Ondřej Poupě

V rámci AML oblasti v současnosti nabyla účinnosti jedna novela AML zákona, jedna novela AML zákona prochází legislativním procesem, bylo přijato Evropské nařízení, které upravuje AML oblast a vyvolá další nutnou změnu tuzemské AML legislativy. Tento článek si klade za cíl nadcházející změny sumarizovat.

Dne 1. 1. 2023 má nabýt účinnosti novela zákona č. 169/2013 Sb. , o mezinárodní spolupráci při správě daní. Tato novela zavádí nový typ automatické výměny informací, společné daňové kontroly a další instrumenty pro zefektivnění mezinárodní spolupráce při správě daní.

Dne 1. června 2021 nabyl účinnosti zákon č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů, a s ním související změny řady předpisů zakotvené do tuzemského práva zákonem č. 527/2020 Sb. Jedná se o změny vyvolané tzv. V. AML směrnicí, které nastupují s půlročním zpožděním oproti zbylým transponovaným změnám právní úpravy praní špinavých peněz a financování terorismu.

Zákon č. 527/2020 Sb. je koncepční novelou, která v souvislosti s transpozicí tzv. čtvrté a páté AML směrnice mimo jiné mění oblast dozoru a sankcí i povinností v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to zejména pro povinné osoby sdružované v profesních komorách, tj. pro advokáty, notáře, soudní exekutory, daňové poradce a auditory. V následujícím textu jsou uvedeny nejzásadnější změny spojené s touto novelou.

Dne 1. 6. 2021 nabývá účinnosti zákon č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů, který přináší změny a zásadní zpřesnění určování skutečných majitelů právnických osob a svěřenských fondů či jejich zahraničních obdob. Tento článek si klade za cíl popis procesu určení skutečného majitele na základě těchto změn včetně přidružených povinností vztahujících se k evidenci skutečných majitelů.

V rámci oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v roce 2021 nabývají účinnosti tři relevantní zákony, konkrétně zákon č. 527/2020 Sb. (transpoziční novela), zákon č. 49/2020 Sb. (zákon o bank ID) a zákon č. 37/2021 Sb. , o evidenci skutečných majitelů. Tyto zákony přináší celou řadu změn, které se dotýkají povinných osob a které budou muset tyto osoby v rámci svých činností reflektovat. Tento článek se pak týká základních institutů zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, resp. změn, které v souvislosti s výše uvedenými novelami tyto instituty doznaly.

V současné době, kdy se oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu dynamicky vyvíjí, je nezbytné zejména pro povinné osoby podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) jednoznačně identifikovat, zda a v jakém rozsahu informace, kterými disponují, podléhají povinnosti mlčenlivosti. Zároveň existuje možnost kolize povinností mlčenlivosti uložených podle jiných právních předpisů právě s AML povinnostmi.

Oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se poslední dobou dynamicky vyvíjí, o čemž svědčí také fakt, že hlavní právní nosič, zákon č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“), byl za posledních 12 let novelizován pětadvacetkrát. V současné době se připravuje další obsáhlá novela AML zákona1), která má primárně za účel transpozici tzv. V. AML směrnice2), napravení nedostatků transpozice IV. AML směrnice3), ale také obsahuje reakci na hodnocení České republiky výborem Moneyval a požadavky z praxe. Tento článek si primárně klade za cíl přiblížit část plánovaných změn v AML oblasti, konkrétně změny ve vymezení povinných osob a změny v případě povinností spjatých s prováděním obchodu, a to s akcentem na „minoritu“ povinných osob, konkrétně účetní, auditory, daňové poradce a v poslední řadě částečně i na advokáty.

Ačkoliv zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “) umožňuje učinit podání vůči správci daně v obecné rovině relativně variabilními způsoby, tj. jak ústně do protokolu, tak písemně či elektronicky (viz § 71 daňového řádu ), tak v rámci vybraných podání jsou tyto možnosti omezeny. Toto omezení se týká tzv. formulářových podání, jejichž výčet je obsažen v § 72 odst. 1 daňového řádu . Jedná se konkrétně o řádné či dodatečné daňové tvrzení (typicky daňová přiznání, ale i hlášení či vyúčtování), přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. V případě těchto podání omezuje zákon možnosti podání pouze na podání písemná učiněná předepsanou formou a na podání elektronická učiněná datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Získávání údajů při správě daní V návaznosti na mediální pozornost, která byla v uplynulých měsících věnována ustanovení § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), a to zejména s přihlédnutím ke kontroverzním „svatebním výzvám“, si tento článek klade za cíl právní rozbor výše zmíněného ustanovení daňového řádu , zejména v kontextu celého zákona, potažmo právního řádu jako celku.

Příspěvek se týká problematiky informační povinnosti v oblasti daňového práva. Zaměřuje se zejména na aktuální vývoj v této oblasti s důrazem na bankovní tajemství, mlčenlivost daňových poradců a právních profesí v souvislosti s nutností implementace tzv. směrnice DAC 5 a vývojem judikatury ve správním soudnictví.