Fakturace přeshraničních plnění a správné uplatnění DPH

Konkrétně jde o § 26 až § 35 našeho ZDPH, v platném znění. Jedná se o poměrně pestrou škálu povinností, které by se daly stručně shrnout do následujících okruhů:

Společně se soustředíme na fakturaci přeshraničních plnění (zboží i služeb) a budou nás nejvíce zajímat první dva body z výše uvedených - tj. pravidla při vystavování a obsah daňových dokladů pro správné uplatnění DPH.

V § 27 ZDPH najdeme pravidla pro vystavování daňových dokladů. Základní pravidlo uvedené v tomto paragrafu konstatuje, že daňový doklad se řídí právním předpisem v závislosti na místu uskutečnění zdanitelného plnění. Sami si nyní odpovězme, kde je aplikace naprosto jasná - veškerá tuzemská fakturace adresovaná osobám povinným či nepovinným k dani jednoznačně podléhá tuzemsku a jeho právní úpravě. Avšak fakturace do jiných členských států či dokonce třetích zemí nám tady může přinést problém. Místo uskutečnění zdanitelného plnění je velmi často přeneseno na příjemce plnění a vyvstává otázka, podle jakého předpisu k fakturaci vystavit daňový doklad? Měli bychom snad studovat legislativu státu, ze kterého je náš zákazník? Naštěstí ne. Můžeme zde využít výjimku, kdy je pro nás závazná domácí právní úprava, přestože místo uskutečnění plnění je v zemi příjemce. Jde zejména o služby do EU či třetích zemí osobám povinným k dani.

Ust. § 28 se věnuje detailně dalším pravidlům s důrazem na lhůty, ve kterých musí být daňové doklady vystaveny. Zde je třeba důsledně odlišit jiné lhůty u tuzemské a přeshraniční fakturace. Jen pro připomenutí zdůrazním, že stále platí základní 15denní lhůta pro vystavení daňového dokladu (počítáno ode dne uskutečnění zdanitelného plnění). Nás ovšem zajímá přeshraniční fakturace a tam je třeba zmínit následující výjimky:

Co se týče vlastních náležitostí daňových dokladů, upravuje je § 29 ZDPH. Nemá cenu se zdlouhavě zmiňovat o správném označení osoby uskutečňující plnění - tj. nás jako výstavce dokladu. U příjemce plnění je situace samozřejmě složitější o to, že její postavení určuje způsob vypořádání daně (o tom jsem detailně psal v předcházejících příspěvcích k tomuto tématu).

Ust. § 29 odst. 2 se věnuje mimo jiné odkazu (referenci), která upozorňuje příjemce na způsob uplatnění DPH ze zdanitelného plnění. Velmi důležitý je v této souvislosti odkaz při dodání zboží do EU. Tato transakce je v souladu s § 64 ZDPH považována za osvobozenou, avšak je nutné v těle daňového dokladu uvést odkaz buď na § 64 ZDPH, anebo na článek 138 směrnice o DPH. Oba tyto právní prameny jsou rovnocenné a je na plátci, který uvede. Kde se dělají v praxi chyby? Velmi často je u dodání zboží do jiného členského státu uvedeno tvrzení, že daň odvede zákazník. To je, bohužel, nesprávné a v podstatě dochází k záměně osvobozeného plnění při intrakomunitárním plnění a principu přeneseného plnění (reverse chargé).

Naopak tvrzení „Daň odvede zákazník“ je správným odkazem na daňových dokladech, kdy dochází k přenesení daňové povinnosti (reverse chargé) do jiného členského státu (případně třetí země). Na rozdíl od dodání zboží do jiného členského státu zde nemusí být odkaz na konkrétní právní předpis.

U přeshraniční fakturace velmi často řešíme i otázku jazyka, ve kterém bude konkrétní daňový doklad vystaven a doručen obchodnímu partnerovi. Z hlediska obchodního styku (oprostíme-li se od uplatňování DPH) je zvykem, že faktura by měla být srozumitelná u příjemce. Pokud přijmeme předpoklad čitelnosti a srozumitelnosti u našeho obchodního partnera, tak nám nezbývá než zajistit překlad do nějakého „velkého“ jazyka.

V této souvislosti nemáme žádné omezení ohledně použití nějakého konkrétního jazyka, avšak jsme vázáni pouze a jedině povinnými náležitostmi daňových dokladů, což bylo vysvětleno výše. Většina ekonomických systémů má dnes v sobě modul, který zajistí konverzi obsahu daňového dokladu do vybraného jazyka. Méně často se nyní uchylujeme k nějakému překladu konkrétních daňových dokladů, avšak i tento způsob lze využít.

Fakturace (včetně té přeshraniční) je upravena v ZDPH v § 26 až § 35. I u dokladů do zahraničí lze postupovat podle domácí právní úpravy a nemusíme studovat zahraniční právní předpisy. Pouze pokud bychom měli v jiném členském státu provozovnu, tak se musíme řídit předpisy, kde se tato provozovna nachází. Klíčem ke správnému uplatnění DPH je správná identifikace příjemce plnění (jeho daňová způsobilost) a v návaznosti na to i správný odkaz na daňovém dokladu. Tento odkaz primárně slouží k tomu, aby příjemce plnění věděl, zda je povinen přiznat daň, či nikoli. Jelikož je DPH považována za tzv. dokladovou daň, tak formálně bezvadný daňový doklad musí být naší prvořadou prioritou.