Při uplatňování daně z přidané hodnoty u služeb vztahujících se k nemovité věci se postupuje podle pravidel pro poskytování služeb, která vyplývají z příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ). Pro správné uplatnění DPH u těchto služeb je klíčové správné stanovení místa plnění podle § 10 zákona o DPH , který vychází z čl. 47 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH ). Podrobněji jsou pravidla pro stanovení místa plnění ve vazbě na směrnici o DPH upravena v Nařízení rady EU č. 282/2011. Od 1. 1. 2017 nabývá účinnosti nařízení č. 1042, kterým se mění nařízení č. 282/2011, pokud jde o místo poskytnutí služeb (dále jen prováděcí nařízení).
DPH u služeb vztahujících se k nemovité věci
Ing.
Václav
Benda
je odborníkem na DPH
V tomto prováděcím nařízení je od 1. 1. 2017 vymezen pro účely DPH pojem „nemovitost“ a je podrobněji vysvětleno, jak chápat pojem „služba související s nemovitostmi“. Vzhledem k tomu, že nařízení EU mají přímý účinek, je třeba podle pravidel uvedených v tomto prováděcím nařízení postupovat od 1. 1. 2017 podle aplikace § 10 zákona o DPH.
V následujícím textu jsou nejprve ve vazbě na prováděcí nařízení vymezeny pojmy „nemovitost“ a „služba související s nemovitostí“. Návazně jsou s využitím příkladů vysvětleny praktické dopady těchto pravidel na uplatnění zákona o DPH v roce 2017.
Vymezení nemovitosti podle prováděcího nařízení
Podle článku 13b prováděcího nařízení se pro účely směrnice o DPH za „nemovitost“ považuje:
a)
každá určitá část země na povrchu nebo pod ním, k nimž lze založit vlastnické právo a držbu;
b)
každá budova nebo stavba spojená se zemí nebo v zemi nad úrovní moře nebo pod ní, kterou nelze snadno rozebrat nebo přemístit;
c)
každý prvek, který byl nainstalován a tvoří nedílnou součást budovy nebo stavby, bez něhož by budova nebo stavba byla neúplná, jako například dveře, okna, střechy, schodiště a výtahy;
d)
každý prvek, zařízení nebo stroj trvale nainstalovaný v budově nebo stavbě, které nelze přemístit bez zničení nebo změny budovy nebo stavby.
Vymezení služeb souvisejících s nemovitostí podle prováděcího nařízení
Podle článku 31a prováděcího nařízení se pro účely čl. 47 směrnice o DPH mezi služby související s nemovitostí zahrnují pouze služby, které mají dostatečně přímou souvislost s danou nemovitostí. Služby mají dostatečnou přímou souvislost s nemovitostí v případě, že vyplývají z nemovitosti a že daná nemovitost tvoří
konstitutivní
prvek služby a je pro poskytnutou službu hlavní a zásadní. Dále v případě, kdy jsou poskytovány na nemovitosti nebo na ni jsou zaměřeny a jejich cílem je právní nebo fyzická změna uvedené nemovitosti.V článku 31a odst. 2 prováděcího nařízení jsou uvedeny příklady služeb, které je třeba zejména považovat za služby vztahující se k nemovitosti. Jde o:
-
vypracování plánů budovy nebo částí budovy určených pro určitou parcelu bez ohledu na to, zda budova je nebo není postavena,
-
poskytování služeb stavebního dozoru nebo bezpečnostních služeb,
-
provádění stavebních prací na pozemku a budovách,
-
zemědělské práce na pozemku, jako je orba, setí, zavlažování a hnojení,
-
průzkum a posouzení rizika a celistvosti nemovitosti,
-
oceňování nemovitosti,
-
pacht nebo nájem nemovitosti, včetně skladování zboží, u kterého je určitá část dané nemovitosti určena pro výlučné používání příjemcem,
-
ubytovací služby, včetně práva pobývat na určitém místě vyplývajícího z převodu práv dočasného užívání a podobně,
-
udělení nebo převod k užívání celé nemovitosti nebo její části, včetně poskytování rybolovných a lovných práv nebo přístupu do salónků na letištích nebo využívání infrastruktury, za které se vybírá mýto, například mostu nebo tunelu,
-
údržba, renovace a opravy budovy nebo její části, včetně práce, jako je čištění, obkládání, tapetování a pokládání dřevěných podlah,
-
údržba, renovace a opravy trvalých konstrukcí, např. potrubních systémů pro plyn, vodu, odpadní vody a podobně,
-
instalace nebo montáž strojů nebo zařízení, které se po instalaci nebo montáži považuje za nemovitost,
-
údržba a opravy, inspekce a kontrola strojů nebo zařízení, pokud se tyto stroje nebo zařízení považují za nemovitost,
-
správa nemovitostí, s výjimkou správy portfolia investic do nemovitostí,
-
zprostředkování v případě prodeje, pachtu nebo pronájmu nemovitosti a při zřizování nebo převodu některých práv k nemovitosti nebo věcných práv k nemovitosti, s výjimkou zprostředkování ubytování,
-
právní služby související s převodem vlastnictví nemovitosti, se zřizováním nebo převodem některých práv k nemovitosti nebo věcných práv k nemovitosti, tj. např. notářské úkony, nebo vypracováním smlouvy o prodeji nebo o koupi nemovitosti.
