Nezdanitelné části základu daně u fyzických osob

Protože se velmi rychle blíží termín pro provedení ročního zúčtování záloh, je určitě vhodné problematiku nezdanitelných částek alespoň základním přehledem zopakovat. Převážná většina neziskových organizací je v postavení zaměstnavatelů, kteří budou svým zaměstnancům provádět roční zúčtování záloh, a budou tedy oprávněnost těchto odpočtů posuzovat.

Připomeňme, že v souladu s úpravou § 38ch odst. 1 ZDP může poplatník požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění provede plátce daně nejpozději do 31. března po uplynutí zdaňovacího období.

Poplatníkovi, který neuplatňuje daňové zvýhodnění, plátce daně vrátí jako přeplatek z ročního zúčtování záloh kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období, činí-li úhrnná výše tohoto přeplatku více než 50 Kč.

jsou:

Nyní blíže k jednotlivým položkám.

Jak vyplývá z § 15 odst. 1 ZDP, od základu daně lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého stanoveným subjektům na stanovené účely. ZDP umožňuje uplatnit hodnotu bezúplatných plnění, v praxi se bude jednat zejména o dary. , ale za stanovených podmínek je možné je uplatnit jako nezdanitelné části základu daně.

Okruh subjektů, kterým je možné bezúplatné plnění poskytnout, je poměrně široký. Lze je poskytnout obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek podle zvláštního zákona, a stejně tak právnickým osobám se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, jiného státu než České republiky. Určitá omezení jsou naopak u fyzických osob jako příjemců těchto bezúplatných plnění, kde se jedná pouze o fyzické osoby poskytovatele zdravotních služeb, provozovatele škol a školských zařízení, provozovatele zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, poživatele invalidního důchodu za stanovených podmínek a nezletilým dětem závislým na péči jiné osoby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. I v případě vymezených fyzických osob se jedná o fyzické osoby s bydlištěm na území České republiky, ale za obdobných podmínek i pro fyzické osoby s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, jiného státu než České republiky.

Co se týká účelu, v případě poskytnutí právnickým osobám se :

je potom účelem zejména financování příslušných zařízení, v případě poživatelů invalidního důchodu nebo nezletilých dětí závislých na péči jiné osoby potom na zdravotnické prostředky, zvláštní pomůcky a majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, a to za podmínek blíže stanovených v úpravě § 15 odst. 1 ZDP.

Aby bylo možné hodnotu bezúplatného plnění jako nezdanitelnou část základu daně uplatnit, musí být splněny minimální a maximální hranice:

Speciální režim má bezplatné poskytnutí krve či jejích složek a bezplatné poskytnutí orgánu. Jako bezúplatné plnění na zdravotnické účely se hodnota jednoho odběru krve bezpříspěvkového dárce oceňuje částkou 2 000 Kč a hodnota odběru orgánu od žijícího dárce se oceňuje částkou 20 000 Kč. Za bezúplatné plnění na zdravotnické účely se považuje hodnota jednoho odběru krve nebo jejích složek dárcem, kterému nebyla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem. S výjimkou úhrady cestovních nákladů tedy jiná úhrada nemůže být poskytnuta, aby se jednalo o poskytnuté bezúplatné plnění.

Jak vyplývá z pokynu GFŘ D-22, jedním odběrem krve dárce se rozumí odběr krve a jejích složek (např. plasmy, krevních destiček, kostní dřeně a jiných složek) provedený v jednom dni, a to i v případě odběru více složek krve.

, ke které došlo na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. V tomto případě je tedy možné uplatnit tato bezúplatná plnění jako nezdanitelnou částku za stejných podmínek, jaké jsou uvedeny výše.

Od základu daně lze hodnotu poskytnutých bezúplatných plnění odečíst v tom zdaňovacím období, ve kterém byla prokazatelně poskytnuta. Poskytnuté bezúplatné plnění prokáže poskytovatel dokladem, ze kterého musí být patrno, kdo je příjemcem bezúplatného plnění, jaká je hodnota bezúplatného plnění, jaký je předmět bezúplatného plnění, účel, na který bylo bezúplatné plnění poskytnuto, a datum poskytnutí.

