Daňové doklady a elektronická evidence tržeb

Pravidla pro elektronickou evidenci tržeb vyplývají ze zákona o evidenci tržeb a navazujících metodických informací na webových stránkách finanční správy (viz http://www.etrzby.cz/). Podle zákona o evidenci tržeb bude subjektem evidence tržeb jak poplatník daně z příjmů fyzických osob, tak i poplatník daně z příjmů právnických osob. Přitom nebude podstatné, zda bude plátcem DPH, či nikoliv.

Podle informace GFŘ budou předmětem evidence tržeb obecně evidované tržby tohoto poplatníka, a to postupně. V první fázi se od 1. 12. 2016 bude tato povinnost vztahovat na osoby poskytující stravovací a ubytovací služby a ve druhé fázi od 1. 3. 2017 na osoby prodávající zboží v maloobchodě a velkoobchodě.

Následně by mělo po zvážení a vyhodnocení situace dojít postupně k začleňování dalších podnikatelů přijímajících platby v hotovosti, a to ve třetí fázi od 1. 3. 2018 bude povinnost vést elektronickou evidenci tržeb na ostatní činnosti, vyjma činností ve čtvrté fázi od 1. 6. 2018. Ve čtvrté fázi se začne povinnost vést elektronickou evidenci tržeb vztahovat na vybraná řemesla a výrobní činnosti.

Již od 1. září 2016 mohou podnikatelé žádat o autentizační údaje, které jsou nutné pro správu certifikátu k evidenci tržeb a údajů o provozovnách. Autentizační údaje jsou přihlašovací údaje (jméno a heslo), které slouží k přihlášení do webové aplikace „Elektronická evidence tržeb“ na stránkách Daňového portálu. Zažádat si o ně musí podnikatel předtím, než přijme první evidovanou tržbu, a to buď elektronicky na daňovém portálu, nebo osobně na libovolném územním pracovišti finančního úřadu. Pokud podnikatel požádá o autentizační údaje elektronicky, budou mu zaslány do datové schránky. Pokud podnikatel požádá o autentizační údaje osobně, budou mu předány okamžitě na finančním úřadě v zapečetěné obálce.

Evidovanou tržbou je platba poplatníkovi, která je uskutečněna:

Ze zákona o evidenci tržeb vyplývá, že tržby poplatníka budou evidovány v běžném režimu nebo ve zjednodušeném režimu, případně budou z evidence tržeb vyloučeny. Evidence tržeb v běžném režimu budou prováděny on-line. Podnikatel zašle datovou zprávu o transakci ve formátu XML finanční správě, a to např. z pokladny, osobního počítače, tabletu či chytrého mobilního telefonu. Finanční správa ze systému zašle potvrzení o přijetí s unikátním kódem účtenky tzv. fiskálním identifikačním kódem. Podnikatel vytiskne účtenku včetně tohoto fiskálního identifikačního kódu, kterou předá zákazníkovi. Evidenci dané tržby si bude moci zákazník podle uvedeného fiskálního identifikačního kódu ověřit prostřednictvím webové aplikace finanční správy. Technické řešení bude vyžadovat na straně podnikatele zařízení, které dokáže elektronicky komunikovat přes internet a připojení na internet v okamžiku přijetí platby. Podle informace GFŘ je na uvážení podnikatele, jaké pokladní zařízení a jaký pokladní software zvolí, pokud zajistí splnění povinnosti odeslat datovou zprávu a vydat účtenku.

Ve zjednodušeném režimu se budou moci evidovat tržby z prodeje zboží a služeb na palubě dopravních prostředků při pravidelné hromadné přepravě osob. Ve zjednodušeném režimu se budou moci evidovat také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tyto tržby plynou. Tyto tržby stanoví nařízením vláda. O povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu bude moci poplatník požádat správce daně. Při plnění evidenční povinnosti ve zjednodušeném režimu se bude postupovat obdobně jako při plnění evidenční povinnosti v běžném režimu s tím, že poplatník bude povinen údaje o evidované tržbě zaslat datovou zprávou správci daně nejpozději do 5 dnů od uskutečnění evidované tržby, tj. nebude je provádět on-line. Poplatník nebude logicky povinen na účtence uvádět fiskální identifikační kód, protože mu nebude ve zjednodušeném režimu udělován.