V článku 31a odst. 3 prováděcího nařízení jsou uvedeny příklady služeb, které zejména nelze naopak za služby vztahující se k nemovitosti považovat. Jde o:
-
vypracování plánů pro budovu nebo její části, pokud nejsou určeny pro konkrétní parcelu,
-
skladování zboží v nemovitosti, pokud žádná určitá část nemovitosti není určena k výhradnímu užívání příjemcem,
-
reklamní služby, i když zahrnují použití nemovitosti, např. umístění billboardu,
-
zprostředkování ubytování, pokud zprostředkovatel jedná jménem a na účet jiné osoby,
-
poskytnutí místa pro stánek na veletrhu nebo výstavě spolu s jinými souvisejícími službami, které umožňují vystavovateli vystavit předměty, například projekt stánku, přeprava a skladování předmětů, poskytnutí přístrojů, pokládka kabelů, pojištění a reklama,
-
instalaci nebo montáž, údržbu a opravu, inspekci nebo kontrolu přístrojů nebo zařízení, které není ani se nestane součástí nemovitosti,
-
správu portfolia investic do nemovitostí,
-
jiné právní služby, než jsou notářské úkony nebo úkony spojené s vypracováním smlouvy o prodeji nebo o koupi nemovitosti, jde například o poradenství týkající se podmínek smlouvy o převodu nemovitosti nebo provádění takové smlouvy nebo prokázání existence takové smlouvy, pokud tyto služby nesouvisejí s převodem vlastnictví k nemovitosti.
Místo plnění
Místo plnění v systému DPH v Evropské unii určuje prakticky „místo zdanění“, tj. stát, v němž má být přiznána daň či přiznáno uskutečnění plnění, a to podle předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Pravidla pro stanovení místa plnění pro jednotlivé typy zdanitelných plnění vyplývají z čl. 31 až 61 směrnice o DPH. Z těchto pravidel vyplývá také úprava místa plnění v zákoně o DPH platném pro Českou republiku. Pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží jsou stanovena v § 7 až § 8 zákona o DPH, místo plnění při poskytnutí služby v § 9 až § 10i zákona o DPH. Pravidla pro určení místa plnění u služeb jsou upravena v čl. 43 až 59 směrnice o DPH a podrobněji upřesněna, jak již bylo vysvětleno v předchozím textu v prováděcím nařízení ke směrnici o DPH.
V návaznosti na určení místa plnění musí z příslušné národní legislativy vyplývat určení osoby povinné přiznat a zaplatit daň, tj. zda daň přizná ve svém daňovém přiznání poskytovatel nebo příjemce služby. Podle směrnice o DPH a návazně zákona o DPH pro stanovení místa plnění u služeb platí zásada, že pokud se na danou službu nevztahuje některé ze specifických pravidel uvedených v § 9a až § 10i zákona o DPH, postupuje se při stanovení místa plnění podle základních pravidel, která vyplývají z § 9 zákona o DPH.
Místem plnění při dodání nemovité věci je podle § 7 odst. 6 zákona o DPH místo, kde se nemovitá věc, která je předmětem tohoto dodání, nachází. Z toho vyplývá, že na dodání nemovité věci na území České republiky, pokud je předmětem daně, se vztahuje zákon o DPH platný pro Českou republiku bez ohledu na to, kdo je prodávajícím a kdo kupujícím. V případě práva stavby, které je podle občanského zákoníku považováno za nemovitou věc, je místem plnění místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.
