Instalace kamerových systémů v bytových domech

Nepochybně je již všeobecně známé, že provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je vedle kamerového sledování prováděn záznam pořizovaných záběrů, nebo jsou v záznamovém zařízení uchovávány informace a zároveň účelem pořizovaných záznamů, případně vybraných informací, je jejich využití k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním. Jinak řečeno, jde o automaticky provozovaný stálý technický systém umožňující pořizovat a uchovávat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy ze sledovaných míst, a to např. formou pasivního monitorování prostoru nebo pořizování cílených záběrů (zachycování pohybu) anebo reportážním způsobem¹⁾. Tento přístup byl ostatně i vícekrát judikatorně potvrzen. Za všechny zmiňujeme citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu²⁾, který uvedl: „Obecně lze kamerový systém charakterizovat jako automaticky provozovaný stálý technický systém umožňující pořizovat a uchovávat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy ze sledovaných míst, a to např. formou pasivního monitorování prostoru nebo pořizování cílených záběrů (zachycování pohybu) anebo reportážním způsobem (Bartík, V. - Janečková, E.: Zákon o ochraně osobních údajů s komentářem. Olomouc: ANAG, 2010, s. 46). K uvedené definici kamerového systému zdejší soud dodává, že jeho provozem dochází ke shromažďování údajů vážících se k lidem, jejich činnosti a vystupování, které pak mohou být vyhodnoceny nebo přiřazeny konkrétní osobě v konkrétním čase a v konkrétním prostoru. Právě svázání výskytu, chování, fyzických, fyziologických a obdobných znaků určité osoby s konkrétním časem a prostorem, představuje sbírku osobních informací, které se váží ke snímané osobě. Jejich vyhodnocením může dojít k identifikaci subjektu údajů.“

Z výše uvedeného důvodu je nutné při pořizování a instalaci kamerového systému v bytových domech rozlišit dva kroky: Prvním z nich je pořízení samotného kamerového zařízení, které představuje finanční výdaj, a druhým je splnění podmínek pro zpracování osobních údajů.

Vzhledem k tomu, že pořízení kamerového systému se záznamem znamená finanční výdaje bytového družstva nebo společenství vlastníků, musí být taková investice odhlasována v souladu se zákonem a se stanovami.

Bytové družstvo je upraveno zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), a to v ustanoveních § 727 a násl. Tento zákon hlasování družstva nijak zásadně neupravuje. Pouze v § 755 uvádí, že každý člen bytového družstva má při hlasování na členské schůzi jeden hlas. Dále je proto nutné vycházet ze stanov každého družstva, kde obvykle bývá uvedeno, že kolektivní orgány družstva jsou způsobilé se usnášet, jen je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů. Usnesení je přijato, hlasovala-li pro ně nadpoloviční většina přítomných, pokud zákon a stanovy neurčují jinak.

K hlasování o zakoupení kamerového systému proto postačí nadpoloviční většina přítomných členů.

Společenství vlastníků je upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to v ustanoveních § 1158 a násl. Usnášeníschopnost shromáždění je komplikovanější než u družstva. Shromáždění je usnášeníschopné, jsou-li zastoupeni vlastníci jednotek, mající většinu hlasů. Podle občanského zákoníku postačuje k přijetí rozhodnutí nadpoloviční většiny přítomných vlastníků jednotek. Přijetí rozhodnutí vyžaduje souhlasu většiny hlasů přítomných nebo plnou mocí zastoupených vlastníků, případně souhlasu počtu hlasů vyžadovaných stanovami. A to za předpokladu, že oblast, o níž se hlasuje, nebyla stanovami určena jako ta, o níž se hlasuje kvalifikovanou většinou.

Tím, že družstvo či společenství vlastníků odhlasovalo investici v podobě nákupu kamerového systému se záznamem, však ještě není rozhodnuto o možnosti jeho prostřednictvím zpracovávat osobní údaje. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), totiž nastavuje pro souhlas se zpracováním osobních údajů jiné parametry.

Je-li instalován kamerový systém, jehož používáním dochází ke zpracování osobních údajů, stává se majitel tohoto systému správcem osobních údajů se všemi povinnostmi z tohoto postavení vyplývajícími. Je nutné si uvědomit, že v tomto případě se na majitele kamerového systému vztahuje zákon o ochraně osobních údajů v plném rozsahu tak, jak je tento zákon aplikován i při jiném způsobu zpracování osobních údajů. Každý provozovatel kamerového systému musí mít vyjasněny základní otázky, a to především, zda jeho záměr je legitimní a zda a jaké povinnosti ve vztahu k jiným subjektům musí zajistit a dodržovat.

