V tomto pojednání se budeme zabývat postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v situaci, kdy zaměstnanci poskytne neplacené volno.
Neplacené volno a zdravotní pojištění v roce 2020 v příkladech
Ing.
Antonín
Daněk
Zákon č. 267/2014 Sb. provedl několik změn i v oblasti zdravotního pojištění, kdy došlo ke změně § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992“), včetně zrušení souvisejícího § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), řešících v podobě platné do konce roku 2014 tematiku neplaceného volna a neomluvené absence zaměstnance (aktuální text § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. se dotýká podmínek přepočtu příjmu vypláceného v cizí měně na českou měnu).
V přímé návaznosti na placení pojistného zaměstnavatelem, s přihlédnutím k povinnosti případně dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ, se při řešení neplaceného volna a neomluvené absence vychází po datu 1. 1. 2015 (a tedy i v roce 2020) zejména z ustanovení § 3 odstavců 4, 6, 8, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb. Pro placení pojistného jsou v této právní normě důležitými například i ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. (rozhodné období pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance) a § 13 zákona č. 592/1992 Sb. (odvod pojistného při souběhu příjmů).
V důsledku této poměrně zásadní změny již zaměstnavatelé neodvádějí od 1. 1. 2015 pojistné z důvodu neplaceného volna nebo neomluvené absence (nenavyšují v této souvislosti vyměřovací základ zaměstnance), nicméně s ohledem na aktuálně platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:
–
pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna (nebo neomluvené absence). Minimální vyměřovací základ zaměstnance vychází z minimální mzdy a je upraven v ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb.
–
u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát), není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.
Ve smyslu výše uvedeného lze rovněž konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se – na rozdíl od podmínek platných do konce roku 2014 – identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda u těchto případů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání musí, resp. nemusí být při odvodu pojistného zaměstnavatelem dodrženo zákonné minimum.
Neplacené volno zaměstnance v příkladech
V následujícím textu jsou na základě poznatků z praxe rozvedeny vybrané situace, které mohou zaměstnavatelé řešit v právních podmínkách roku 2020 v souvislosti s placením pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna, a to v návaznosti na skutečnost, zda musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ či nikoli.
Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet v roce 2020 při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ 14 600 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.
Příklad 1
Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč ve výši 1 971 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Příklad 2
Vyměřovací základ zaměstnance činí 26 000 Kč, současně mu byly poskytnuty tři dny neplaceného volna.
Při sazbě 13,5 % z částky 26 000 Kč činí pojistné 3 510 Kč. Jedna třetina (1 170 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (2 340 Kč) uhradí zaměstnavatel. Při výpočtu výše pojistného nehraje rozsah neplaceného volna žádnou roli.
Příklad 3
Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 12 000 Kč, současně měl dva dny neplaceného volna.
Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:
Ze skutečně dosaženého příjmu 12 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 620 Kč. Jednu třetinu (540 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (1 080 Kč) hradí zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 2 600 Kč ve výši 351 Kč – srazí zaměstnavatel zaměstnanci. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 971 Kč tak zaplatí zaměstnanec 891 Kč (540 + 351) a zaměstnavatel 1 080 Kč.
Obdobně jako v předcházejícím příkladě nepřihlíží zaměstnavatel k počtu dnů poskytnutého neplaceného volna.
Příklad 4
Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 4. 2020, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou o deset dnů, za které byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 12 000 Kč. Hrubý příjem za duben činí 28 000 Kč.
Dny přečerpané dovolené se vykazují jako dny neplaceného volna, za které se však pojistné od 1. 1. 2015 již neplatí. Při výpočtu výše pojistného za měsíc duben zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 12 000 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 16 000 Kč.
Kdyby byl po odečtu náhrady mzdy výsledný příjem nižší než 14 600 Kč, provedl by zaměstnavatel za duben dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Příklad 5
Jak se postupuje při výpočtu výše pojistného v případě, kdy má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neplacené volno a zároveň je mu do tohoto měsíce zúčtována odměna za předchozí období?
Pokud výše odměny nedosahuje částky 14 600 Kč, musí být proveden dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu dle příkladu 3. Je-li částka odměny 14 600 Kč a vyšší, odvádí zaměstnavatel pojistné sazbou 13,5 % s tím, že v roce 2020 (reálně však již od roku 2013) není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ.
Příklad 6
Pracovní volno z důvodu vlastní svatby se poskytuje zaměstnanci dva dny, placený je však pouze jeden den. Jedná se z pohledu zdravotního pojištění o jeden den neplaceného volna, za který se odvádí pojistné?
