Novela zákona o obchodních korporacích od 1. 1. 2021 z pohledu účetnictví podnikatelů

Novela ZOK je poměrně rozsáhlá; změny ovlivní zejména proces zakládání nových kapitálových společností, strukturu jejich obchodního vedení a také postavení členů statutárních orgánů a jejich odměňování. Řada ustanovení v přeformulované či doplněné podobě, i když nepředstavují změnu účetních předpisů, klade požadavky na účetnictví podnikatelů, neboť jediným relevantním podkladem pro rozhodování valné hromady o rozdělení zisku jsou informace, které poskytuje účetní závěrka. Jedná se zejména o následující změny:

Zákona o účetnictví se v novele týká jediná úprava, a to zakotvené v § 28 odst. 7 tohoto zákona.

Toto pravidlo bylo na základě požadavku Ministerstva financí převedeno do přeformulovaného § 40 odst. 2 ZOK, neboť do tohoto zákona logicky patří. Nová formulace § 40 odst. 2 novely ZOK lépe odpovídá požadavkům směrnice EU v tom smyslu, že . Přesunem pravidla do ZOK nedochází jen k technické změně, ale věcně se mění aplikační dosah pravidla s tím, že dopadá na všechny obchodní . Nová formulace ustanovení se týká i rozdělení jiných vlastních zdrojů a zní:

Ustanovení nově dopadá i na situaci, kdy náklady na vývoj nejsou zcela odepsány, ale zisk k rozdělení je vyšší než neodepsané náklady, neboť stanoví, že podle § 34 odst. 2. To znamená, že o částku neodepsaných nákladů na vývoj, jsou-li vykazovány v rozvaze, bude v takovém případě nutné částku zisku k rozdělení snížit. Dále se stanoví, že .

Při úvaze o rozdělování podílů na zisku platí, že disponibilní zdroje 1, 5 mil. Kč náklady na vývoj 2 mil. Kč. To znamená, že rozdělování podílů na zisku je zakázáno.

Společníci obchodní mají možnost získat peníze z výkonů formou výplaty podílu na zisku. Základní předpoklad pro to, aby společníku, akcionáři či jiné oprávněné osobě vzniklo právo na výplatu podílu na zisku, je i po novele ZOK, že či (v jednočlenné společnosti) jediný společník v její působnosti . Návrh na rozdělení zisku předkládá valné hromadě (jedinému společníkovi) jednatel společnosti s ručením omezeným. V akciové společnosti vykonává tuto působnost představenstvo.

Příslušná ustanovení zákona týkající se rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů vycházejí ze struktury vlastního kapitálu obchodní . Účetní předpisy definují, které konkrétní rozvahové položky tvoří :

Ne všechny položky vlastního kapitálu lze však rozdělit a ne vždy. Zákon o obchodních korporacích obsahuje řadu ; v novele zákona jsou tato omezení obsahem přeformulovaného § 40.

Do § 40 odst. 1 se ze stávajícího § 350 odst. 1 přesouvá pravidlo, že rozdělení zisku mezi společníky nebo jiné osoby je možné jen tehdy, pokud má společnost dostatek distribuovatelného vlastního kapitálu; to platí i pro rozdělení jiných vlastních zdrojů. . Omezení tedy spočívá v tom, že se v důsledku rozdělení vlastních zdrojů (nejen zisku ve schvalovacím řízení) nesmí snížit vlastní pod výši základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle ZOK nebo stanov rozdělit společníkům. Tímto požadavkem na test vlastního kapitálu je vázána nejen akciová společnost (jako dosud), ale i společnost s ručením omezeným a družstvo.

Odstavec 2 se týká již zmíněné podmínky rozdělení zisku ve vztahu .

Odstavec 3 přebírá dosavadní ustanovení odst. 1. podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Pokud zjistí, že by ohrozila svou schopnost plnit splatné závazky nebo snížila hodnotu svého majetku, popř. ohrozila pokračování v provozu svého obchodního závodu, nesmí takto oslabit rozsah vlastních zdrojů. Tato podmínka se označuje jako a dopadá i na jiné vlastní zdroje. Její splnění je třeba posoudit nikoliv k době, kdy valná hromada zisk rozdělila, nýbrž k okamžiku, kdy má společnost podíly vyplatit, tedy k datu splatnosti práva na ně. Pokud by členové statutárního orgánu rozhodli o vyplacení podílu na zisku v rozporu s tímto zákazem, tzn. že ačkoliv jim s péčí řádného hospodáře mělo být zřejmé, že výplatou si společnost přivodí úpadek, vedle odpovědnosti za škodu, kterou by tím společnosti způsobili, může je soud potrestat i neomezeným ručením za veškeré dluhy společnosti.