V prvé řadě musí každý, kdo kamerový systém hodlá provozovat, pečlivě uvážit potřebnost kamerového systému tak, aby v případě potřeby byl schopen doložit potřebnost a užitečnost kamerového systému. Základním právním důvodem pro pořizování kamerového záznamu v bytovém domě je pak nejčastěji ochrana práv a právem chráněných zájmů správce a dotčené osoby dle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, kdy při splnění dále uvedených podmínek není nutné získat souhlas s pořízením a uchováváním záznamu. Provozovatel kamerového systému v bytovém domě je i v průběhu provozu povinen kdykoliv prokázat, že kamerový systém jako prostředek k ochraně majetku a osob ve zvolené lokalitě je s ohledem na jistý zásah do soukromí osob řešením proporcionálním, a to zejména vůči přínosu pro bezpečnost³⁾. Kamery jsou v bytových domech obvykle umisťovány u předních a zadních vstupů, u schránek a ve výtahových kabinách, u vstupu do sklepů, ve dvorech a v průjezdech.

Úřad pro ochranu osobních údajů doporučuje přihlédnout k povaze prostor, které mají být sledovány, a to zejména k tomu, zda tyto prostory jsou obvykle průchozí nebo pouze příležitostně navštěvovány, anebo zda slouží jako bezprostřední přístup k bytům, v nichž obyvatelé domu mají nárok na nejvyšší míru soukromí.

V praxi bývají rozlišovány v rámci obytného domu dvě základní skupiny prostor, v nichž je možné kamerový systém instalovat. S tím pak souvisí i nutnost získat souhlas obyvatel domu nebo použít již zmiňovanou výjimku podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů.

Sledování prostor jako jsou sklepy a půdy a vchody do nich, garáže, kočárkárny, kolárny, prostory dopisních schránek, vnější plášť budovy (a jeho bezprostřední okolí), do soukromí s ohledem na další parametry kamerového systému většinou zasahuje v přiměřené míře a z hlediska zásad účelného a přiměřeného zpracování údajů nevyvolává zásadní problémy. V obdobném režimu jsou obvykle také vstupní dveře do domu, vstupní chodby k výtahům a schodištím i výtahy a schodiště. Ve všech prostorách je však třeba dbát na pečlivé nastavení kamerového systému, zejména úhlu záběru kamery ve vztahu k celkovému rozsahu snímaných prostor tak, aby současně nebyla snímána jiná místa, v nichž by sledováním bylo více zasaženo soukromí obyvatel či návštěvníků domu.

Tyto prostory nejsou určeny k soukromému životu obyvatel domu a monitorování těchto prostor tedy v zásadě do soukromí zásadním způsobem nezasahují (tj. půdy, sklepy, vchody na půdu a do sklepa, kočárkáren, koláren, prostor dopisních schránek, vnější opláštění budov apod.). Umístění kamer v těchto prostorách je v zásadě možné bez souhlasu subjektu údajů.

Druhou skupinou jsou prostory, které jsou ze své podstaty spjaty se soukromým a osobním životem lidí v takovém domě (tj. chodby, výtah, schodiště, vchodové dveře do objektů, vchodové dveře do bytů apod.). Právním důvodem a podmínkou instalace kamerového systému v těchto prostorách je souhlas všech obyvatel domu⁴⁾.

Podle § 4 písm. n) zákona o ochraně osobních údajů se souhlasem subjektu údajů rozumí svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů. Podle § 5 odst. 4 téhož zákona musí být subjekt údajů při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Souhlas subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování.

Zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerových systémů se záznamem v bytových domech přináší značné problémy. Souhlas s provozováním kamerového systému jako právní titul pro zpracování osobních údajů nelze obecně vyloučit, ovšem takový souhlas, udělený podle zákona o ochraně osobních údajů, lze následně odvolat. Pokud je souhlas získáván od všech obyvatel domu, přináší to problémy nejen v případě časté změny nájemníků nebo majitelů bytů apod., ale také v případech nezletilých osob⁵⁾.

Na družstvo či společenství vlastníků po instalací kamerového systému dopadá mimo jiné i oznamovací povinnost podle § 16 zákona o ochraně osobních údajů. Toto ustanovení říká, že správce je povinen, a to ještě před zahájením zpracovávání dat prostřednictvím kamerového systému, oznámit zamýšlené zpracování osobních údajů Úřadu.

Je nutné dodat, že oznamovací povinnost se týká správce osobních údajů nejen v případě, že hodlá začít zpracovávat osobní údaje, ale také v případě, že chce změnit zpracování již registrované. V případě, že správci již bylo Úřadem přiděleno registrační číslo a chystá se „pouze“ oznámit další zpracování nebo oznámit změnu již registrovaného zpracování, zapíše přidělené registrační číslo do formuláře, v případě oznámené změny i pořadové číslo registrace, které se změna týká⁶⁾.

Pokračování příště.