Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Podle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) bylo v ČR vyplaceno v roce 2018 na dávkách pro osoby se zdravotním postižením 44,7181 mld. Kč, v roce 2019 48,1593 mld. Kč, rostoucí trend meziročního zvýšení o 7,7 % je alarmující. Pro doplnění mohu uvést, že v prosinci 2019 bylo u nás dále celkem 419 tis. invalidních důchodců (v prosinci roku 2018 jich bylo evidováno 421,5 tis.) se zařazením v I. až III. stupni invalidity, jimž bylo vyplaceno v prosinci roku 2019 celkem 4,1452 mld. Kč na invalidních důchodech. Průměrný invalidní důchod tak činil 9 893 Kč/měsíc, což je téměř o 29 % méně než průměrně vyplácený starobní důchod (13 909 Kč) v prosinci roku 2019. V prosinci roku 2019 dosáhne průměrná mzda v ČR hranici cca 34 500 Kč (přesná data ještě nejsou známa), to znamená, že průměrný starobní důchod se po delší době patrně dostane k hranici 40 % průměrné mzdy, průměrný invalidní důchod je pouze na 28,6 % průměrné mzdy. Nutno podotknout, že 2/3 zaměstnanců jsou pod průměrnou mzdou (medián za první tři kvartály roku 2019 je 29 449 Kč).

Osoby zdravotně znevýhodněné (dále také „OZZ“) mají zachovánu schopnost vykonávat soustavně zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale jejich schopnost být nebo zůstat pracovně začleněný, vykonávat dosavadní povolání nebo využívat dosavadní kvalifikaci či získat novou, je podstatně omezena. Příčinou tohoto omezení je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Kritéria jsou uvedena v právních předpisech (zejména v ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů – dále také „ZOZ“).

Tento paragraf definuje osoby se zdravotním postižením, kterým je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Jsou jimi fyzické osoby, které jsou orgánem so­ciál­ního zabezpečení uznány:

Skutečnost, že je osoba se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení (průkazem, viz dále).

Kategorie osob OZZ existovala již v minulosti a byla původně s účinností od 1. 1. 2012 zrušena zákonem č. 367/2011 Sb., dle kterého bylo stanoveno, že platnost původního rozhodnutí je nejpozději do 31. 12. 2014. Podle přechodných ustanovení zákona o zaměstnanosti však původní rozhodnutí o OZZ vydaná Úřadem práce do 31. 12. 2011 platí po celou dobu, po kterou byla vydána. Pokud byl tedy občan před 31. 12. 2011 uznán za OZZ trvale, má tento statut i po 1. 1. 2015 a nemusí podávat novou žádost.

Osoby zdravotně znevýhodněné jsou tedy specifickou skupinou OZP, nejsou invalidní, ale dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jim omezuje schopnost pracovního uplatnění. Na osoby, které již byly nebo budou uznány invalidními v I., II. nebo III. stupni podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o důchodovém pojištění“ (v novele č. 191/2018 Sb.), se automaticky pohlíží jako na OZP. To platí i pro osoby, kterým ČSSZ invalidní důchod nevyplácí z důvodu nesplnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění. Tito lidé tedy o statut OZZ nežádají, protože mají z titulu své invalidity statut OZP, jehož smysl a náplň je obdobná – podpora zaměstnanosti těchto osob a jejich uplatnění na trhu práce.

Dle ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, získá osoba I. stupeň invalidity, u níž poklesla pracovní schopnost minimálně o 35 %, nejvýše však do 49 %. II. stupeň invalidity zahrnuje pokles pracovní schopnosti od 50 % do 69 %, III. stupeň pak od 70 % výše.

Uznání invalidity nebo statusu OZZ neznamená, že se osoba automaticky stane držitelem průkazu OZP přiznávaného dle ustanovení § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“ (průkazy TP, ZTP, ZTP/P). Podle § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. průkaz TP (těžké zdravotní postižení) náleží osobám, které jsou podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé (§ 8 zákona o sociálních službách) na pomoci jiné osoby ve stupni I. (lehká závislost).

Tato závislost se posuzuje stejně i dle zákona č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, a to dle ustanovení jeho § 5 – „posuzování zdravotního stavu“. Průkaz ZTP (zvlášť těžké zdravotní postižení) náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty dle § 34 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. Dle ustanovení § 34 odst. 5 zákona č. 329/2011 Sb. průkaz ZTP/P (osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením s potřebou průvodce) náleží osobám, které jsou podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III. (těžká závislost) nebo stupni IV. (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, že nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4. Průkaz OZP je možno získat pouze v samostatném řízení, které je zahájeno na základě žádosti podané u příslušného kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce (dále také „ÚP“) ČR.