Při řešení tohoto případu vycházíme z nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kdy v příloze k tomuto nařízení je mj. uvedeno, že pracovní volno se poskytne na dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den k účasti na svatebním obřadu, přičemž náhrada mzdy nebo platu však přísluší pouze za jeden den. Pokud připadne svatební den například na sobotu, kdy zaměstnanec nepracuje, resp. nemá směnu, pak náhradu mzdy poskytnete pouze za jeden pracovní den a za další již nikoliv. Naopak, pokud je svatba v pracovní den, pak náhrada mzdy nebo platu přísluší za jeden den, pak druhý den sice bude zaměstnanci vykázáno neplacené volno, za které se však žádné pojistné platit nebude.
Příklad 7
V rámci jednoho kalendářního měsíce poskytl zaměstnavatel zaměstnanci několikrát neplacené volno, vždy se však jednalo pouze o půldny, resp. několik hodin denně. Má tato okolnost nějaký vliv na placení pojistného?
Nemá. Zaměstnavatel musí pouze přihlédnout k tomu, aby byl u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, neboť zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
U zaměstnance nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ
Pokud pro zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., pak:
–
Při neplaceném volnu nebo neomluvené absenci, v obou případech trvajících po celý kalendářní měsíc, se neodvede žádné pojistné, vyměřovací základ činí 0 Kč (pokud není do takového měsíce zúčtována odměna).
–
Při neplaceném volnu nebo neomluvené absenci, trvajících pouze po část kalendářního měsíce, činí pojistné 13,5 % ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. To znamená, že vyměřovací základ může být i nižší než 14 600 Kč.
Tento postup platí pro zaměstnané osoby:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
b)
které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
c)
které celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
d)
které současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna roku 2020 nejméně v částce 2 352 Kč), tato podmínka je splněna i v měsících březen–srpen 2020, za které se zálohy neplatí, resp. se zákonem č. 134/2020 Sb. považují za zaplacené,
e)
za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti, ať už samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující, trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc).
Minimální vyměřovací základ nemusí být rovněž dodržen ani u osoby:
–
Vykonávající veřejnou funkci nebo současně pracující pro jiného zaměstnavatele, pokud tyto osoby (resp. jiný zaměstnavatel) doloží, že subjekt, pro který jsou v této době činné, za ně odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
–
Dlouhodobě se zdržující v cizině při splnění podmínek stanovených v § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. – zaměstnavatel, který zaměstnanci poskytnul neplacené volno, má k dispozici kopii formuláře „Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině“, vystaveného příslušnou zdravotní pojišťovnou (blíže viz příklad 11).
To znamená, že ani v těchto dvou situacích nemusí být v případě poskytnutí neplaceného volna dodržen minimální vyměřovací základ.
Příklad 8
Osobě celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku bylo poskytnuto po celý měsíc březen roku 2020 neplacené volno, žádné další příjmy tato osoba v měsíci březnu nevykázala, za měsíci duben jí byl zúčtován hrubý příjem ve výši 7 800 Kč.
Jestliže osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, nemá v průběhu zaměstnání v určitém měsíci po dobu celého tohoto měsíce žádný příjem ze zaměstnání (nemoc, neplacené volno aj.) ani z podnikání, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Za použití kódu „L“ (v tomto případě k datu 1. 3. 2020) oznámí její zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát. Jakmile však bude mít tato zaměstnaná osoba opět příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného na zdravotní pojištění, oznámí zaměstnavatel příslušné zdravotní pojišťovně kódem „T“ (tj. k datu 31. 3. 2020) ukončení nároku na zařazení této osoby do kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát. Pojistné za měsíc duben se odvede ze skutečné výše příjmu v částce 1 053 Kč, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.
Příklad 9
Zaměstnaný poživatel důchodu má celý kalendářní měsíc neplacené volno a současně je mu do tohoto měsíce zúčtována odměna ve výši 4 000 Kč.
Vyměřovacím základem je částka 4 000 Kč a celkové pojistné činí 540 Kč. Jedna třetina (180 Kč) je sražena důchodci, dvě třetiny (360 Kč) hradí zaměstnavatel.
Příklad 10
Zaměstnanec je současně OSVČ a v rámci této své samostatné výdělečné činnosti platí v roce 2020 minimální měsíční zálohy na pojistné v částce 2 352 Kč. Výjimkou jsou měsíce březen–srpen 2020, za které se v souladu se zákonem zálohy neplatí. Po celý měsíc srpen bude mít neplacené volno.