Od základu daně lze odečíst částku, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období:

Základním předpokladem pro uplatnění této nezdanitelné částky je uspokojení bytové potřeby. Co se rozumí bytovou potřebou, je přesně vymezeno v § 15 odst. 3 ZDP a lze konstatovat, že toto vymezení je poměrně široké. se tedy rozumí:

Další podmínkou pro uplatnění zaplacených úroků jako nezdanitelné částky je skutečnost, že se , údržbu ani o změnu stavby bytového domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, prováděnou v rámci činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo pro účely nájmu. Je tomu tak proto, že tyto úroky mohou být za splnění stanovených podmínek daňovým nákladem, a navíc se nejedná o podporu bydlení samotného poplatníka, což je hlavním důvodem pro umožnění snížení základu daně tímto způsobem.

ZDP také výslovně stanoví, že pokud se použije nebo používá bytová potřeba nebo její část k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu, lze odečet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši. Tím je opět zabezpečeno uplatnění nezdanitelné části základu daně pouze v takovém poměru, který odpovídá uspokojení bytové potřeby. Může se jednat o případ zaměstnance, který část rodinného domu pronajímá nebo v části rodinného domu podniká.

V § 15 odst. 4 ZDP jsou pak stanoveny konkrétní pro uplatnění tohoto snížení základu daně. Maximální výše úroků, kterou je možné uplatnit jako snížení základu daně ze všech úvěrů poplatníků v téže domácnosti, je 300 000 Kč. Při placení úroků jen po část roku nesmí uplatňovaná částka překročit jednu dvanáctinu této maximální částky za každý měsíc placení úroků.

Pokud je účastníky smlouvy o úvěru na financování bytové potřeby Poplatníci tedy mohou sami zvolit, jaký postup pro ně bude výhodnější. Žádná jiná možnost než výše uvedené ale nepřichází v úvahu.

Doplňme, že pokyn GFŘ D-22 k tomu stanoví, že od základu daně poplatníka se odčítá úhrn úroků zaplacených z úvěru ze stavebního spoření a z hypotečního úvěru ve zdaňovacím období. Přitom není rozhodující, v jaké výši se na úhrnu zaplacených úroků podíleli jednotliví účastníci smlouvy o úvěru. To koresponduje i s výše uvedeným příkladem.

ZDP dále stanoví v § 15 odst. 4 ZDP další podmínky pro uplatnění úroků, zejména z pohledu splnění podmínek ve zdaňovacím období pořízení bytové potřeby, ale také z pohledu odpovídajícího užívání této bytové potřeby. Poměrně komplikovanou oblastí je dokládání této nezdanitelné částky, při posuzování dokladů předložených zaměstnancem je nutné vždy pečlivě vycházet z úpravy § 38l odst. 1 ZDP.

V současné době je možné v základu daně zohlednit tyto produkty penzijního spoření:

Za všechny tyto produkty lze ve zdaňovacím období roku 2016 v úhrnu odečíst od základu daně maximálně 12 000 Kč, od roku 2017 se tato částka zvyšuje na 24 000 Kč.

V případě penzijního připojištění se státním příspěvkem platí, že od základu daně lze odečíst příspěvek zaplacený poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem podle smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem uzavřené mezi poplatníkem a penzijní společností. Takže opět je nutné splnit

Odečíst lze částku rovnající se úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem na zdaňovací období, sníženém o 12 000 Kč, a to z důvodu poskytovaného státního příspěvku. Maximální možné daňové úspory je tedy dosaženo při výši příspěvku 24 000 Kč za zdaňovací období, tj. standardně 2 000 Kč měsíčně. Od roku 2017 se úprava mění tak, že je možné odečíst částku, která se rovná úhrnu částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek. Nebude se tedy posuzovat roční výše zaplacených příspěvků, ale výše možného snížení se bude posuzovat měsíčně.