Podle zákona o evidenci tržeb nebudou evidovanou tržbou tržby státu, územního samosprávného celku (kraje či obce), příspěvkové organizace, České národní banky a držitele poštovní licence (České pošty). Prakticky to tedy znamená, že na uvedené subjekty se povinnost vést evidenci tržeb vztahovat nebude. Tato povinnost by se neměla vztahovat ani na banky, spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny a zajišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní společnosti a fondy a další vyjmenované subjekty. Povinnost vést elektronickou evidenci tržeb budou mít jak plátci, tak i osoby povinné k dani, které dosud plátci daně nejsou, a to za podmínek stanovených zákonem o evidenci tržeb. Pokud bude plátce daně dodávat zboží či poskytovat služby a platby za tato plnění bude přijímat výhradně bankovním převodem, povinnost vést evidenci tržeb se na takového plátce vztahovat nebude.

Základní povinností poplatníka, na kterého se bude vztahovat elektronická evidence tržeb, bude nejpozději při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně a vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. V datové zprávě o evidované tržbě budou muset být uvedeny tyto údaje:

Na účtence bude poplatník povinen uvádět tyto údaje:

Nebude-li mít poplatník povinnost uvádět na účtence fiskální identifikační kód, protože tržba bude evidovaná ve zjednodušeném režimu, bude povinen na účtence uvádět svůj podpisový kód. Bude-li poplatník plátcem DPH, uvede na účtence také základ daně a daň v členění podle sazeb daně.

Podle § 26 zákona o DPH se daňovým dokladem rozumí písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně. Daňový doklad může mít přitom jak listinnou, tak i elektronickou podobu a obě tyto formy jsou rovnocenné. Daňový doklad má elektronickou podobu, je-li vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí přitom souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá osoba, která plnění uskutečňuje.

V § 28 zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku. Plátce je podle § 28 odst. 1 zákona o DPH povinen vystavit daňový doklad zejména při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Z toho lze dovodit, že plátce nemá povinnost vystavit daňový doklad při dodání zboží nebo poskytnutí služby fyzické osobě nepovinné k dani, tj. např. při prodeji zboží těmto osobám v maloobchodě. Pokud však zákazník v maloobchodě prohlásí, že nakupuje zboží jako osoba povinná k dani pro své podnikání, je plátce povinen takovému zákazníkovi daňový doklad vystavit. Plátce je povinen vystavit daňový doklad také v případě přijetí úplaty, pokud mu před uskutečněním plnění vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, tj. požaduje-li plátce od odběratele, který je osobou povinnou k dani, zálohu před datem dodání zboží, je povinen na přijatou zálohu vystavit samostatný daňový doklad a vyčíslit na něm daň z této zálohy.

Lhůta pro vystavení daňového dokladu činí 15 dní ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, tj. daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo ode dne přijetí úplaty, a to podle toho, k jakému okamžiku vzniká povinnost přiznat daň. Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, musí být vystaven daňový doklad do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se dodání zboží uskutečnilo. Povinnost vystavit daňový doklad ve stanovených případech má obecně dodavatel zboží či poskytovatel služby, který však může zmocnit, a to písemně, k vystavení daňového dokladu osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

V § 29 zákona o DPH jsou obecně v souladu s předpisy EU vymezeny náležitosti daňových dokladů. V tomto ustanovení jsou vymezeny základní náležitosti všech daňových dokladů a v následujících ustanoveních jsou uvedeny již jen výjimky či odchylky od těchto základních náležitostí u jednotlivých specifických daňových dokladů (např. zjednodušeného daňového dokladu).

V § 28 odst. 1 zákona o DPH jsou vymezeny obsahové náležitosti základního typu daňového dokladu. Daňový doklad podle tohoto odstavce prakticky nahradil od 1. 1. 2013 dřívější běžný daňový doklad. Na tomto daňovém dokladu musí být uvedeno označení osoby, která uskutečňuje zdanitelné plnění, i označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje. Tímto označením se pro účely daňových dokladů rozumí podle § 28 odst. 4 zákona o DPH uvedení obchodní firmy nebo jména, dodatku ke jménu a uvedení sídla, a to ve smyslu jeho vymezení pro účely DPH v § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH. Na daňovém dokladu musí být uvedeno daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje zdanitelné plnění, i daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje.

Povinnou náležitostí je dále evidenční číslo daňového dokladu a vymezení rozsahu a předmětu plnění. Na daňovém dokladu se uvádí datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu. Na daňovém dokladu je třeba uvádět jednotkovou cenu bez daně, případně slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně. Klíčovými údaji na daňovém dokladu jsou základ daně, sazba daně a výše daně. Daň se přitom uvádí v české měně, tj. není uloženo uvádět v české měně i základ daně. Pro přepočet částky daně v cizí měně na českou měnu je přitom třeba postupovat podle § 4 odst. 5 zákona o DPH.