Dle § 3 odst. 8 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen v zaměstnání ani tehdy, pokud je zaměstnanec současně OSVČ a platí alespoň minimální zálohy. Jelikož je tato podmínka splněna, je v případě neplaceného volna trvajícího po celý kalendářní měsíc vyměřovacím základem zaměstnance 0 Kč.
Příklad 11
Zaměstnanec se dohodl se zaměstnavatelem na poskytnutí déletrvajícího neplaceného volna a na zdravotní pojišťovně se odhlásil z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí. Pracovní poměr nadále trvá.
Pokud si zaměstnanec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., musí tento pobyt nepřetržitě trvat déle než šest měsíců. Zaměstnaná osoba vyplní před odjezdem u zdravotní pojišťovny formulář „Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině“, čímž je vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí a pojistné neplatí ani zaměstnavatel z důvodu poskytnutého neplaceného volna. Současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění. Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud pojištěnec nepředloží příslušné zdravotní pojišťovně doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce, je povinen doplatit zpětně pojistné tak, jako by k odhlášení nedošlo; penále se v takovém případě nevymáhá.
Obdobným způsobem se postupuje i tehdy, pokud se zaměstnanec s bydlištěm v České republice rozhodne pracovat, případně podnikat, v některém ze států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Velké Británii a v Severním Irsku podle koordinačních nařízení Evropské unie (č. 883/2004 a 987/2009). Tato osoba je na základě principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti a principu jednoho pojištění účastna všech systémů sociálního zabezpečení státu, ve kterém vykonává výdělečnou činnost, což musí po návratu zdravotní pojišťovně doložit příslušným dokladem. Zdravotní péče (hrazené služby) je čerpána za podmínek platných pro použití Evropského průkazu zdravotního pojištění. Na rozdíl od podmínek stanovených pro uplatnění institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině může být toto vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění i kratší než šest měsíců.
Kdyby byla zaměstnanci zúčtována odměna do kalendářního měsíce, ve kterém je odhlášen, pojistné by se neodvádělo proto, že osoba není účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění.
Na dobu, kdy je zaměstnanec odhlášen z českého systému, jej taktéž zaměstnavatel odhlašuje jako zaměstnance kódem „O“ a po návratu pak přihlašuje kódem „P“.
Příklad 12
Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo k dohodě, že jeho (stálý) zaměstnavatel mu poskytne neplacené volno a zaměstnanec bude po tuto dobu pracovat pro jiného (přechodného) zaměstnavatele.
Zaměstnanec se může se svým (stálým) zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí neplaceného volna například na určitou dobu, po kterou bude v České republice vykonávat práci pro jiného (přechodného) zaměstnavatele. S tímto přechodným zaměstnavatelem uzavře pracovněprávní vztah a svému stálému zaměstnavateli doloží, že tento jeho přechodný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné na zdravotní pojištění, vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance.
V návaznosti na ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. a § 13 zákona č. 592/1992 Sb. musí být dodržen minimální vyměřovací základ, současně však platí, že v případě souběžných zaměstnání se pojistné odvádí ze všech příjmů, zakládajících povinnost placení pojistného. Na základě těchto skutečností neplatí stálý zaměstnavatel po dobu poskytnutého neplaceného volna za zaměstnance pojistné, což pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny vydokladuje výše zmíněným potvrzením od přechodného zaměstnavatele. Tento přechodný zaměstnavatel plní za tohoto svého zaměstnance všechny povinnosti ve zdravotním pojištění, zejména pak oznamuje nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání a řádně platí pojistné.
Kdyby příjem u přechodného zaměstnavatele nedosáhl hodnoty minimálního vyměřovacího základu, provedl by tento zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima, pokud by byl k tomu pověřen.
Příklad 13
Postupuje se obdobným způsobem jako v předcházejícím případě, i tehdy, pokud je zaměstnanec uvolněn pro výkon veřejné funkce?
Ano, i v tomto případě hledejme určitou analogii. Nastává situace, kdy zaměstnanec bude vykonávat veřejnou funkci. V tomto případě bude ze strany zaměstnavatele uplatněn postup, podle kterého nedojde k rozvázání pracovního poměru, nýbrž zaměstnanci bude v souvislosti s touto novou skutečností poskytnuto neplacené volno. Z důvodu neplaceného volna zaměstnavatel pojistné platit nebude, pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny však musí mít ve své evidenci doloženo, že příslušný úřad za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.