Při stanovení místa plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani se vychází z čl. 44 směrnice o DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, místo, kde má tato osoba sídlo ekonomické činnosti, případně bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Ve vazbě na to je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
Toto vymezení prakticky znamená přenesení místa plnění na stranu příjemce služby, je-li osobou povinnou k dani z jiného členského státu či ze třetí země. Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani se vychází z čl. 45 směrnice k DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani místo, kde má poskytovatel služby sídlo ekonomické činnosti, případně místo, kde má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.
Ve vazbě na to je při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani podle § 9 odst. 2 zákona o DPH místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
Pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci jsou uvedena v § 10 zákona o DPH. Při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci je podle § 10 odst. 1 zákona o DPH místem plnění místo, kde se předmětná nemovitá věc nachází. Toto pravidlo platí nesporně pro služby výslovně uvedené v tomto odstavci, jako jsou služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architekta a stavebního dozoru. Dále toto pravidlo platí i pro služby uvedené v čl. 31a prováděcího nařízení ke směrnici o DPH, jak bylo vysvětleno v předchozím textu. Jestliže se tedy předmětná nemovitá věc, k níž se služba vztahuje, nachází na území České republiky, místo plnění je v tuzemsku a při uplatnění daně je nutno postupovat podle znění zákona o DPH platného pro Českou republiku, a to bez ohledu na to, kdo je poskytovatelem a kdo příjemcem takové služby. Podle § 10 odst. 2 zákona o DPH je obdobně jako v případě § 7 odst. 6 zákona o DPH místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.
Poskytnutí služby plátcem s místem plnění v tuzemsku
Poskytne-li plátce s místem plnění v tuzemsku službu vztahující se k nemovité věci, vzniká mu z ní obecně povinnost přiznat daň podle pravidel pro přiznávání daně při poskytování služeb v tuzemsku. Pravidla pro vznik povinnosti přiznat daň a stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění u tuzemských zdanitelných plnění jsou stanovena v § 21 zákona o DPH.
Tato pravidla platí i pro poskytování služeb vztahujících se k nemovité věci s místem plnění v tuzemsku, z nichž má povinnost přiznat daň na výstupu ve standardním režimu zdanění plátce daně jako poskytovatel těchto služeb.
Podle § 21 odst. 1 zákona o DPH je plátce obecně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Daň je plátce povinen uvést v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla výše uvedená povinnost přiznat daň. Při stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží postupuje plátce podle pravidel stanovených v dalších odstavcích § 21 zákona o DPH, jak je vysvětleno na příkladu.
Příklad:
Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby v tuzemsku
Obchodní společnost, plátce DPH, provozuje hotel v tuzemsku a poskytuje v něm ubytovací služby, které patří mezi služby vztahující se k nemovité věci. Z poskytovaných ubytovacích služeb s místem plnění v tuzemsku vzniká obchodní společnosti povinnost přiznávat daň, a to bez ohledu na to, zda jsou jejími zákazníky osoby povinné k dani či osoby nepovinné k dani. Pokud obchodní společnost přijme od zákazníka dne 20. 1. 2017 zálohu na ubytování, která činí 5 000 Kč včetně daně, vznikne jí k datu přijetí povinnost přiznat daň podle § 21 odst. 1 zákona o DPH, tj. v daňovém přiznání za měsíc leden 2017 přizná v ř. 2 daň ve výši 652 Kč odpovídající první snížené sazbě daně ve výši 15 %, která platí pro ubytovací služby při výpočtu podle § 37 odst. 2 zákona o DPH (5 000 x 0,1304). Do části A.5 kontrolního hlášení za leden 2017 zároveň uvede údaje o základu daně a dani v sazbě 15 % z přijaté zálohy. Ubytování bude poskytnuto ve dnech 13. 2. až 17. 2. 2017. K poslednímu dni poskytnutí ubytování vzniká společnosti, která poskytla službu, povinnost přiznat daň z celkové sjednané ceny snížené o zálohu přijatou v lednu 2017, z níž již byla daň přiznána. Celková částka za ubytování činí 10 000 Kč, tj. povinnost přiznat daň vznikne z doplatku ve výši 5 000 Kč včetně daně. V daňovém přiznání za měsíc únor 2017 přizná společnost daň ve výši 652 Kč a uvede zároveň do části A.5 kontrolního hlášení za únor 2017 údaje o základu daně a dani v sazbě 15 % z doplatku nad rámec přijaté zálohy.
Specifická pravidla pro přiznávání daně u zdanitelných plnění v tuzemsku platí pro vymezená zdanitelná plnění, na něž se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění podle § 92a zákona o DPH. Podle § 92a odst. 1 zákona o DPH je v režimu přenesení daňové povinnosti plátce, pro kterého bylo vyjmenované zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat a zaplatit daň až ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění se podle § 92e zákona o DPH uplatňuje také při poskytnutí vymezených stavebních nebo montážních prací, které jsou posuzovány jako služby vztahující se k nemovité věci.
