Legislativní novinky s komentářem

Primárním cílem novely je přijmout taková opatření, která by vedla ke a to buď jako trestů samostatných nebo trestů ukládaných vedle jiného trestu. Snahou zákonodárce tedy není snížení počtu osob ve výkonu trestu odnětí svobody, ale efektivnější trestní řízení, ve kterém budou ukládané sankce více odpovídat okolnostem případu a osobě pachatele. Dle názoru zákonodárce je počet ukládaných peněžitých trestů v praxi vzhledem k celkovému počtu uložených trestů zanedbatelný a není naplňován jeho potenciál jako vhodné sankce pro méně závažné trestné činy.

Důvodová zpráva uvádí jako hlavní důvody, proč nejsou peněžité tresty ukládány ve větší míře, především složitost přeměny peněžitého trestu na alternativní tresty před přeměnou na nepodmíněný trest odnětí svobody, nutnost počítat výměru peněžitého trestu prostřednictvím denních sazeb, nedostatečně zjištěné majetkové poměry pachatele, upřednostnění majetkového nároku poškozeného, majetkové poměry některých pachatelů a náročná posudková spojená s vymáháním peněžitého trestu.

Novelou dochází ke zrušení institutu náhradního trestu odnětí svobody v případě, že peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Pokud odsouzený peněžitý trest nezaplatí, bude peněžitý trest rovnou přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody, a to tak, že každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě peněžitého trestu se počítá za dva dny odnětí svobody. Novela tedy ruší možnost přeměnit peněžitý trest na alternativní tresty domácího vězení a obecně prospěšné práce, neboť ukládání těchto trestů pouze prodlužovalo vykonávací řízení, když odsouzený často nevykonal ani tyto alternativní tresty a k přeměně na trest odnětí svobody nakonec docházelo, byť se značným časovým odstupem a vykonávací řízení tak bylo zbytečně protahováno. Stejná změna čeká i trest obecně prospěšných prací.

Stávající úprava bude dále zmírněna fikcí neodsouzení dnem výkonu peněžitého trestu, pokud nebyl uložen za zvlášť závažný zločin. Doposud neodsouzení nastávala výkonem peněžitého trestu pouze, pokud byl trest ukládán za přečin spáchaný z nedbalosti. Zákonodárce si od této změny slibuje především motivaci odsouzených k včasnému splnění uloženého peněžitého trestu.

Další významnou změnou je změna upravená v ustanovení § 138 trestního zákoníku, jejíž minimální hranice se zdvojnásobuje. Hranice škody má v trestním právu zásadní význam, neboť odlišuje trestné činy od přestupků a zároveň je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Například pokud si pachatel za stávající právní úpravy přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, je pro posouzení pachatelova jednání jako trestného činu nutné, aby na cizím majetku způsobil škodu nejméně 5 000 Kč. Takové jednání bude napříště pouze přestupkem.

Hranice škody	Stav do 30. 9. 2020	Stav od 1. 10. 2020
Škoda nikoli nepatrná	nejméně 5 000 Kč	nejméně 10 000 Kč
Škoda nikoli malá	nejméně 25 000 Kč	nejméně 50 000 Kč
Větší škoda	nejméně 50 000 Kč	nejméně 10 000 Kč
Značná škoda	nejméně 500 000 Kč	nejméně 1 000 000 Kč
Škoda velkého rozsahu	nejméně 5 000 000 Kč	nejméně 10 000 000 Kč

Hranice výše škody tak, jak jsou dnes uvedeny v trestním zákoníku dnes, byly poprvé stanoveny k 1. 1. 2002 a od té doby zůstala jejich výše nezměněna. Teprve po 18 letech tedy dochází k zohlednění růstu průměrné měsíční mzdy v České republice a k zohlednění míry inflace, ke kterému vyzývala již důvodová zpráva k příslušnému ustanovení dříve účinného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Dle informací Českého statistického úřadu činila průměrná mzda v roce 2002 15 866 Kč¹⁾, zatímco v roce 2019 průměrná hrubá měsíční mzda činila 36 144 Kč.²⁾ Poměr minimální hranice škody nikoli nepatrné k průměrné hrubé měsíční mzdě v roce 2002 činil 32 %, zatímco v roce 2019 to bylo pouze 14 %. Taktéž výše minimální mzdy se od roku 2002, kdy činila 5 700 Kč, zvýšila na 13 350 Kč v roce 2019. Zatímco v roce 2002 tedy minimální výše škody nikoli nepatrné přibližně odpovídala minimální mzdě, v roce 2019 činila pouze třetinu minimální mzdy.

Jedním z hlavních argumentů kromě uzpůsobení hranice škody aktuálnímu ekonomickému stavu obyvatelstva je také riziko pomalého a skrytého zostřování trestní represe, ke kterému by docházelo, pokud by hranice dále zůstala stejná. Kritické hlasy naopak vyjadřují obavu nad zvýšením počtu drobné majetkové kriminality, kdy pachatele již nebude odrazovat možnost trestního postihu nebo přehlcení přestupkových orgánů, které budou skutky, které by dnes byly považovány za trestné činy, řešit. Dle kvalifikovaného odhadu v důvodové zprávě k navrhované změně výše škody, který vychází ze statistických údajů Policie České republiky a statistických údajů Ministerstva spravedlnosti, ovšem vyplývá, že přestupkové orgány by reálně čekalo navýšení agendy pouze o 3–5 % oproti stávajícímu stavu.³⁾ Přestupkové řízení je zároveň méně nákladné než řízení trestní.

Závěrem je vhodné připomenout časovou působnost trestního zákoníku, podle které se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Příznivost pozdějšího zákona se bude posuzovat i již v probíhajících řízeních, samozřejmě pokud nebylo doposud o vině a trestu pravomocně rozhodnuto.