V následujícím článku čtenáře seznámím s novější judikatorní činností Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci ve vztahu k otázce, zda může o řešení úpadku oddlužením usilovat i ten, kdo má závazky z podnikání.
Z novější rozhodovací činnosti insolvenčních soudů k řešení úpadku dlužníka se závazky z podnikání oddlužením
Mgr.
Hana
Boulová
je odbornicí na insolvenční právo
Insolvenční zákon stručně v § 389 odst. 1 říká, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona pak stručně uvádí, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele. Bližší otázky, jako například co vlastně považovat za dluh z podnikání a za jakých konkrétních podmínek lze takové osobě se závazkem z podnikání oddlužení umožnit, insolvenční zákon sám neřeší, a proto nutně nastupuje judik