Je vhodné doplnit, že ještě v roce 2016 se částka 12 000 Kč odečítala i tehdy, pokud je příspěvek placen pouze po část roku, tedy typicky v roce uzavření smlouvy. Nedochází tedy k žádnému poměrnému krácení této částky, vždy se bude odečítat celá částka 12 000 Kč. Od roku 2017 to bude v souladu s výše uvedeným jinak.

V případě platí, že poplatník má možnost odečíst od základu daně příspěvek zaplacený poplatníkem na jeho penzijní pojištění podle smlouvy o penzijním pojištění uzavřené mezi poplatníkem a institucí penzijního pojištění nebo na základě jinak sjednané účasti poplatníka na penzijním pojištění u instituce penzijního pojištění. Nutnou podmínkou ale v tomto případě je, že byla sjednána výplata plnění z penzijního pojištění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let, pokud toto není splněno, nelze odpočet uplatnit. Jedná se tak o obdobnou podmínku, jaká platí pro odpočet soukromého životního pojištění, jak je uvedeno dále.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, lze jako nezdanitelnou částku odečíst úhrn příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní pojištění na zdaňovací období. V tomto případě není žádná státní podpora poskytována, proto se od částky zaplacených příspěvků žádná částka neodečítá. Kromě zvýšení celkového limitu odečtu na 24 000 Kč nenastávají od roku 2017 v oblasti penzijního pojištění žádné změny.

V případě doplňkového penzijního spoření platí, že poplatník má možnost odečíst od základu daně příspěvek zaplacený poplatníkem na jeho doplňkové penzijní spoření podle smlouvy o doplňkovém penzijním spoření uzavřené mezi poplatníkem a penzijní společností. Doplňkové penzijní spoření je upraveno zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů. Podmínky jsou tedy obdobné jako v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem, opět tedy zejména platí, že se musí jednat o příspěvky zaplacené samotným poplatníkem a že se musí jednat o jeho penzijní spoření.

Částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho doplňkové penzijní spoření na zdaňovací období, sníženému o 12 000 Kč, což opět souvisí s poskytovaným státním příspěvkem.

I v tomto případě platí, že částka 12 000 Kč se odečítá i tehdy, pokud jsou příspěvky placeny pouze po část roku, tedy zejména, pokud je smlouva uzavřena v průběhu roku.

Od roku 2017 dochází ke změně s tím, že odečíst je možné částku, která se rovná úhrnu části měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek. Výše možného odečtu se tak bude posuzovat na základě měsíčních příspěvků, nikoliv ročního úhrnu těchto příspěvků.

V souvislosti s uvedenými penzijními produkty je nutné upozornit na skutečnost, že pokud by poplatníkovi některé z těchto pojištění bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění, a současně bylo poplatníkovi vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění, je nutné . Bude se postupovat tak, že dříve uplatněné odpočty budou považovány za příjem podle § 10 ZDP, a to ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo.

Dodaněny potom budou částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých deseti letech z důvodu zaplacených příspěvků na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření snížen základ daně. ZDP tedy stanoví časový rozsah dodanění těchto odpočtů, a to ve lhůtě 10 let.

Odpočet je nutné doložit smlouvou o penzijním připojištění se státním příspěvkem, smlouvou o doplňkovém penzijním spoření, smlouvou o penzijním pojištění nebo potvrzením instituce penzijního pojištění o účasti poplatníka na penzijním pojištění a každoročně potvrzením penzijní společnosti nebo instituce penzijního pojištění o příspěvcích zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkové penzijní spoření nebo penzijní pojištění na uplynulé zdaňovací období.

Od základu daně lze odečíst poplatníkem zaplacené pojistné ve zdaňovacím období na jeho soukromé životní pojištění. Co se rozumí , vymezuje § 6 odst. 9 písm. p) ZDP, a jedná se o:

a to i při sjednání dřívějšího plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo v případě, stane-li se zaměstnanec invalidním ve třetím stupni podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nebo v případě smrti.

