Celý svět se v danou chvíli potýká s koronavirovou krizí a s tím spojenými problémy v oblasti ekonomiky. Jak spotřebitelé, tak i osoby samostatně výdělečně činné, přicházejí o příjmy a je tu tak pravděpodobnost, že se velké množství osob dostane do finanční tísně a nebudou moci splácet své závazky věřitelům. Na tuto situaci se snaží reagovat novela č. 186/2020 Sb. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), která již nabyla účinnosti.
Legislativní novinky s komentářem
Dmytro
Krasovskyj,
advokátní
koncipient
Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru se dotkla ustanovení § 122, tedy paragrafu upravujícího omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitelů. Než došlo ke změně, tak se tento paragraf týkal výlučně spotřebitelů, avšak nyní se jeho působnost rozšířila i na osoby samostatně výdělečně činné (dále jako „OSVČ“). V důvodové zprávě je výslovně uvedeno, že postavení spotřebitele a OSVČ je vůči poskytovateli úvěru v určitých situacích obdobné. Zákonodárce podotkl, že i když je postavení OSVČ obdobné jako u spotřebitelů, tak jejich ochrana v porovnání se spotřebiteli je nedostatečná. Rozšíření ochrany dle tohoto paragrafu i na OSVČ, má zákonodárce za zcela legitimní.1)
Dle dosavadní právní úpravy bylo možné sjednat se spotřebitelem v případě prodlení:
a)
náhradu účelně vynaložených nákladů,
b)
úrok z prodlení, a to v zákonné výši a
c)
smluvní pokutu v maximální výši 0,1 % denně, přičemž taková smluvní pokuta nesměla přesáhnout polovinu výše spotřebitelského úvěru a zároveň smluvní pokuta nemohla být vyšší než 200 000 Kč.
Nově byl do ustanovení § 122 přidán odst. 4 týkající se spotřebitelů. Tento říká, že:
„U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou…“.
Toto ustanovení stanovuje, že pokud se spotřebitel dostane do prodlení delšího než 90 dnů
(tedy dlouhodobého prodlení), náleží věřiteli smluvní úrok pouze ve výši zákonného úroku z prodlení.
Smyslem přidání tohoto odstavce je omezení nárůstu dluhu, aby jej bylo možné v budoucnu splatit, neboť nárůst dluhu, jenž by nebyl nijak ohraničen, by vedl pouze ke ztrátě snahy dlužníka jej zaplatit.2)Jak již bylo řečeno výše, omezení plateb souvisejících s prodlením se rozšířilo ze spotřebitelů i na OSVČ, které se dostaly do prodlení s plněním na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr či obdobnou finanční službu. Přičemž u takovýchto osob platí výše uvedené, tedy že je možné požadovat
náhradu účelně vynaložených nákladů, úroku z prodlení a smluvní pokutu. Stejně i v případě dlouhodobého prodlení lze zredukovat smluvní úrok pouze do výše zákonného úroku z prodlení
. Jediný a podstatný rozdíl mezi spotřebiteli a OSVČ je pouze ve výši smluvní pokuty. Zatímco u spotřebitelů smluvní pokuta nesmí přesáhnout polovinu celkové výše spotřebitelského úvěru a zároveň nesmí být vyšší než 200 000 Kč, tak u OSVČ je omezení pouze co se týče poloviny z celkové poskytnuté jistiny.
Neuplatní se tak omezení na celkovou výši smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč. Důvod pro tento rozdíl je zřejmý a v důvodové zprávě je výslovně uveden, a to že takovéto omezení je pro financování podnikání příliš nízké.V souladu s přechodnými ustanoveními, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním vyplývajícím ze smlouvy po dni nabytí tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s výše uvedenými změnami, ustanovení tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. Jedná se tak o retroaktivitu právních norem, a to retroaktivitu nepřímou. Zákonodárce po zvážení principu ochrany legitimního očekávání věřitele a zájmu na ochraně postavení dlužníka dospěl k závěru, že v daném případě ochrana slabší smluvní strany legitimizuje použití nepravé retroaktivity.3)
Dodal bych, že úprava zákona o spotřebitelském úvěru je reakcí na koronavirovou krizi, avšak týká se všech dlužníků i budoucích dlužníků, kteří se do prodlení nedostali či nedostanou pouze v souvislosti s krizí a není omezena toliko na toto mimořádné období spojené s pandemií.
1) Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, s. 3.
2) Tamtéž, s. 7.
3) Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, s. 5.