Na úředníky územních samosprávných celků klade zákon č. 312/2002 Sb. , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o úřednících“), zvláštní požadavky a jeho § 16 obsahuje základní povinnosti úředníků. Speciální úprava základních povinností úředníků je odůvodněna zvláštní povahou činnosti úředníka. Ustanovení § 16 odst. 6 zákona o úřednících totiž výslovně vylučuje aplikaci § 301 a 303 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), které upravují základní povinnosti zaměstnanců a zvláštní povinnosti některých zaměstnanců.
Členství úředníků územních samosprávných celků v orgánech právnických osob
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Ustanovení § 16 odst. 3 zákona o úřednících obsahuje pravidla pro neslučitelnost pracovního poměru úředníků s členstvím v orgánech podnikajících právnických osob. Úředník nesmí být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. To neplatí, pokud do takového orgánu byl vyslán územním samosprávným celkem, jehož je zaměstnancem. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán tímto územně samosprávným celkem, nenáleží odměna za výkon funkce podle věty první. Tato odměna nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru.
Definice podnikajících právnických osob
Právní řád neobsahuje definici pojmu podnikání. Ustanovení § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), vymezuje pojem podnikatel.1 Dle § 421 občanského zákoníku se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.
S ohledem na účel a smysl zákona o úřednících lze dospět k závěru, že neslučitelnost pracovního poměru úředníků s členstvím v orgánech právnických osob se bude týkat pouze právnických osob, které jsou založeny za účelem podnikání, tedy těch, jejichž předmětem hlavní činnosti je podnikání neboli výdělečná činnost (dosahování zisku). Výluka se tak nebude vztahovat na právnické osoby, které byly založeny za jiným účelem než podnikání,2 případně které nevykonávají podnikání jako svou hlavní činnost, ale mohou ji vykonávat jako činnost vedlejší. Půjde tak o spolky, nadace, nadační fondy, ústavy, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastn