Povinnost mlčenlivosti v AML oblasti

Z teoretického hlediska lze povinnost mlčenlivosti definovat jako povinnost zamezit šíření informací, které jsou předmětem mlčenlivosti, mezi neoprávněné osoby. Samotná povinnost mlčenlivosti je vymezena za pomocí následujících prvků:

Porušením povinnosti mlčenlivosti se pak adresát této právní normy vystavuje hrozbě sankcí, a to buď veřejnoprávní, např. pokutě, nebo soukromoprávní, tj. náhradě škody.

Vzhledem k důležitosti povinnosti mlčenlivosti pro efektivitu předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je v AML zákoně věnována povinnosti mlčenlivosti celá část čtvrtá. V současnosti je v Poslanecké sněmovně České republiky novela AML zákona (ST 909)¹⁾, která kromě částečné úpravy osobní působnosti a výjimek z povinnosti mlčenlivosti též zakládá druhý typ povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k institutu ochrany oznamovatelů. Následující text se bude věnovat povinnosti mlčenlivosti již ve znění nové úpravy, jelikož ve vztahu k současné „základní“ povinnosti mlčenlivosti ji lze aplikovat totožně.

Výše zmíněná základní povinnost mlčenlivosti podle AML zákona je upravena v § 38 a násl. AML zákona. Z hlediska osobní působnosti se vztahuje na povinné osoby uvedené v § 2 AML zákona, což jsou např. účetní, daňoví poradci, advokáti, auditoři, banky, ale například i starožitníci nebo zastavárníci. Kromě povinných osob dopadá povinnost mlčenlivosti též na všechny osoby pro ně činné, což jsou zejména zaměstnanci, ale i členové statutárních orgánů, agenturní zaměstnanci apod. Povinnost mlčenlivosti samozřejmě dopadá na zaměstnance dozorčích úřadů v oblasti AML (Finanční analytický úřad, Česká národní banka, orgány Celní správy České republiky, České obchodní inspekce a příslušných profesních komor²⁾) a Rady pro veřejný dohled nad auditem³⁾. Finálně pak tato povinnost mlčenlivosti dopadá na každou osobu, která se o nich dozví, což cílí především na oprávněné osoby, jež jsou na základě seznamu výjimek v § 39 AML zákona oprávněny tyto údaje získat, ale vzhledem k dikci § 38 lze dovodit, že tato povinnost dopadá i na osoby, které se tyto údaje dozví na základě porušení povinnosti mlčenlivosti (ať vědomého či z nedbalosti).

Z hlediska věcného rozsahu základní povinnosti mlčenlivosti podle AML zákona je nutno primárně uvést, že se nevztahuje na všechny informace získané podle AML zákona, jelikož takováto konstrukce by vedla ke vskutku situaci, kdy by např. podléhaly povinnosti mlčenlivosti i identifikační údaje klienta. Rozsah povinnosti mlčenlivosti je tedy zúžen na:

Ad a) Lze konstatovat, že povinných osob se týká pouze část vztahující se na oznámení podezřelého obchodu. V okamžiku, kdy povinná osoba splní tuto svou povinnost podle § 18 AML zákona, pak jak obsah tohoto oznámení, tak i samotná skutečnost, že toto oznámení bylo podáno, podléhá povinnosti mlčenlivosti. Informace související se šetřením podezřelého obchodu se týkají primárně zaměstnanců Finančního analytického úřadu, který je vede na základě § 29c.

Ad b) Je možné uvést, že povinnost mlčenlivosti se z hlediska povinných osob týká veškeré komunikace Finančního analytického úřadu s povinnou osobou, tj. zejména pak půjde o odklad splnění příkazu klienta podle § 20 odst. 3 AML zákona, případně by tato množina měla sama o sobě zahrnovat plnění informační povinnosti podle § 24 odst. 1 a 3 (v současné právní úpravě § 24a odst. 4), která je plněna na základě úkonu/žádosti Finančního analytického úřad.

Ad c) Lze se omezit na prosté konstatování, že se jedná o podmnožinu písm. b), která pouze akcentuje nutnost zachovat povinnost mlčenlivosti i ohledně obsahu podání, které bylo v souvislosti s plněním informační povinnosti zasláno Finančnímu analytickému úřadu. Toto by ale mělo být kryto povinností mlčenlivosti z povahy věci, jelikož v okamžiku, kdy povinná osoba sdělí, že poslala konkrétní údaje Finančnímu analytickému úřadu, lze jednoznačně dovodit na základě toho, že se tyto údaje poskytují Finančnímu analytickému úřadu pouze na žádost, že k tomuto úkonu již došlo.

Ad d) Lze uvést, že povinnost mlčenlivosti ohledně zprávy o činnosti Finančního analytického úřadu se týká velmi úzké skupiny osob a na povinné osoby (a jejich zaměstnance) by neměla dopadat vůbec.

Samotných výjimek z povinnosti mlčenlivosti podle AML zákona je celá řada. Výjimku z povinnosti mlčenlivosti , tzv. zproštění, může v případě základní povinnosti mlčenlivosti udělit pouze předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády. Z tohoto pohledu je zřejmé, že se jedná o naprostou raritu, která není využita na běžné bázi. Oproti tomu systémové výjimky z povinnosti mlčenlivosti, tzv. průlomy do mlčenlivosti, jsou již obvyklejší a využitelnější pro povinnou osobu. Samotné průlomy do mlčenlivosti jsou dvojího typu – „vrchnostenské“ průlomy vůči orgánům veřejné moci za účelem výkonu veřejné moci a „horizontální“ průlomy mezi jednotlivými povinnými osobami pro zjednodušení výkonu AML agendy.

V případě vrchnostenských průlomů do mlčenlivosti musí pak povinné osoby poskytnout výše uvedené informace nejčastěji těmto orgánům veřejné moci:

Horizontální průlomy do povinnosti mlčenlivosti se týkají zejména dvou skupin povinných osob – finančních a úvěrových institucí na straně jedné a auditorů, daňových poradců, účetních a soudních exekutorů na straně druhé. Prvním předpokladem pro uplatnění všech průlomů je, že všichni účastníci dodržují AML standardy alespoň na úrovni požadavků práva Evropské unie. Sekundárně lze přistoupit ke konkrétním požadavkům na aplikaci průlomu do povinnosti mlčenlivosti. Úvěrové a finanční instituce mohou sdílet údaje kryté AML povinností mlčenlivosti v rámci skupiny, případně v případě, kdy je zapojeno do jednoho obchodu s totožným klientem více povinných osob stejného typu. Auditoři, daňoví poradci, účetní a soudní exekutoři mohou sdílet informace mezi sebou navzájem v rámci činnosti pro jednu právnickou osobu nebo v případě více spolupracujících právnických osob. Stejně jako úvěrové a finanční instituci těmto povinným osobám svědčí průlom v okamžiku, kdy je zapojeno do jednoho obchodu s totožným klientem více povinných osob spadajících do této skupiny. V případě ostatních povinných osob se uplatní stejná pravidla jako pro skupinu právních profesí, avšak musí se jednat o stejnou kategorii.

Samotné průlomy mlčenlivosti jsou omezeny v § 39 dvěma korektivy. První korektiv spočívá v minimalistickém průlomu mlčenlivosti – informace se poskytují pouze v nezbytně nutném rozsahu. Druhý korektiv dopadá primárně na Finanční analytický úřad, podle něhož průlomy ⁴⁾. Zároveň je nutné upozornit, že korektivy nedopadají na průlom do mlčenlivosti vůči orgánům činným v trestním řízení v případě AML trestných činů.

Za porušení povinnosti mlčenlivosti lze uložit podle § 43 AML zákona pokutu až do výše 200 000 Kč. V případě, kdy bylo znemožněno nebo ztíženo zajištění nebo odčerpání výnosu z trestné činnosti nebo umožněno financování terorismu lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč.