Soukromé životní pojištění je značně komplikovaný pojistný produkt, proto musí být opět splněna celá

Toto jsou všeobecné podmínky, které platí , všechny tyto podmínky musí být splněny současně.

To ale není vše, pokud by se jednalo o pojistnou smlouvu s pevně sjednanou pojistnou částkou pro případ dožití, pak musí navíc platit, že:

U důchodového pojištění se za sjednanou pojistnou částku považuje odpovídající jednorázové plnění při dožití.

Maximální částka, kterou lze odečíst za zdaňovací období, činí v úhrnu 12 000 Kč, a to i v případě, že poplatník má uzavřeno více smluv s více pojišťovnami. Od roku 2017 se tento limit zvyšuje na 24 000 Kč.

Dále je nutné doplnit, že v případě jednorázového pojistného se zaplacené pojistné poměrně rozpočítá na zdaňovací období podle délky trvání pojištění s přesností na dny. Pokud je tedy zaplacena jednorázově částka na delší časové období, neznamená to, že je možné ji uplatnit pouze v tomto jednom zdaňovacím období, kdy byla uhrazena.

I v případě soukromého životního pojištění platí, že pokud dojde k zániku smlouvy z důvodu nedodržení podmínek, má poplatník povinnost předchozí uplatněné odpočty dodanit, a to jako příjem podle § 10 ZDP. Výjimku z tohoto režimu představují pouze pojistné smlouvy, u kterých nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odbytné a zároveň rezerva, kapitálová hodnota nebo odkupné bude převedeno na novou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky pro uplatnění nezdanitelné části základu daně. Dodaňovány budou částky, o které byl poplatníkovi základ daně snížen z titulu těchto produktů v uplynulých deseti letech, stejně jako v případě penzijních produktů.

Zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění jako nezdanitelnou částku je nutné doložit smlouvou o soukromém životním pojištění nebo pojistkou podle zákona upravujícího pojistnou smlouvu a každoročně potvrzením pojišťovny o pojistném zaplaceném poplatníkem na jeho soukromé životní pojištění v uplynulém zdaňovacím období nebo o zaplacené poměrné části jednorázového pojistného připadajícího na uplynulé zdaňovací období.

Od základu daně lze odečíst členské příspěvky zaplacené ve zdaňovacím období členem odborové organizace odborové organizaci, která podle svých stanov obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů podle § 6 ZDP, maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období. Je tedy stanoven pouze horní limit tohoto odpočtu, a to relativní (1,5 % z příjmů podle § 6 ZDP) a absolutní (3 000 Kč).

Pro stanovení limitu se posuzuje výše zdanitelných příjmů, nikoliv základu daně. Současně platí, že do výše těchto příjmů se nezahrnují příjmy, které jsou zdaněny srážkovou daní.

Tato nezdanitelná částka se dokládá potvrzením odborové organizace o výši zaplaceného členského příspěvku v uplynulém zdaňovacím období.

Závěrem ještě stručně poslední nezdanitelná částka. Od základu daně ve zdaňovacím období lze odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou je, že tyto úhrady za zkoušky nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny poplatníkem jako daňový výdaj, a aby tedy nedocházelo ke dvojímu vlivu na základ daně z titulu téhož výdaje. Pokud by je tedy zaměstnanec uplatnil jako daňový náklad, už by nebylo možné je současně uplatnit jako nezdanitelnou část.

U poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13 000 Kč, a u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč.

Kromě maximální částky ale ZDP jiné podmínky nestanoví, nezkoumá se tedy, zda byla zkouška úspěšná či nikoliv, zda se jednalo o opakovanou zkoušku apod. Úhradu za stejnou zkoušku lze tedy uplatnit i vícekrát.

Cílem příspěvku bylo poskytnout výklad k nezdanitelným částkám základu daně, o které si mohou zaměstnanci snížit svůj základ daně, a zaměstnavatel tak musí v rámci ročního zúčtování záloh posoudit, zda zaměstnanci vzniká na toto snížení základu daně nárok.