V odst. 4 se stanoví v odst. 3. V důsledku testu insolvence může nastat situace, kdy valná hromada schválí zisk k rozdělení mezi společníky, avšak statutární orgán odmítne jeho výplatu. V takovém případě lze vyčkat, zda se hospodářská situace společnosti zlepší a . Jeho uplynutím právo na podíl na zisku zaniká. , aby nebyly nevyplacené podíly na zisku stále vedeny jako pohledávky společníků za společností. podle bodu 4.1.3. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 019 Náklady a výnosy.

V doplněném odst. 5 , . Cílem je zabránit obcházení pravidel pro výplatu podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích. Není však účelné zakázat veškerá bezúplatná plnění poskytovaná společností, a proto jsou z tohoto zákazu vyjmuty obvyklé příležitostné dary, dary na veřejně prospěšný účel, dary slušnostní a výhody (představují-li bezúplatné plnění), které lze poskytovat v souladu se zákonem.

Další úprava novelizovaných ustanovení zákona stanoví podmínky, či přesněji mezi společníky.

Tradiční podmínkou stanovenou v § 34 odst. 1 je, že podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích lze stanovit pouze . To znamená, že bez předchozího schválení účetní závěrky nemůže valná hromada rozhodnout o rozdělení zisku nebo úhradě ztráty obchodní společnosti. U společností s jediným společníkem dochází ke schválení účetní závěrky rozhodnutím jediného společníka, které musí mít písemnou formu. Společnosti, které mají společníků více, schvalují účetní závěrku na valné hromadě. Svolat valnou hromadu za účelem schválení řádné účetní závěrky za uplynulý rok je povinností jednatele společnosti, a to nejpozději do konce následujícího června, je-li účetním obdobím společnosti kalendářní rok.

Zásada, že , se nemění. Nestačí tedy pouhé rozhodnutí valné hromady, vždy musí být příslušná změna společenské smlouvy, na níž se musejí společníci shodnout. V praxi se jedná nejčastěji o motivační odměny jednatele s. r. o., členů dozorčí rady a vysokých manažerů. Je ovšem třeba poznamenat, že z daňových důvodů jde o poměrně nevýhodný mzdový nástroj, a to pro všechny zúčastněné. Ve veřejné obchodní společnosti se mohou podílet na zisku pouze společníci.

Významnou změnou je, že z nového znění § 34 odst. 1 vyplývá, že . V zájmu zvýšení právní jistoty se tak výslovně stanoví, že účetní závěrka je způsobilým podkladem pro rozdělení zisku až do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena, nedojde-li k nestandardní situaci. Musí jít o účetní závěrku řádnou (k poslednímu dni účetního období) nebo mimořádnou (sestavuje se k jiným rozvahovým dnům uzavírání účetních knih podle § 19 odst. 1 ZÚ), kde je zisk zjištěn. Text ustanovení § 34 odst. 1 novely je ve shodě s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu.

V § 34 odst. 2, na který se odvolávají výše uvedená ustanovení, je zakotveno dnes již platné zvlášť pro společnosti s ručením omezeným (§ 161 odst. 4) a zvlášť pro akciové společnosti (§ 350 odst. 2). Aplikace nového znění se napříště rozšiřuje i na družstva, a naopak se netýká osobních společností, což jsou veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti. V těchto společnostech musí být veškerý zisk (v případě v. o. s.), či jeho část připadající na komplementáře (v případě k. s.) rozdělen vždy mezi společníky, u nichž se rovněž zdaňuje; ve veřejné obchodní společnosti tak nepřipadá tvorba fondů ze zisku včetně rezervních fondů a nerozdělených zisků minulých let vůbec v úvahu. Z těchto předpokladů vycházejí i stávající účetní předpisy, konkrétně bod 2.2.4. a 2.2.5. Českého účetního standardu pro podnikatele č. 002 Otevírání a uzavírání účetních knih, který je nastaven na situaci rozdělení výsledku hospodaření před zdaněním společníkům (zisk jako závazek, ztráta jako pohledávka); tím je Účet zisků a ztrát vyrovnán. Obdobný postup je u komanditních společností v části zisku patřícímu komplementářům. Zisk patřící komanditistům je zdaněn v rámci obchodní daní z příjmů právnických osob (účetní postup je zde shodný jako u kapitálových společností).