Plátci daně, kteří poskytují objednatelům stavební a montážní práce, na které se vztahuje zvláštní režim přenesení daňové povinnosti, musí rozlišovat, zda příjemce plnění je či není plátcem daně. Pokud by plátce, který uskuteční stavební nebo montážní práce, na které se bude vztahovat zvláštní režim, nepostupoval podle tohoto režimu a při uskutečnění zdanitelného plnění by uplatnil daň na výstupu a výši daně uvedl na daňovém dokladu, nemá plátce jako příjemce takového plnění nárok na odpočet daně uvedené na daňovém dokladu, protože podle § 72 zákona o DPH je oprávněn k uplatnění odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH. Pokud by tedy byla daň u stavebních či montážních prací uplatněna v rozporu se zákonem o DPH, nemůže být příjemci plnění uznán nárok na odpočet daně.
V následujícím příkladu je vysvětlena aplikace zvláštního režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění u stavebních a montážních prací s místem plnění v tuzemsku.
Příklad:
Stavební práce v režimu přenesení daňové povinnosti
Stavební firma, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne v I. čtvrtletí 2017 stavební práce při opravě vnitřních prostor administrativní budovy firmě, která je plátcem daně také s měsíčním zdaňovacím obdobím. Jde o stavební práce zařazené v číselném kódu klasifikace produkce CZ-CPA 43, a proto se na ně vztahuje režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění. K předání a převzetí stavebního díla, tj. k uskutečnění zdanitelného plnění, dojde dne 28. 2. 2017. Stavební firma, která stavební práce poskytne, je povinna vystavit daňový doklad do 15 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění. Na daňovém dokladu uvede cenu bez daně ve výši 1 000 000 Kč a sdělení „daň odvede zákazník“. Neuvádí tedy sazbu daně ani daň, protože daň je povinen vypočítat plátce jako příjemce stavebních prací. Na základě uvedeného dokladu vykáže stavební firma částku 1 000 000 Kč v ř. 25 přiznání k DPH za únor 2017, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Předepsané údaje z tohoto vystaveného daňového dokladu uvede do části A.1 kontrolního hlášení za únor 2017.
Firma, která si opravu objednala, vypočte na základě přijatého daňového dokladu daň, která činí 210 000 Kč (21 % z 1 000 000 Kč), a tuto daň přizná v ř. 10 daňového přiznání za měsíc únor 2017, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, a ve stejné výši si uplatní nárok na odpočet daně v ř. 43 stejného daňového přiznání, přestože daňový doklad obdržela až v měsíci březnu 2017. Podle § 73 odst. 1 písm. b) a § 73 odst. 2 zákona o DPH může uplatnit nárok na odpočet daně již v daňovém přiznání za měsíc únor 2017, kdy jí vznikla povinnost přiznat daň. Předepsané údaje z tohoto přijatého daňového dokladu uvede do části B.1 kontrolního hlášení za únor 2017. Údaje o odpočtu z přijatého zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti se v kontrolním hlášení nevykazují.
Přijetí služby plátcem od osoby neusazené v tuzemsku
Přijme-li plátce službu vztahující se k nemovité věci s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, vzniká mu z ní podle § 108 odst. 1 písm. c) zákona o DPH povinnost přiznat daň. Vznik povinnosti přiznat daň plátci jako příjemci služby, kterou mu s místem plnění v tuzemsku poskytla osoba neusazená v tuzemsku, je vymezen v § 24 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení vzniká plátci povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni poskytnutí služby nebo k datu poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Praktický postup při přiznávání daně je vysvětlen v následujícím příkladu.
Příklad:
Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku
Obchodní společnost, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, si objedná zpracování projektu na výstavbu administrativní budovy, která se bude stavět v tuzemsku, a to od projekční kanceláře ze Slovenska, která je na Slovensku registrována k DPH. Místo plnění se určí podle § 10 zákona o DPH, tj. bude v tuzemsku. Prakticky to znamená, že povinnost přiznat daň v tuzemsku bude mít plátce jako příjemce služby, a to k datu jejího poskytnutí. Daň z této přijaté služby poskytované osobou neusazenou v tuzemsku plátce přizná v ř. 12 přiznání k DPH, kde se přiznává daň z ostatních zdanitelných plnění poskytnutých osobou neusazenou v tuzemsku v základní sazbě daně. Předepsané údaje o přijetí této služby je od 1. 1. 2016 plátce povinen vykázat v části A.2 kontrolního hlášení. Plátce si zároveň uplatní nárok na odpočet daně v ř. 43 přiznání k DPH, pokud pro uplatnění nároku na odpočet daně splní zákonem stanovené podmínky. Uplatnění odpočtu daně ze služby přijaté od osoby neusazené v tuzemsku se v kontrolním hlášení nevykazuje.