Z pohledu povinností podle AML zákona lze jako zvláštní skupinu vnímat tzv. právní profese – advokáty, notáře, daňové poradce, auditory a soudní exekutory, jelikož výkon jejich činnosti je považován za realizaci práva na právní pomoc. To je odraženo i v § 26 a 27 AML zákona, který omezuje jejich AML povinnosti ve vztahu k právu na právní pomoc. Samotná základní povinnost mlčenlivosti na ně dopadá z osobní působnosti a věcného rozsahu totožně jako na ostatní povinné osoby, ale z hlediska průlomů do povinnosti mlčenlivosti se omezují na nezbytné minimum, kterým je Finanční analytický úřad, příslušná profesní komora a správce daně⁵⁾. Vzhledem k nezbytnosti zachovat tento standard pro tyto profese bez možné mezery v právu se pak daná povinnost rozšiřuje i na zaměstnance těchto povinných osob a zaměstnance příslušných profesních komor.

Samotné informace podléhající povinnosti AML mlčenlivosti nepodléhají z povahy věci Finančnímu analytickému úřadu a dozorčím úřadům povinnosti profesní mlčenlivosti, jelikož ve všech sektorových zákonech je konstruován zákonný průlom do profesní povinnosti mlčenlivosti pro tyto orgány. Zde se spoléhá právě na AML povinnost mlčenlivosti, která zajistí důvěrnost těchto informací na potřebné úrovni.

Na základě požadavků uvedených v článku 61 V. AML směrnice⁶⁾ je navrhovanou novelou AML zákona zakotven institut ochrany oznamovatele. Nově se vkládá § 34a, na základě kterého jsou Finanční analytický úřad a příslušné profesní komory (Česká advokátní komora, Notářská komora České republiky, Komora daňových poradců České republiky, Komora auditorů České republiky a Exekutorská komora České republiky) povinny zřídit systém pro přijímání oznámení o porušení AML zákona. V podstatě by se mělo jednat o postupy, na jejichž základě výše uvedené orgány přijmou a vyhodnotí podání zaměstnanců či osob jinak činných pro povinnou osobu obsahující informace o porušení AML povinností touto osobou. Pro primární zajištění funkčnosti tohoto institutu se konstruuje mlčenlivost osob přijímajících tato oznámení, přičemž věcným rozsahem je totožnost oznamovatele. Z hlediska zproštění povinnosti mlčenlivosti je osobou oprávněnou ke zproštění právě oznamovatel, průlomy jsou pak konstruovány na Finanční analytický úřad, dozorčí úřady a orgány činné v trestním řízení.

V oblasti ochrany oznamovatelů je připravován nový návrh zákona Ministerstvem spravedlnosti⁷⁾, v čase odevzdání tohoto článku stále ve vnějším připomínkovém řízení, který má ambice, na základě směrnice o ochraně oznamovatelů⁸⁾, upravit i oznamování porušení práva v oblasti AML. V této oblasti bude nezbytné vyjasnit překryvy AML mlčenlivosti s jednotlivými instituty, které tento návrh má zavést, jako je např. zveřejnění oznámení, či odlišné kanály pro podání oznámení.

V AML oblasti lze pro povinné osoby obecně z hlediska povinnosti mlčenlivosti jako základ této povinnosti určit veškerý kontakt s Finančním analytickým úřadem. Fakt, že ostatní údaje získané při plnění této povinnosti nespadají pod AML mlčenlivost však neznamená, že tyto údaje nejsou chráněny jinými právními předpisy, ať už úplně obecně příslušnými předpisy pro ochranu osobních údajů, smluvními ujednáními, či zákonnými povinnostmi mlčenlivosti typickými pro některé sektory, jako je bankovní tajemství, advokátní mlčenlivost apod. Zbylá ustanovení týkající se mlčenlivosti v AML zákoně jsou cílena na úřední osoby vykonávající dozor, případně jiné pravomoci v oblasti AML tak, aby bylo zabezpečeno předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.