Již téměř šestnáct let (od 1. 8. 2004) je v účinnosti ZOZ. Jeho účelem je v souladu s právem Evropské unie upravit zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Samostatné ochraně OZP je věnována jeho celá část třetí od ustanovení § 67 ZOZ a dále. Zaměstnavatelé, kteří v roce 2018 zaměstnávali v průměru více než 25 zaměstnanců (s výjimkou příslušníků a vojáků z povolání ve služebním poměru, obecní policie, inspektorů báňských úřadů a výjezdových skupin poskytovatelů záchranné služby), měli povinnost zaměstnávat OZP. Tuto povinnost mohou splnit nejen jejich zaměstnáváním, ale také odběrem výrobků nebo služeb od takzvaných chráněných dílen, případně odvést patřičnou finanční částku do státního rozpočtu. Obvykle však jde o kombinaci uvedených možností. Nesplnění povinnosti vypočítat plnění, vyplnit příslušný tiskopis a včas odvést povinnou částku do státního rozpočtu je považováno za porušení zákona s výraznou pokutou. Za nezaměstnávání zdravotně postižených osob může být vyměřena pokuta až do výše 1 mil. Kč (dle ustanovení § 139 a 140 ZOZ), za neplnění oznamovacích povinností (např. nepodání předepsaného tiskopisu) až do výše 100 000 Kč. Kontrola zaměstnávání OZP a náhradního plnění náleží příslušným úřadům práce a inspektorátům práce. Odvody za nesplnění do státního rozpočtu včetně sankcí vymáhají celní úřady.

Při výpočtu povinnosti zaměstnání OZP se vychází z průměrného přepočteného počtu zaměstnanců (dále jen „PPPZ“). Pro výpočet je důležitý poměr mezi počtem odpracovaných hodin ku ročnímu fondu pracovní doby bez svátků. Do výpočtu se zahrnují skutečně odpracované hodiny, tedy i přesčasy, překážky v práci na straně zaměstnavatele a osobní překážky na straně zaměstnance, za které náleží mzda nebo plat podle nařízení vlády č. 590/2006 Sb., hodiny čerpané neplacené dovolené, pracovní neschopnost (včetně třídenní karenční doby), za kterou je poskytována náhrada mzdy a nemocenské a doba krátkodobého ošetřovného. Naopak se nezapočítává proplacená řádná dovolená, mateřská dovolená, rodičovská dovolená, otcovská poporodní péče, doba dlouhodobého ošetřovného, neplacené volno a doba pracovní neschopnosti, za kterou nejsou poskytovány dávky v nemoci od ČSSZ. Podrobný postup výpočtu PPPZ je uveden v části čtvrté vyhlášky č. 518/2004 Sb., prováděcí vyhlášky zákona o zaměstnanosti. Nutno podotknout, že tento výpočet je v praxi velmi složitý a v případě od cca 50 zaměstnanců výše již prakticky řešitelný jen pomocí programu.

Dle ustanovení § 81 ZOZ je zaměstnavatel s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinen zaměstnat nejméně 4 % osob se zdravotním postižením (OZP). Pokud nedojde k zaměstnání této kvóty zaměstnanců OZP, zaměstnavatel tuto povinnost může splnit podle novely ZOZ s účinností od 1. 10. 2017 odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců OZP nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům. Další možností je odebírání výrobků nebo služeb od OZP, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Pokud nedojde k naplnění žádné z uvedených možností, je zaměstnavatel povinen uskutečnit odvod do státního rozpočtu.

Dále je důležité připomenout, že dle ustanovení § 14 prováděcí vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, se výpočty průměrného přepočteného počtu zaměstnanců (PPPZ) provádějí na dvě platná desetinná místa (tedy bez zaokrouhlení, viz dále).

Dlouhodobé ošetřovné, stejně jako dávky otcovské poporodní péče, jsou dávky nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Celkovou stanovenou týdenní pracovní dobou bez svátků se dle komentáře MPSV k náhradnímu plnění rozumí fond pracovní doby bez svátků, stanovený u zaměstnavatele nebo vyplývající z obecně závazných právních předpisů (zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů).

Jestliže zaměstnavatel zaměstnává zaměstnance v různých pracovních režimech (např. v jednosměnném provozu, tj. 40 hod/týdně, dvousměnném – 38,75 hod/týdně nebo třísměnném – 37,5 hod/týdně), zjišťuje se roční PPPZ v každém pracovním režimu samostatně a součet průměrných přepočtených počtů z jednotlivých pracovních režimů, který se provádí na dvě platná desetinná místa, tvoří celkový roční přepočtený počet zaměstnanců. K individuálním úpravám pracovní doby se nepřihlíží, použije se u nich celkový roční fond pracovní doby, odpovídající fondu pracovní doby zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v příslušném pracovním režimu. Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby a u kmenových zaměstnanců se vychází z nominálního fondu pracovní doby.

V případě zkrácení stanovené týdenní pracovní doby kolektivní smlouvou (zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů) nebo vnitřním předpisem (bez snižování mzdy) zaměstnavatel zajišťuje fond pracovní doby dle počtu pracovních dnů v kalendářním roce. Kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis musí doložit při kontrole (zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů). Zkrácení stanovené pracovní doby nemůže být uplatněno organizační složkou státu (např. zákon č. 2/1969 Sb.).

Rok 2019 měl 251 pracovních dnů, resp. 261 pracovních dnů s placenými svátky. Fond pracovní doby v roce 2019 (251 pracovních dnů) má při 8hodinové pracovní době 2 008 hodin, v dvousměnném režimu 1945,25 hodin, ve třísměnném režimu 1882,5 hodin).

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dokončení)