Z § 30 zákona o DPH vyplývá, za jakých podmínek je možno daňový doklad vystavit jako zjednodušený daňový doklad. Podle § 30 odst. 1 zákona o DPH lze daňový doklad vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč. Prakticky to znamená, že možnost vystavení zjednodušeného daňového dokladu není podmíněna formou úhrady (v hotovosti, platební kartou či šekem). Z § 30 odst. 2 zákona o DPH vyplývá, ve kterých případech nelze zjednodušený daňový doklad vystavit. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, při zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, u plnění v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění a při prodeji zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.

Z § 30a zákona o DPH vyplývají v návaznosti na předchozí § 30 zákona o DPH náležitosti zjednodušeného daňového dokladu. Podle § 30a odst. 1 zákona o DPH nemusí zjednodušený daňový doklad proti daňovému dokladu podle § 29 odst. 1 zákona o DPH obsahovat označení a DIČ osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně a výši daně. Podle § 30a odst. 2 zákona o DPH musí být prakticky místo základu daně a výše daně uvedena částka, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem, tj. prakticky celková cena včetně daně. Z údajů rozhodných pro výpočet daně je tedy třeba na zjednodušeném daňovém dokladu uvádět celkovou cenu včetně daně a sazbu daně. Z těchto údajů je povinen vypočítat daň podle § 37 odst. 2 zákona o DPH jako z částky včetně daně příjemce zjednodušeného daňového dokladu, pokud si chce na základě tohoto přijatého zjednodušeného daňového dokladu nárokovat odpočet daně.

V souvislosti se zavedením povinné elektronické evidence tržeb je jako kompenzační opatření pro plátce, kteří jsou poskytovateli stravovacích služeb, snížení sazby daně u těchto služeb. U stravovacích služeb se v současné době uplatňuje podle § 47 odst. 4 zákona o DPH základní sazba daně ve výši 21 %, protože tyto služby nejsou dosud uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o DPH, v níž jsou jmenovitě uvedeny služby podléhající první snížené sazbě daně ve výši 15 %. Základní sazba daně přitom platí jak pro restaurační či jiné veřejné stravování, tak i pro závodní stravování. U stravovacích služeb však směrnice o DPH uplatnění snížené sazby daně umožňuje. Zavedení první snížené sazby daně ve výši 15 % u stravovacích služeb, s výjimkou podávání alkoholických nápojů a tabákových výrobků, je schváleno novelou zákona o DPH, která je součástí doprovodného zákona v souvislosti se zákonem o evidenci tržeb, a to s účinností od 1. 12. 2016.

Plátce nemá povinnost podle § 28 odst. 1 zákona o DPH vystavit daňový doklad při dodání zboží či poskytnutí služby fyzické sobě nepovinné k dani. Toto pravidlo zůstane zachováno i po účinnosti zákona o evidenci tržeb. Pokud však bude plátce dodávat zboží či poskytovat služby, na které se bude vztahovat povinnost vést evidenci tržeb, bude povinen podle zákona o evidenci tržeb vystavovat všem zákazníkům, od nichž přijme tržbu, ať již to budou právnické či fyzické osoby povinné či nepovinné k dani, účtenku s předepsanými náležitostmi, jak bylo vysvětleno v předchozím textu.

Tato účtenka má však předepsány jiné náležitosti než daňový doklad, ať již podle § 29 odst. 1 zákona o DPH, nebo zjednodušený daňový doklad podle § 30a o zákona DPH. Pokud tedy bude zákazník, který je osobou povinnou k dani, např. po plátci, který prodává zboží v maloobchodě, požadovat daňový doklad, nemůže být tento daňový doklad nahrazen účtenkou, která bude mít předepsané náležitosti podle zákona o evidenci tržeb. Pro uvedeného plátce to bude znamenat, že vedle této účtenky bude muset zákazníkovi vystavit i daňový doklad s náležitostmi předepsanými zákonem o DPH. Druhou možností, kterou potvrzuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o evidenci tržeb, je, že účtenka podle zákona o evidenci tržeb může mít i další náležitosti a tím i plnit funkci např. zjednodušeného daňového dokladu. Pokud by tedy plátce na účtence vedle náležitostí, které pro ni požaduje zákon o evidenci tržeb, uvedl také své označení, tj. obchodní firmu nebo jméno a sídlo, rozsah a předmět plnění, den vystavení, který je shodný s datem uskutečnění zdanitelného plnění, může tato účtenka pro kupujícího plnit funkci daňového dokladu.