Stanoví se, že (jde tedy jak o fondy ze zisku, tak z jiných vlastních zdrojů, se kterými může společnost volně disponovat), v souladu se zákonem a společenskou smlouvou. Na rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti učiněné v rozporu s tímto ustanovením se hledí, jako by nebylo přijato.

Možnost rozdělení fondů ze zisku lze dovodit již dnes. Ze stávající právní úpravy vyplývá, že ostatní fondy ze zisku jsou započitatelné do částky k rozdělení při rozdělování zisku. V účetnictví se jedná o příslušné účty účtové skupiny 42 – Fondy ze zisku a převedené výsledky hospodaření. Novela navíc potvrzuje, že obdobně lze postupovat u veškerých fondů, které v obchodní korporaci vznikly jinak než ze zisku obchodní (jmenovitě tedy ážio či příplatek mimo základní a další), s tím, že výplatu z těchto zdrojů podmiňuje splněním některých kritérií.

To znamená, že ; tato pravidla se však nepoužijí na snižování základního kapitálu, resp. základního členského vkladu v družstvu. Nadále však , byť § 34 odst. 2 stanoví společné maximum takového rozdělení. Návrh na rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů by navíc měl vždy obsahovat uvedení účtu vlastního kapitálu, z něhož dojde k rozdělení. Ostatně právní teorie již dnes dovozuje, že jsou-li rozdělovány jiné vlastní zdroje, musí být jasně určeno které.

Cílem těchto změn je posílit roli základního kapitálu a jeho garanční funkci; v případě, že společnost deklaruje vysoký základní , dává tím určitý signál věřitelům a všem třetím osobám ohledně výše vlastních zdrojů. Aby mohl základní plnit svou garanční funkci, je nezbytné, aby došlo k . Současnou

Uvedené pravidlo se kromě toho zpřesňuje též terminologicky a uvádí se do souladu s vyhláškou č. 500/2002 Sb., pro podnikatele, ve znění pozdějších předpisů. Je použit(rozvahová položka A.IV.), který zahrnuje všechny dosud používané pojmy, tj. nerozdělený zisk nebo neuhrazenou ztrátu minulých let a jiný výsledek hospodaření minulých let.

V § 34 odst. 2 se dále výslovně stanoví, že . V příslušném testu budou tak zohledňovány i fondy, které nejsou tvořeny ze zisku, avšak stále jen ty fondy, s nimiž je společnost oprávněna disponovat, tedy nikoli vázané fondy. Půjde především o ty vázané fondy, jejichž vznik, změnu nebo zánik upravují účetní předpisy, jako například . Příkladem v rámci vlastního kapitálu je rozvahová položka A.II.2.2. Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků (zpravidla účet 414). Tento kapitálový fond obsahuje nejčastěji rozdíly z přecenění na reálnou hodnotu u realizovatelných cenných papírů, dále pak ocenění ekvivalencí u majetkových účastí, reálnou hodnotu zajišťovacích derivátů či kursové rozdíly z dlouhodobých závazků, klasifikovaných jako zajišťovací nástroje. Tato položka nemůže být použita k rozdělení, ani na přesun do jiných položek ve vlastním kapitálu. Její určení je přísně účelové a je určena k tomu, aby se při realizaci cenného papíru či realizaci transakce související se zajišťovacím derivátem rozpustila a související náklady a výnosy ovlivnily výsledovku společnosti. Dalším nerozdělitelným fondem je , jehož tvorba je upravena v § 316 ZOK. Společnosti vznikne povinnost vytvořit zvláštní rezervní fond ve výši odpovídající účetní hodnotě vlastních akcií ihned poté, co tyto akcie vykáže ve své rozvaze, jakožto povinné součásti účetní závěrky. Takový fond, pokud by byl vytvořen ze zisku, by byl také nerozdělitelný po dobu, kdy společnost bude vlastnit vlastní akcie.

Tento postup bylo možno dovodit i dnes, avšak výslovný zákaz zákon neobsahoval.

Možnosti rozdělení vlastního kapitálu podle § 34 odst. 2 shrnuje následující tabulka.

Vlastní kapitál podle rozvahy	K rozdělení dle zákona o obchodních korporacích – ANO/NE Zisk / Jiné vlastní zdroje
A.I. Základní kapitál
A.I.1. Základní kapitál	NE S výjimkou snížení základního kapitálu.
A.II. Ážio a kapitálové fondy
A.II.1. Ážio	ANO Jiné vlastní zdroje
A.II.2. Kapitálové fondy
A.II.2.1. Ostatní kapitálové fondy	ANO i NE Záleží, zda jsou fondy účelově vázány podle zákona nebo stanov (potom NE), či nikoliv (potom ANO). Jiné vlastní zdroje
A.II.2.2. Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků (+/–)	NE Fond je účelově vázán, není s ním možné disponovat.
A.II.2.3. Oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách obchodních korporací (+/–) A.II.2.4. Rozdíly z přeměn obchodních korporací (+/–) A.II.2.5. Rozdíly z ocenění při přeměnách obchodních korporací (+/–)	ANO Jiné vlastní zdroje
A.III. Fondy ze zisku
A.III.1. Ostatní rezervní fondy	ANO Zisk
A.III.2. Statutární a ostatní fondy	ANO i NE Záleží, zda jsou fondy účelově vázány podle zákona či stanov (potom NE), či nikoliv (potom ANO). Zisk
A.IV. Výsledek hospodaření minulých let (+/–)
A.IV.1. Nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta minulých let (+/–)	ANO Zisk
A.IV.2. Jiný výsledek hospodaření minulých let (+/–)	ANO Zisk
A.V. Výsledek hospodaření běžného účetního období (+/–)	ANO Záloha na zisk
A.VI. Rozhodnuto o zálohové výplatě podílů na zisku	-

V § 34 odst. 3 až 5 se dále vymezuje, že:

. Od tohoto okamžiku se také začíná počítat lhůta pro sražení a odvod srážkové daně.

Cílem úprav obsažených v § 34 a 40 je umožnit rozdělení a vyplácení zisku i ve druhé polovině roku, a na druhou stranu omezit možnost rozdělení a vyplácení podílu na zisku, popř. jiných vlastních zdrojích, nebudou-li splněny všechny zákonem stanovené testy. Pro přehlednost zrekapitulujeme, že:

Např. bude-li chtít valná hromada v roce 2021 rozhodovat o výplatě podílů na zisku, bude výše stanovené podmínky posuzovat z rozvahy k 31. 12. 2020 (je-li účetním obdobím společnosti kalendářní rok). Není přitom podstatné, zda budou vypláceny podíly na zisku, který byl vytvořen v roce 2020, 2019, nebo jde o nerozdělený zisk jiného účetního období. Není tedy potřeba vědět, jaká je struktura zisků vykazovaných na účtu nerozděleného zisku minulých let. Nerozdělený zisk může společnost ponechat na účtu nerozděleného zisku minulých let (strana Dal účtu 428) jakkoli dlouho.

Dále se v doplněných odst. 4 a 5 § 348 zpřísňují . Ve všech obchodních korporacích je nezbytné, aby se podíl na zisku vracel, byly-li porušeny podmínky pro vyplacení podílu na zisku stanovené zákonem o obchodních korporacích. Společníky již nebude před povinností vracet vyplacený podíl na zisku chránit dobrá víra v dodržení zákonných podmínek pro výplatu. Ochrana dobré víry zůstane zachována pouze v úpravě akciových společností. Akcionář bude povinen vracet podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích jen tehdy, pokud věděl nebo musel vědět, že při vyplacení byly porušeny zákonné podmínky.

Za pozornost stojí i úprava § 511 odst. 1, kterou (správní rady), . Ponechává se na úpravě stanov a na rozhodnutí valné hromady, aby případně stanovily představenstvu (správní radě) omezení a podmínky, za kterých může zvýšení provést (například i to, zda vůbec může rozhodnout o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, popřípadě z jakých jeho složek, tedy včetně nově i z nerozděleného zisku); nejvýše však o jednu polovinu dosavadní výše základního kapitálu v době pověření, tzn. že výše základního kapitálu se bude posuzovat v zásadě podle aktuálního zápisu v obchodním rejstříku.

Právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv podílníka; vytvoří-li společnost zisk a splní-li zákonné podmínky pro jeho rozdělení, může valná hromada rozhodnout o tom, že zisk nebude rozdělen mezi podílníky pouze z důležitých důvodů. upravující nakládání se ziskem společnosti. Příkladem je tvorba rezervního fondu ze zisku (v případě rekodifikované společnosti již nepovinná) určeného na krytí ztrát, anebo sociálního fondu určeného na různé benefity pro zaměstnance. Výplatu podílů na zisku společníkům nebo akcionářům může dále také omezit anebo podmínit společenská smlouva, resp. stanovy například s ohledem na stav peněžních prostředků, splatných dluhů, stanovisko dozorčí rady apod.

