a závazků. Jde-li o řádnou účetní závěrku účetních jednotek, jejichž účetním obdobím je kalendářní rok, rozvahovým dnem je den 31. 12.
Rozhodný den je pojem, se kterým se setkáváme v § 30 odst. 4 zákona o účetnictví.
Při periodické inventarizaci mohou účetní jednotky při zjišťování skutečného stavu stanovit den, ke kterému skutečný stav zjišťují a který předchází rozvahovému dni („rozhodný den“) a mohou dokončit zjišťování skutečného stavu podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem.
Při průběžné inventarizace se postupuje obdobně.
Při periodické inventarizaci účetní jednotky:
a)
mohou zahájit inventuru nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem,
b)
musí ukončit inventuru nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni.
Inventury za rok 2016 tedy mohou být zahájeny nejdříve 1. 9. 2016 a ukončeny musí být do 28. 2. 2017.
Příklad:
Účetní jednotka provádí fyzickou inventuru zásob. Rozhodný den stanovila na 31. 10. 2016, rozvahovým dnem je 31. 12. 2016. Stav zásob k rozvahovému dni stanoví takto:
stav zásob zjištěných inventurou k 31. 10. 2016 plus (minus) přírůstky (úbytky) zásob od rozhodného dne do rozvahového dne.
Pozn.:
Přesto, že inventury lze ukončit do 28. 2. 2017, rozhodný den lze stanovit pouze v rozmezí od 1. 9. 2016 do 31. 12. 2016 (rozhodný den musí předcházet dni rozvahovému).
Inventurní soupisy
Inventurní soupisy musí (podle § 30 odst. 7 zákona o účetnictví) obsahovat:
a)
skutečnosti podle odstavce 1 (tedy informace o způsobu provedení inventury u konkrétního majetku či závazků), a to tak, aby bylo možno zjištěný majetek a závazky též jednoznačně určit (proti původnímu znění zákona nedochází ke změně),
b)
podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění skutečností podle písmene a) a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury,
c)
způsob zjišťování skutečných stavů,
d)
ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,
e)
ocenění majetku a závazků při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,
f)
okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka,
g)
rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila,
h)
okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury.
Forma inventurního soupisu není nikde žádným závazným způsobem stanovena. Záleží tedy jen na účetní jednotce, jakou zvolí, a to zejména v závislosti na druhu inventarizovaného majetku a závazků a na způsobu inventury. V praxi je často používán postup, kdy účetní jednotka použije sestavu, která je jedním z výstupů používaného počítačového programu. Zde záleží na její podobě. Obsahuje-li sestava výše uvedené náležitosti, resp. bude-li o ně doplněna (například o podpisy), je takový postup možný a správný. Naopak, jde-li o sestavu pouze s číselnými údaji, ze které není průběh a výsledek inventury patrný, nejde o inventurní soupis (i když bude doplněn o podpis, resp. o podpisy).
Dokončení inventarizace
Jak jsem výše uvedla, inventarizace majetku a závazků probíhá v několika krocích (etapách), z nichž zjištění skutečných stavů majetku a závazků inventurou je tím prvním a časově nepochybně nejnáročnějším. Dále pak je nutné porovnat stavy zjištěné při inventurách se stavy v účetnictví a vyčíslit a zaúčtovat případné inventarizační rozdíly. Jde buď o manko (je-li skutečný stav nižší než stav v účetnictví), nebo o přebytek (je-li skutečný stav vyšší než v účetnictví). Přebytky, jsou-li účtovány do výnosů, jsou vždy zdaněny. U mank není situace tak jednoznačná. Jsou-li do výše stanovených norem nebo do výše souvisejících příjmů (například od odpovědných zaměstnanců), jde o daňové náklady. V ostatních případech jde o náklady nedaňové.
Inventarizační rozdíly je vždy nutné vyúčtovat do toho účetního období, za které se inventarizací skutečný stav majetku a závazků ověřuje. Inventarizační rozdíly za rok 2016 je tedy nutné zaúčtovat do roku 2016 a nikoliv až do roku 2017.