Příspěvková organizace, dům s pečovatelskou službou, zřizovatelem je město, podle zřizovací listiny je hlavní činností poskytování sociální služby; vedlejší hospodářskou činnosti neposkytuje a není plátce DPH. Klienti pečovatelského domu i zaměstnanci občas připraví na nějakou kulturní akci - pořádanou městem anebo neziskovou organizací - občerstvení nebo nějaké výrobky - maličkosti. (Jedná se např. o vernisáže, přednášky apod.). Je nějaká možnost, jak vyúčtovat náklady, práci a případný příjem? Domnívám se totiž, že pokud nemá organizace živnost na poskytování těchto služeb, tak to nelze. Pro klienty je to však vítané zapojení se do veřejného života. Asi přichází v úvahu přijetí sponzorského daru, ale je možné i vyúčtovat náklady?
Příspěvková organizace a poskytování příležitostné práce na veřejných akcích
Ing.
Martin
Děrgel,
ID 16980
Odpověď:
Podobné situace se týkají skoro každé skutečně „veřejně prospěšné organizace“. Ať už jde o dotazovaný dům s pečovatelskou službou nebo třeba o školky, sportovní anebo ekologické spolky atd., všude se najdou dobří lidé, kteří neuvažují chladně ekonomicky, ale teple lidsky a spontánně a zdarma podle svých schopností a možností přiloží ruku ke společnému dílu. Například napečou buchty, vypomůžou při organizaci akce, ušijí kostýmy pro nějaké představení, vymalují či vyzdobí prostory atd. S tímto altruisticky lidským rozměrem si ale příliš nerozumí soukromé ani veřejné (např. daňové) právo. Jen těžko bychom na podobné případy napasovali nějaký typový druh smlouvy upraveného zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Věcně nejblíže je snad darování - které spočívá nejen v bezúplatném poskytnutí hmotných movitých věcí, ale třeba i poskytnutých služeb. Jindy mohou být naplněny znaky tzv. smluv příkazního typu - v nich se příkazník (např. rodič dítěte) zavazuje obstarat určitou záležitost příkazce (např. zorganizovat výlet dětí pro školku, nebo obejít sousedy s peticí proti nebo na podporu toho či onoho). Často se věcně jedná o tzv. výpůjčku spočívající v bezúplatném dočasném přenechání movité věci, třeba trampolíny, kozlíka, sekačky a grilu pro dětské odpoledne. Někdy se jedná o natolik specifické záležitosti nebo o směsice aktivit, že jde o tzv. nepojmenovanou smlouvu.
Samozřejmě, že prakticky nikdy se tyto smlouvy (dohody) písemně nesepisují, vše běží na dobrovolné, spontánní a flexibilní bázi - kdo chce a může, ten přiloží ruku k dílu podle aktuální potřeby, v zájmu dané akce. Což ale
a priori
neznamená, že jde o bezesmluvní vztahy, podmínka písemného vyhotovení se týká jen velmi male části smluv, případně když o to projeví zájem jedna ze smluvních stran, což je v daném případě zcela mimo úvahu. Pro vznik smlouvy zcela postačí ústní dohoda nebo jen samotné vykonání služby a priori
bez vyžádání nebo přinesení a poskytnutí určité věci pro potřeby chystané akce ad hoc
apod. Neexistující písemná smlouva ale samozřejmě značně komplikuje prokazování, přičemž jak známo, v daních je „pravdou“ jen to, co lze prokázat.Další právní potíž spočívá v tom, že řada aktivit má charakter závislé práce ve smyslu § 2 a § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, která může být vykonávána pouze na základě pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti anebo dohody o provedení práce. A aby té byrokracie nebylo málo, tak nejen smlouva o pracovním poměru ale i obě zmíněné dohody musejí být vždy vyhotoveny v písemné formě, jejíž jedno vyhotovení (kopie) musí být v místě pracoviště. V opačném případě se může jednat dokonce o tzv. nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, za kterou hrozí citelné tresty pro zaměstnavatele i zaměstnance. S ohledem na příležitostný a neziskový (reálně spíše „ztrátový“) charakter předmětných činností obvykle nejsou naplněny znaky živnosti nebo jiného druhu tzv. samostatné výdělečné činnosti. Výjimkou jsou ale dobrodinci z řad podnikatelů, kteří darují na akci vlastní službu nebo něco ze svého obchodního majetku, což by pak měli daňově řešit standardně a poměrně složitě jako poskytnutí daru. Převažující praxe je taková, že s ohledem na právní komplikace a potenciální rizika se skutečný stav nepřizná a dobrodiní zaměstnanců, rodičů a dalších podporovatelů veřejně prospěšné neziskové akce se oficiálně neřeší. Úřady nemají motivaci skutečný stav věci rozkrývat, jelikož obvykle se věcně jedná o bezúplatná plnění (majetkový prospěch), která jsou u příjemce - veřejně prospěšného poplatníka - osvobozen od daně z příjmů právnických osob podle § 19b odst. 2 písm. b) bodu 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud se takto aktivně nad rámec svých pracovních povinností na akci podíleli vlastní zaměstnanci, je nejsnazší jim poskytnout mimořádnou odměnu, příplatek ke mzdě či vyšší osobní ohodnocení. U hodnotnějších darů - ať už v hmotných věcech nebo poskytnutých službách - lze vystavit dárci písemné potvrzení s uvedením podstaty, účelu a obvyklé hodnoty daru, které si pak případně může uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně z příjmů. Tato možnost se v praxi zřejmě bude týkat nejspíše podnikatelů, pro které - jak bylo již zmíněno - dary sice nejsou daňově uznatelnými výdaji, ale za podmínek § 15 odst. 1 dtto si o ně mohou snížit základ daně.