Z praktického hlediska musíme ještě doplnit, že obvyklým „omezujícím“ kritériem rozdělení zisku a výplaty podílů na zisku je – vyjma zákonných podmínek – že společnost sice vykazuje slušný zisk, který však společníci nemají šanci odčerpat pro . Ty jsou nejčastěji vázány v dlouhodobém majetku nutném k provozu, v zásobách, nesplacených pohledávkách apod.

Na druhou stranu i v případě dobré solventnosti společnosti se společníci mohou rozhodnout zisk ve společnosti ponechat například za účelem jejího kapitálového posílení (a dosažení lepších podmínek ve vztahu například k bance či pojišťovně).

Lze uzavřít, že novela nepředstavuje žádnou radikální změnu podmínek při rozdělování zisku a ostatních vlastních zdrojů.. Prakticky legitimizuje vytváření „podsložek“ zisku z účelových fondů tvořených ze (zdaněného) zisku a kapitálových fondů, se kterými může obchodní volně disponovat v rámci kategorie „jiných vlastních zdrojů“ při výplatě dividend. Častým zájmem podílníků je rozdělit vše, co se dá (včetně případů rozdělení částek vlastních zdrojů uměle vytvořených z nadhodnocování úspěšnosti akvizicí a fúzí, či účelových nepeněžitých vkladů), a to co nejdříve, bez ohledu na výši generovaných peněz či povinnosti vůči dalším osobám – věřitelům, finančním institucím, orgánům sociálního a zdravotního zabezpečení, minoritním společníkům, zaměstnancům, nebo na další skutečnosti jako jsou ekologické zátěže aj. Navíc tuzemské vedou k masívním výplatám podílů na zisku do zahraničí; jen v roce 2017 to bylo 289 mld. Kč a za období 2010 až 2016 pak 2,252 mld. Kč.

Na rozdíl od běžného rozdělení zisku lze formou záloh vyplatit i zisk dosažený v aktuálním, dosud neskončeném účetním období, který ještě nebyl potvrzen řádnou ani mimořádnou účetní závěrkou.

Vyplácené zálohy by měly reflektovat ekonomickou výkonnost obchodní za určité delší období (předcházet sezonní výkonnosti obchodní ), vymezená pravidla se proto snaží předcházet nadměrným výplatám záloh.

Regulace poskytování záloh na podíl na zisku je upravena v § 35. Výkonné orgány společnosti mohou poskytnout společníkům nebo členům zálohu na výplatu podílu na zisku při :

Lze jen poznamenat, že statutární orgán rozhodující o výplatě zálohy (v s. r. o. jednatel), musí vzít v úvahu také a korigovat (směrem dolů) skutečně vyplacenou zálohu, případně i upustit od její výplaty.

Zálohy na podíly na zisku budou u vyplácející společnosti účtovány např. na účtech MD 432/D 364. Zůstatek účtu 432 bude na základě zásady bilanční kontinuity převeden do počátečního stavu následujícího účetního období na stranu MD. V tomto období dojde ke schválení účetní závěrky uplynulého účetního období valnou hromadou a k rozdělení výsledku hospodaření a zúčtování zálohy podle skutečné výše schváleného podílu na zisku. Jinými slovy – po sestavení a schválení řádné účetní závěrky a rozhodnutí o výplatě podílu na zisku .

Nové znění v § 35 ods. 2 vyjasňuje důvod a způsob . Pokud částka zisku k rozdělení podle § 34 odst. 2 nedosahuje součtu vyplacených záloh nebo nejvyšší orgán o rozdělení alespoň takové částky nerozhodne, záloha na podíl na zisku (resp. poměrná část) se vrací, a to do 3 měsíců ode dne, kdy řádná nebo mimořádná účetní závěrka byla nebo měla být schválena. Poslední slovo v tom, zda záloha společníkům/akcionářům zůstane, má tedy samotná valná hromada.

V obecné rovině se vychází z povinnosti vrátit podíl na zisku vyplacený v rozporu se zákonem bez ohledu na dobrou víru.

. Zálohování jiných vlastních zdrojů nedává ani smysl, protože rozdělit jiné vlastní zdroje je možné po celé účetní období.