Poskytnutí služby plátcem s místem plnění mimo tuzemsko
Poskytne-li plátce daně se sídlem v tuzemsku službu vztahující se k nemovité věci s místem plnění mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň na výstupu podle zákona o DPH platného v ČR. V tomto případě musí postupovat podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Z těchto předpisů by mělo vyplývat, zda má tento poskytovatel služby povinnost přiznat daň v této zemi, nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi. Podle § 24a odst. 1 zákona o DPH vzniká při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Podle § 24a odst. 2 zákona o DPH se považuje plnění za uskutečněné obecně dnem poskytnutí služby, případně podle specifických pravidel uvedených v § 21 zákona o DPH. Prakticky je plátce povinen toto plnění uvést do daňového přiznání v ř. 21 nebo 26. Služby poskytované osobě registrované k dani, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v jiném členském státě, a ze kterých má povinnost přiznat daň jejich příjemce, je plátce nadále povinen vykazovat také v souhrnném hlášení s kódem „3“.
Do souhrnného hlášení je plátce povinen uvádět vedle dodání zboží do jiného členského státu osobám registrovaným k dani také poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň z této služby ve své zemi příjemce služby. Poskytování služeb se uvádí do stejného hlášení jako dodání zboží, a to s kódem „3“. Do souhrnného hlášení se neuvádějí služby, u nichž je místo plnění v jiném členském státě určeno podle některého ze speciálních pravidel, např. služby vztahující se k nemovité věci, u nichž se určuje místo plnění podle § 10 zákona o DPH.
V následujícím příkladu je vysvětlen postup přiznání poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci s místem plnění mimo tuzemsko, která byla poskytnuta osobě registrované k dani v jiném členském státě.
Příklad:
Poskytnutí stavebních prací s místem plnění mimo tuzemsko
Stavební firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem na Slovensku, která je osobou registrovanou k dani, stavební práce na stavbě na Slovensku a bude požadovat úhradu zálohy předem. Pokud budou stavební práce poskytnuty v období od 15. 3. 2017 do 15. 4. 2017 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 5 000 EUR s tím, že do 31. 1. 2017 bude příjemcem služby zaplacena záloha ve výši 2 000 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 15. 4. 2017, kdy bude ukončeno poskytování stavebních prací, vznikne stavební firmě povinnost přiznat zálohu k datu jejího přijetí, tj. např. k 30. 1. 2017. V daňovém přiznání za měsíc leden 2017 tedy vznikne stavební firmě povinnost přiznat zálohu ve výši 2 000 EUR přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 30. 1. 2017 v ř. 26 přiznání. K datu uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 15. 4. 2017 musí plátce přiznat doplatek ve výši 3 000 EUR. V daňovém přiznání za měsíc duben 2017 tedy přizná tuto částku v ř. 26 daňového přiznání. V souhrnném hlášení plátce službu vztahující se k nemovité věci s místem plnění mimo tuzemsko nevykazuje.
Upozorňujeme:
Povinná náležitost mzdového listu
Podle sdělení Finanční správy z 20. 12. 2016 mzdový list obsahuje podle § 38j odst. 2 písm. h) ZDP údaje o výpočtu daně a provedeném ročním zúčtování záloh a daňovém zvýhodnění. Pro účely mzdového listu za zdaňovací období 2016 se jedná o údaje o ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za zdaňovací období 2015, které bylo provedeno v roce 2016, a to včetně výpočtu daně za období 2015: „Zároveň však sdělujeme, že Finanční správa nebude rozporovat případy, kdy na mzdovém listě za zdaňovací období 2016 bude uveden příp. výsledek ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za zdaňovací období 2016 včetně výpočtu daně za toto období. Totéž platí i pro zdaňovací období 2015. Žádáme tedy tímto plátce daně a tvůrce mzdových programů, aby pro zdaňovací období 2017 již byla tato náležitost mzdového listu uvedena do souladu se zákonem o daních z příjmů a s tímto sdělením.“