Plátce DPH podniká pouze v Česku v tvorbě herních a jiných aplikací do počítačů, mobilních telefonů a tabletů. Jeho zákazníky jsou vesměs „nepodnikatelé“, a to jak z Česka, tak i z jiných států EU. Po podání přiznání k DPH za leden 2015 byl plátce upozorněn pracovníkem finančního úřadu, že došlo ke změně zdanění a DPH za zahraniční zákazníky již nepatří Česku. Bylo by možné změnu nějak srozumitelně vysvětlit?
Objasnění nového zvláštního režimu MOSS u IT pracovníka
Ing.
Martin
Děrgel
Je třeba ocenit vstřícnost zaměstnance finančního úřadu, který nad rámec povinností informoval plátce o změně.
Do konce roku 2014 to měl dotyčný plátce s DPH prosté. Pro tyto případy totiž platilo obecné pravidlo určení místa plnění, a tedy návazně i místa zdanění, kterým bylo místo (stát), kde má poskytovatel služby sídlo. Místem plnění v případě elektronicky poskytovaných služeb českým plátcem „nepodnikatelům“ proto bylo vždy Česko, ať už zákazníkem byla osoba nepovinná k dani
alias
„nepodnikatel“ z ČR, Slovenska, Německa apod.Proto všechny tyto prodeje elektronických aplikací v podobě her, kalendářů, vyzvánění, pozadí displeje a dalších programů (tj. zřejmě nejčastější příklad elektronicky poskytovaných služeb) český plátce zdaňoval českou DPH na výstupu, kterou uvedl v přiznání k české DPH za jeho měsíční zdaňovací období. A současně odpovídající vlastní daňovou povinnost odvedl svému českému správci daně (případně u něj uplatnil nárok na odpočet daně) a měl vystaráno. Vůbec tedy nemusel pátrat po identitě a bydlišti jednotlivých zákazníků.
Od roku 2015 je všechno jinak, a jak jsme v byrokratické EU zvyklí, úředníci věci „zkomplikovali“ a jejich dohled nad lidmi a firmami je opět detailnější. Důvodem potíží je změna, resp. speciální pravidlo pro určení místa plnění (tedy rovněž místa zdanění) pro elektronicky poskytované služby (také u služeb telekomunikačních, rozhlasového a televizního vysílání). Nově je u těchto „vybraných služeb“ poskytovaných „nepodnikatelům“ místem plnění místo příjemce služby, což je v praxi obvykle stát bydliště zákazníka. Touto změnou zákona tedy tazatel rázem začal poskytovat své služby s místem plnění ve všech státech EU, kde mají své místo (bydliště) příjemci jeho programů, tedy nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Německu, v Polsku atd. Jestliže osoba registrovaná k dani v Česku uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v jiném členském státě EU, přičemž zůstává osobou povinnou odvést tamní DPH, pak to má pro ni obecně tři neblahé důsledky:
1.
musí se registrovat k DPH v daném státě,
2.
musí příslušnému úřadu daného státu podávat daňová přiznání,
3.
musí v příslušném cizím státě platit tamní DPH. To je možná „v pohodě“ z pohledu euro-úředníka, který systém vymyslel, pro českého plátce, který cizincům poskytuje své programy jen příležitostně, z toho vyplývá jediný rozumný závěr - ukončit tuto činnost, neboť tak obsáhlou administrativu prostě nemá šanci zvládnout.
Naštěstí současně s touto změnou určení místa plnění u „vybraných služeb“ pro „nepodnikatele“ přišla také druhá možnost, jak tuto šílenou administrativu podstatně jednodušeji zvládnout. Poskytovatel se registruje ve státě EU, kde má sídlo, ke zvláštnímu režimu jednoho správního místa a pak už bude komunikovat pouze s tímto jedním úřadem ohledně zdanění všech „vybraných služeb“ poskytovaných „nepodnikatelům“ v jiných státech EU, než kde má poskytovatel sídlo. Čehož zřejmě využije i tazatel - český plátce DPH, který se registruje v Česku ke zvláštnímu režimu jednoho správního místa - tzv. režim EU -pro tyto účely je jednotně místně příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj.
Tomuto úřadu bude vždy posílat do 20. dne za uplynulé kalendářní čtvrtletí speciální přiznání k DPH ohledně všech uskutečněných „vybraných služeb“ poskytnutých osobám nepovinným k dani z EU, které nebydlí v ČR, a rovněž úhrnnou DPH (v eurech). Ovšem musí jasně identifikovat místo příjemce (obvykle podle bydliště), kterým je určeno místo plnění a tedy i konečného zdanění. Vše ostatní již zařídí Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, který odpovídající část platby DPH přepošle spolu s dalšími údaji příslušnému členskému státu EU, kde je místo plnění dané služby. Tento zvláštní režim jednoho správního místa se anglicky nazývá Mini One-Stop-Shop, čemuž odpovídá užívaná zkratka „MOSS“.
Je-li příjemcem „vybrané služby“ tazatele český „nepodnikatel“, pak i nadále po 1.1.2015 podléhá českému DPH na výstupu a nezahrnuje se do speciálního přiznání ve zvláštním režimu EU. Na druhé straně v souladu s § 24a ZDPH je třeba i poskytnuté služby ve zvláštním režimu MOSS - s tedy s místem plnění mimo tuzemsko - uvést informativně do přiznání k české DPH. A to na řádku 26 a samozřejmě bez zahraniční DPH.