V neposlední řadě se zjednodušuje pojem „záloha na výplatu podílu na zisku“ na již vžitý, kratší a stejně správný pojem „“. Účetní předpisy na tuto změnu zatím nereagují, dotčená rozvahová položka se stále poněkud krkolomně označuje jako A.VI. Rozhodnuto o zálohové výplatě podílu na zisku.

platí obecný princip, který se uplatňuje při aplikaci srážkové daně, a to, že se na každou vyplacenou zálohu na příjem, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby, či doplatek z vyúčtování celkového plnění, pohlíží jako na samostatný příjem. Z pohledu společníka – fyzické osoby se přijaté zálohy na podíly (ani samotné podíly na zisku) neobjeví v daňovém přiznání, neboť se jedná o příjmy zdaněné srážkovou daní, které se do daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob nezahrnují.

Vypořádací podíl představuje v nejobecnější rovině majetkové právo, které náleží společníkovi, jehož účast na společnosti zanikla. Problematika vypořádacího podílu prošla poměrně složitým legislativním vývojem a má i své četné zastoupení v judikatuře, neboť je poměrně frekventovaným druhem sporů v obchodních korporacích.

Podle nového znění § 36 odst. 1 . Toto právo vzniká již v okamžiku zániku účasti bývalého společníka bez ohledu na to, zda se podíl stane podílem uvolněným (v s. r. o. a bytovém družstvu) a jak bude s uvolněným podílem případně dále naloženo. Je-li uvolněný podíl následně prodán či přejde-li na ostatní společníky, lze na jeho nabyvatele nahlížet jako na právní nástupce společníka. Tito pozdější nabyvatelé nejsou právními nástupci ve smyslu tohoto ustanovení.

V odst. 2 se stanoví, že, který však . Bude-li společenská smlouva mlčet, bude se postupovat podle odst. 3 a 4. Základem pro výpočet a výplatu vypořádacího podílu tedy bude především společenská smlouva společnosti a pouze tam, kde společenská smlouva tuto problematiku neřeší nebo neobsahuje žádné dovolené odchylky od zákonné úpravy, bude postupováno dle zákona.

V hodnotě vypořádacího podílu, jako určité formy odstupného, by se mělo zohlednit hospodaření společnosti a tím i zhodnocení či znehodnocení hodnoty podílu ve společnosti. Podle stávající judikatury musí být vypořádací podíl vždy určen poctivě tak, aby hodnota vypořádacího podílu odpovídala reálné hodnotě majetku společnosti připadající na podíl. Bude tedy velmi náročné určit ve společenské smlouvě způsob jejího výpočtu, aby byla dodržena kritéria poctivosti vypořádání, která jsou proměnná v čase. Nelze vyloučit ani změny společenské smlouvy za tímto účelem v průběhu existence společnosti, aby způsob určení vypořádacího podílu odrážel aktuální stav hospodaření společnosti a aby se předešlo sporům o to, jaká je skutečná hodnota majetku společnosti.

Podle odst. 3 se ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci. Při sestavení mezitímní resp. mimořádné účetní závěrky je nutno proúčtovat účetní případy, které se často účtují pouze k datu řádné účetní závěrky, jako je tvorba rezerv, opravných položek, odpisy dlouhodobého majetku, dohadné položky, daň z příjmů právnických osob apod. Přestože to zákon o účetnictví výslovně neukládá, může se ukázat, že je nutná i inventarizace, pokud ji nelze nahradit jinými alternativními postupy s ohledem na významnost. V případě, že , pak se při určení vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhůvykázaných v dotčené účetní závěrce. Zákon o účetnictví rozumí reálnou hodnotou podle § 27 odst. 3 primárně tržní hodnotu, hodnotu vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, ocenění dle kvalifikovaného odhadu nebo posudku znalce, nebo – nelze-li tyto způsoby použít – podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a oceňovací vyhláška č. 441/2013 Sb., v platném znění).

