Veřejný zájem by ze své gnoseologické podstaty měl vyjadřovat společný zájem skupiny lidí žijících na určitém území, z jehož realizace bude mít skupina užitek, a to jak bezprostřední, tak užitek v budoucnu. I v takto provedené definici je však mnoho nepřesností, které jsou překážkou masivního rozšíření a používání sousloví veřejný zájem ve společnosti.
Veřejný zájem – nikdy nekončící snaha o jeho definici
doc. Ing.
Jan
Stejskal,
Ph.D.
V současné době se o definici veřejného zájmu pokouší mnoho různých autorů. Autorem jedné z nejstarších je Jeremy Bentham. Nejčastěji zmiňovanou definicí veřejného zájmu je definice amerického novináře a filozofa Waltera Lippmana (1889–1974), který veřejný zájem definoval takto:
„Veřejný zájem je zřejmě tím, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali nezaujatě a benevolentně
.“
(LIPPMAN, V. 1955). Je však třeba dodat, že se v ekonomické teorii vyskytují i autoři, kteří pojem veřejného zájmu zcela odmítají.Veřejný zájem je však pojmem, který se často užívá a musí užívat v běžném životě. Závazný by však byl pouze definiční výklad právního předpisu, který ve většině zemí však chybí. Je to dáno právě tím, že jakákoliv definice bude ve svém obsahu nepřesná a nebude možné ji aplikovat na všechny případy kolektivní spolupráce.
V právním řádu České republiky (ČR) však jasná definice veřejného zájmu chybí. Často se tedy v praxi postupuje podle odůvodnění rozhodnutí či rozsudků soudů, které se veřejným zájmem zabývaly. Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS“) doplnil ve svém rozhodnutí sp. zn. 6 As 65/2012 ze dne 10. 5. 2013, že:
„Veřejný zájem musí být výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého
. Veřejný zájem je přitom třeba vyvodit z právní úpravy, z právní politiky a z posouzení různých hodnotových hledisek podle úkolů veřejné správy v příslušné oblasti např. sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.“
Právní doktrína zaujímá v relaci k pojmu „veřejný zájem“ názor, který nepřipouští ani chvíli záměnu „veřejného zájmu“ v jeho ústavním a správním vnímání za soukromý zájem rozhodujícího úředníka; veřejný zájem je třeba vyvodit z právní úpravy a jejích cílů. Z důvodu teorie dělby státní moci jej podle názoru Ústavního soudu není možné stanovit zákonem (nález ÚS č. 327/2005 Sb. – Pl. ÚS 24/04). Je třeba jej vyvozovat dále z veřejné politiky a posouzením různých hodnotových hledisek podle úkolů veřejné správy v příslušných oblastech (sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.). V praxi stále častěji dochází k logickým konfliktům mezi soukromými a veřejnými zájmy.
Významným se v této věci jeví rozsudek NSS sp. zn. 6 As 65/2012 – 161. V něm NSS uvádí, že:
„Zásada ochrany veřejného zájmu neznamená, že by správní orgány měly veřejný zájem, přesněji řečeno veřejné zájmy, samy formulovat, to je zásadně úkolem moci zákonodárné. Úkolem správních orgánů je při aplikaci zákonů, které jednotlivé veřejné zájmy definují, v jednotlivých případech takto obecně formulované veřejné zájmy konkretizovat.“
Správní orgány v rámci správních řízení musí identifikovat jednotlivé různorodé dotčené zájmy, ať už jsou soukromé, nebo veřejné (množné číslo je použito v obou případech zcela záměrně). Tyto zájmy nelze vzájemně zaměňovat, a to ani v případě, že veřejný zájem se může jevit jako společný zájem několika jednotlivců nebo skupin (například v případě výstavby obytného domu existuje společný zájem vlastníků bytů). Jak již uvedl Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/95, „… ne každý kolektivní zájem lze označit jako veřejný zájem společnosti …“
.Správní orgán musí v rámci správního řízení identifikované dotčené zájmy poměřovat. Má-li správní orgán rozhodnout ve prospěch určitého daného veřejného zájmu, je povinen jasně určit kritéria (a tato alespoň rámcově kvantifikovat) a za jejich pomoci prokázat, že daný veřejný zájem převážil. V případě
kolize
dvou veřejných zájmů je nezbytné upřednostnit ten veřejný zájem, kde jiný veřejný zájem nemůže být uspokojen jinak, tedy aniž by došlo ke škodlivému zásahu do druhého posuzovaného veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku přidává, že: „... zásah do žádného z obou chráněných veřejných zájmů nesmí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva. Při řešení
kolize
veřejných zájmů je třeba, aby bylo zachováno maximum z obou kolidujících zájmů, přičemž by mělo být identifikováno jádro a periferie kolidujícího veřejného zájmu a z obou veřejných zájmů, které jsou ve hře, by mělo být zachováno alespoň jejich jádro.“Tento postup je aplikován především v kauzách, které se týkají poškozování životního prostředí, a to zejména proto, že se těchto kauz řeší v současné době nejvíce. Z ekonomického pohledu je třeba dodat, že poměřování chráněných zájmů by prospěla metodika oceňování či hodnocení užitků plynoucích z poskytování kolektivních statků.