Nejvyšší orgán spolku

Vydáno: 26 minut čtení

Charakteristickým rysem každé právnické osoby, což platí i o spolku, je jeho organizační struktura, tedy systém orgánů, mezi které jsou rozděleny jednotlivé kompetence v oblasti jejího fungování (rozhodovací, kontrolní, rozhodčí atd.). V oblasti spolkového práva ponechává zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), ve stanovení vnitřní organizace, s ohledem na princip nezasahování státu do spolkové samosprávy, volnost spolku. Konstruuje pouze povinnou bipartici spolkových orgánů, kterým je statutární orgán a nejvyšší orgán. Oba orgány se zapisují do spolkového rejstříku. Jak se budou jmenovat, jak budou utvářeny, jaká bude jejich působnost, upraví stanovy.

Nejvyšší orgán spolku
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Ustanovení § 247 obč. zák. vymezuje základní charakteristiku nejvyššího orgánu spolku: „
Stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku; do jeho působnosti zpravidla náleží určit hlavní zaměření činnosti spolku, rozhodovat o změně stanov, schválit výsledek hospodaření spolku, hodnotit činnost dalších orgánů spolku i jejich členů a rozhodnout o zrušení spolku s likvidací nebo o jeho přeměně.“
Nebudou-li stanovy obsahovat výslovné ustanovení, který orgán je orgánem nejvyšším, nastupuje zákonná domněnka, že jím je členská schůze. Zákon demonstrativním výčtem podává základní
kompetence
nejvyššího orgánu. Z uvedeného vyplývá, že tato působnost při rozhodování nejvyššího orgánu může být rozšířena, ale na druhou stranu lze i tyto vyjmenované
kompetence
svěřit do rukou jiného spolkového orgánu.
Ustanovení § 247 odst. 3 obč. zák. v druhé části věty obsahuje pravidlo, že:
„… ustanovení § 248 až 257 se na členskou schůzi použijí, pokud stanovy neurčí něco jiného.“
Stanovy tak mohou vyloučit aplikaci zákonných pravidel vztahujících se k členské schůzi, což v konkrétním případě může ve svém důsledku vést k možnosti vyloučit řadové členy z jakéhokoliv reálného vlivu na chod spolku.
„Zákon je proto třeba vykládat v tom smyslu, že stanovy mohou vyloučit aplikaci § 248 až 257 na nejvyšší orgán spolku jen tehdy, budou-li obsahovat taková pravidla a postupy organizace a působnosti nejvyššího orgánu spolku, jež budou v souladu se základním principem spolkového práva, tedy že spolek je dobrovolný a samosprávný svazek členů (§ 214 odst. 1).“
1)
Označení „členská schůze“ je pouze označením druhovým. Spolku je ponechána volnost v tom, jak tento orgán pojmenuje. Nejvyšší orgán tak může nést označení valná hromada, sjezd, sněm, konference, shromáždění členů apod. Pro označení všech orgánů platí obecné pravidlo, že nemohou být označeny takovým způsobem, který by vzbuzoval klamný dojem o jejich povaze.
 
Kumulace nejvyššího a statutárního orgánu
Obecné pravidlo stanoví povinnost zakotvit v organizační struktuře spolku dva orgány (statutární a nejvyšší). Při této struktuře však není vyloučeno, aby nejvyšší orgán byl současně i orgánem statutárním. Spolek může být založen na autokratické struktuře vůdcovského typu,2)kdy se pravomoci obou orgánů soustředí v rukou jedné osoby. Tato koncepce není v rozporu s demokratickým právním řádem ani spolkovou autonomií. Je naopak věcí stanov a v rámci svobody spolčování na rozhodnutí každého člena (zájemce o členství), zda v takto organizačně pojatém spolku bude mít zájem figurovat. Na tuto koncepci myslí § 247 odst. 2 obč. zák. (opět
dispozitivní
pravidlo, které lze ve stanovách upravit odlišně), který stanoví zvláštní způsob rozhodování spolku v případě, že statutární orgán (s kompetencemi nejvyššího orgánu) není schopen vy

Související dokumenty

Zákony

89/2012 Sb. občanský zákoník