Pro stanovení se aplikuje odst. 4. Vypořádací podíl se určí poměrem podílů společníků u jednotlivých forem obchodních korporací; výši vypořádacího podílu nelze stanovit vzájemnou dohodou mezi obchodní korporací a společníkem (bývalým společníkem nebo právním nástupcem). Ať se tedy již vypořádací podíl stanoví z vlastního kapitálu zjištěného z účetnictví, anebo z reálného ocenění, vždy se bude jednat o podíl na vlastním kapitálu stanovený stejným procentem, kterým se odcházející společník podílí na základním kapitálu. Kritérium „zásluhovosti“ (anebo naopak) společníka na činnost či úspěšnost společnosti při posuzování výše vypořádacího podílu právní úprava neobsahuje, proto je třeba tento do značné míry subjektivní pohled řešit dříve, než k případným sporům dojde. V praxi totiž není výjimkou nepřímá úměra, tedy že čím menší zásluhy o úspěšnost firmy má dotčený společník, tím větší nároky na výši vypořádacího podílu či jiných požitků uplatňuje.

Podle odst. 5 poté, co je nebo mohla být zjištěna jeho výše, ledaže společenská smlouva nebo dohoda určí jinak. V případě, že obchodní vypořádací podíl nevyplatí v této lhůtě, dostává se do prodlení se všemi s tím spojenými následky. V podstatě se jedná o pojistku proti nečinnosti statutárního orgánu, neboť po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu poté, co mohla být výše vypořádacího podílu zjištěna, se pohledávka společníka stává splatnou. Ten má od toho okamžiku nárok na úroky z prodlení, může se domáhat splnění pohledávky soudní cestou apod.

Pro úplnost poznamenáme, že , ve vztahu k rezidentům ČR fyzickým i právnickým osobám ve výši 15 %. Před tímto zdaněním je základ daně snížen o nabývací cenu podílu na s. r. o. [§ 36 odst. 2 písm. e) zákona o daních z příjmů]. Tato cena se zjišťuje u společníka. Zjistit výši podílu nabytého peněžitým vkladem je jednoduché; problém je stanovit nabývací cenu podílu v případě nabytí nepeněžním vkladem podle § 24 odst. 7 zákona o daních z příjmů, či v případě postupného nabývání podílu a následných změn jeho hodnoty. Pokud společník věrohodným způsobem nedoloží nabývací cenu, neodečítá se od základu pro srážkovou daň žádná hodnota.

S právem obchodních korporací souvisí také další předpisy. Z úprav doprovodných zákonů stručně zmíníme změnu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, týkající se . Cílem novelizovaných ustanovení je efektivní vynucování povinnosti zakládat účetní dokumenty do Sbírky listin obchodního rejstříku a v této souvislosti i řešení problematiky tzv. neaktivních společností-, které představují riziko, že budou zneužity k podvodnému jednání. Povinnost založit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku či výroční zprávy do Sbírky listin plyne obchodním korporacím z § 21a ZÚ a předpokládá ji i § 66 písm. c) rejstříkového zákona; nejzazší lhůta pro její založení je 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky. Za nesplnění této povinnosti může finanční úřad uložit pokutu do výše 3 % hodnoty aktiv celkem. Soud může uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč nebo i zrušit obchodní korporaci s likvidací, pokud se toto neplnění opakuje. Tyto nástroje vynucování plnění povinností zakládat účetní dokumenty do Sbírky listin však nejsou efektivní ve vztahu k neaktivním společnostem.

Novým nástrojem obsaženým v § 105a rejstříkového zákona je , pokud se ukáže, že majetek společnosti nepostačuje alespoň na náhradu nákladů na likvidaci. Tento proces je možné využít pouze v případě, že:

Jedná se o tzv. , tj. takové, které nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, existují pouze formálně („mrtvé schránky“) a mohou tak sloužit jako tzv. bílí koně pro finanční, zejména daňové podvody. Zpravidla sídlí na hromadných adresách, tedy místech, kam nahlášeným firmám oficiálně chodí pošta, ale nemají tam kanceláře a nikdo tam není k zastižení. Nemají také většinou žádné webové stránky, žádnou provozovnu, ani funkční telefonický nebo e-mailový kontakt. Častým znakem jsou i společníci a jednatelé nezvyklých jmen a adres na ubikacích či jiných podivných místech.

Dalším důvodem je „vyčištění“ obchodního rejstříku od obchodních korporací, které i přes hrozící sankce neplní zákonem stanovenou povinnost zakládat předepsané listiny do Sbírky listin.

Do § 48 rejstříkového zákona se doplňuje povinnost , pokud je řízení zahájeno podle nového § 105a. Údaj o zahájení řízení o zrušení tak bude možné zapisovat u obchodních korporací za podmínky kumulativního splnění výše uvedených dvou předpokladů. Zápisem tohoto údaje do obchodního rejstříku má být zajištěna ochrana třetích osob, neboť obchodní podle § 105a do obchodního rejstříku. Toto neplatí v době probíhajícího insolvenčního řízení. V případě, že se v této jednoleté lhůtě najde zainteresovaná osoba, která doloží soudu, že obchodní má majetek, jenž převyšuje náklady spojené s provedením likvidace, soud rozhodne o zrušení obchodní s likvidací a výmaz z obchodního rejstříku provede až po skončení likvidace. Neobrátí-li se žádná osoba na soud s tvrzením o existenci majetku obchodní , lze předpokládat, že neaktivní obchodní nemá žádný majetek. Po uvážení, že zrušením obchodní bez likvidace nebude podstatně zasaženo do práv třetích osob, pak soud může zrušit obchodní korporaci bez likvidace; výmaz obchodní zapíše soud i bez návrhu na základě rozhodnutí o zrušení obchodní bez likvidace. Objeví-li se majetek obchodní až po jejím výmazu z obchodního rejstříku, bude postupováno podle § 209 občanského zákoníku; soud zruší výmaz obchodní a rozhodne o její likvidaci.

Nakolik bude nové zpřísnění přínosné, patrně ukáže až praxe vzhledem k tomu, že dosud není ani dostatečně využíváno stávajících sankcí.

[viz § 66 písm. c) rejstříkového zákona a § 21a ZÚ], čímž je následně zaručena široká publicita. Společně s účetní závěrkou uveřejní představenstvo akciové společnosti zpracovanou podle jiného právního předpisu. Tím je zákon o účetnictví, který v § 21 odst. 1 ukládá povinnost vyhotovit výroční zprávu účetním jednotkám s povinným auditem účetní závěrky.

V § 66 písm. c) rejstříkového zákona se doplňuje (vedle dosavadního návrhu na rozdělení zisku nebo vypořádání ztráty, nejsou-li součástí účetní závěrky). Vzhledem k tomu, že není důvodu rozlišovat mezi distribucí zisku nebo jiných vlastních zdrojů, je třeba trvat na transparentnosti v obou případech stejně. Z návrhu na rozdělení jiných vlastních zdrojů by mělo být současně patrné, jaké složky jiných vlastních zdrojů mají být distribuovány, resp. na jakých účtech má dojít ke změnám.

Pro úplnost uvedeme, že v novém znění § 436 odst. 1 ZOK se ukládá představenstvu akciové společnosti alespoň po dobu 30 dnů přede dnem konání valné hromady a po dobu 30 dnů od schválení nebo neschválení účetní závěrky. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit akcionářům seznámit se s účetní závěrkou před jejím schválením (případně po něm u akcionářů nepřítomných na zasedání valné hromady). V tomto případě jsou informace v ní obsažené určeny pouze akcionářům (viz § 7 odst. 5). Pokud valná hromada účetní závěrku neschválí, pak ji bude nutné přepracovat. Zveřejnění účetní závěrky na webu společnosti samozřejmě nenahrazuje povinnost jejího zveřejnění ve Sbírce listin.

Poslední poznámkou je, že . V § 436 odst. 2 ZOK namísto obecné povinnosti uveřejnit zprávu o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku pokud má společnost povinnost ji zpracovat; v opačném případě se spolu s účetní závěrkou uveřejní zpráva o podnikatelské činnosti. Omezení této povinnosti výrazným způsobem sníží administrativní náročnost dotčených subjektů, jimiž jsou zejména malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky, které tak nebudou muset v zásadě totožné informace uvádět dvakrát, nejprve ve zprávě o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku a poté i ve výroční zprávě. Akcionářům auditovaných společností je přitom stále ponechána možnost dozvědět se informace o stavu společnosti z výroční zprávy.

Akciové společnosti, které nemají povinnost zpracovat výroční zprávu, budou nadále povinně vyhotovovat zprávu o podnikatelské činnosti společnosti, ve které by měly akcionářům i třetím osobám prezentovat především nefinanční informace. jsou rámcově vymezeny v § 435 odst. 5 ZOK; měla by obsahovat především určité slovní, méně odborné zhodnocení stavu a vývoje společnosti, aby byla současná i budoucí situace společnosti srozumitelná i pro osoby neznalé účetnictví.

se shoduje s lhůtou pro uložení účetní závěrky sestavené za účetní období, za něž se zpráva o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku sestavuje. Tuto lhůtu upravuje již zmíněný § 21a ZÚ.