Právní úprava státní služby - předmět úpravy a základní ustanovení

Zákon o státní službě dle ustanovení § 1 upravuje:

Tento zákon dále upravuje organizační věci týkající se zaměstnanců ve správních úřadech, kteří pracují v základním pracovněprávním vztahu.

Už z vymezení předmětu právní úpravy je zřejmé, že zde máme speciální právní předpis, který komplexně přebírá úpravu zaměstnávání státních zaměstnanců vykonávajících státní službu doposud obecně řešenou zákoníkem práce²⁾.

V ustanovení § 2 zákona o státní službě je pak taxativně uvedeno, kteří státní funkcionáři jsou z personální působnosti zákona vyřazeni. Především se zákon nevztahuje na členy vlády (také na vedoucího Úřadu vlády ČR), jejich poradce a další zaměstnance vykonávající činnosti přímo pro členy vlády. Dále se zákon nevztahuje na ony diskutované politické náměstky člena vlády a zaměstnance, kteří vykonávají činnost přímo pro ně. Rovněž jsou z působnosti zákona vyčleněni vedoucí funkcionáři a případně i členové těchto státních institucí:

Právní úprava zákona o státní službě se nevztahuje ani na zaměstnance zařazené v bezpečnostním sboru, Generálním štábu Armády České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství a v Národním bezpečnostním úřadu. Pro vyloučení veškerých pochybností jsou pak z působnosti zákona vyloučeni také zaměstnanci, kteří jsou sice ve správních úřadech zaměstnáni, ale vykonávají tam pouze pomocné, servisní nebo manuální práce, nebo výkon takových prací řídí, organizují a kontrolují.³⁾

se pro účely zákona o státní službě rozumí ministerstvo a jiný správní úřad, jestliže je zřízen zákonem a je zákonem výslovně označen jako správní úřad nebo orgán státní správy. Není žádných pochyb o tom, která ministerstva a další ústřední správní orgány jsou právní úpravě zákona o státní službě podřazena, a to s ohledem na jejich přesný výčet v kompetenčním zákoně (zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Zákon o státní službě však neobsahuje žádný výčet oněch jiných správních úřadů, tzn. těch, které nejsou ústředními, a ani v důvodové zprávě nenajdeme jakoukoliv konkretizaci, resp. bližší vymezení jiných správních úřadů podřazených zákonu. Za tyto se obecně mají považovat všechny entity zřízené zvláštním zákonem a označené jako správní úřady nebo orgány státní správy. Z těch institucí, s nimiž občané přicházejí nejčastěji do styku, můžeme uvést např. úřady práce, správy sociálního zabezpečení či finanční úřady jako správní úřady, které jistě režimu zákona o státní službě podléhají.⁴⁾

Také veškeré parlamentní diskuze při přijímání zákona o státní službě se zaměřovaly především na úroveň ministerstev a ony jiné správní úřady byly tiše opomíjeny, zřejmě pod rozlišovací schopnost našich zákonodárců. Ostatně teprve v průběhu roku 2014 vláda začala řešit otázku, na které a na kolik státních zaměstnanců se zákon o státní službě bude vztahovat.⁵⁾ Za této situace není naší ambicí pokoušet se o jakýkoliv výčet těchto jiných správních úřadů,⁶⁾ to je úkolem Ministerstva vnitra ČR, které má klíčovou roli při naplňování zákona o státní službě a dle kompetenčního zákona plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy.⁷⁾

Pro úplnost doplňuji, že správními úřady ve smyslu služebního zákona nejsou právnické osoby státem zřizované či zakládané (příspěvkové organizace, obchodní společnosti, státní podniky apod.). Stejně tak nejsou samozřejmě správními úřady ve smyslu zákona o státní službě obecní (magistrátní) a krajské úřady, byť vykonávají státní správu v rámci přenesené působnosti. Tyto obecní (magistrátní) a krajské úřady jsou podřazeny právní úpravě zákonů o územních samosprávných celcích a postavení jejich zaměstnanců vykonávajících státní správu je speciálně řešeno zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o státní službě dále stanoví, že správní úřad je pro účely tohoto zákona . Služebním úřadem jsou dále státní orgán nebo právnická osoba, o kterých tak stanoví jiný zákon. státního zaměstnance je obec, ve které má sídlo služební úřad nebo jeho organizační útvar. je služební úřad, který je podle jiného zákona nadřízeným správním úřadem.

V ustanovení § 5 zákona o státní službě je konkrétně vymezeno, co věcně zahrnuje

Je zřejmé, že tento výčet představuje vymezení ve své podstatě univerzálních oblastí činností vykonávaných ve větší či menší míře v rámci jakéhokoliv specializovaného odvětví státní správy. Podle ustanovení § 5 odst. 2 má vláda svým nařízením stanovit tzn. definovat ještě větší detail oborů správních činností podřazovaných pod státní službu. Nařízení vlády dosud nebylo vydáno, lze nicméně očekávat, že jeho obsah bude obdobný obsahu nařízení vlády č. 85/2003 Sb., ze dne 12. března 2003, kterým se stanoví obory státní služby, podle ustanovení § 5 odst. 3 zrušeného zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).

je fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností uvedených v § 5. Zákon o státní službě nově zavádí pro jednotlivá služební místa státních zaměstnanců, přičemž tato služební označení se vážou na stanovené vzdělání požadované pro dané služební místo. Dle požadované úrovně vzdělání jsou tak státní zaměstnanci označováni jako (střední vzdělání s výučním listem), (střední vzdělání s maturitní zkouškou), (vyšší odborné vzdělání), (vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském studijním programu), nebo (vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu). V ministerstvu se místo služebního označení odborný rada použije služební označení a v Úřadu vlády místo služebního označení vrchní rada se použije služební označení a v Úřadu vlády

je státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy. Za představeného se za podmínek stanovených zákonem o státní službě považuje i fyzická osoba, která je oprávněna na základě zákona dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu služby; představeným může být i příslušník bezpečnostního sboru nebo voják z povolání. Služební místa představených v ministerstvu nebo v Úřadu vlády a jejich služební označení jsou a . Služební místa představených v jiných správních úřadech a jejich služební označení jsou a .

Představeným je též vedoucí zastupitelského úřadu. Vedoucím služebního úřadu je ten, kdo podle jiného zákona stojí v čele tohoto správního úřadu a tento úřad řídí, bez ohledu na to, zda je státním zaměstnancem. Stanovené vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon řídí nebo sám vykonává. Představený ze svých přímo podřízených představených určí jednoho, který je jeho zástupcem. Nemá-li představený přímo podřízené představené, nebo jde-li o náměstka pro řízení sekce nebo o ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, určí zástupce ze svých podřízených státních zaměstnanců. Takto určený státní zaměstnanec zastupuje představeného v plném rozsahu jeho činnosti; přitom se považuje za představeného. Příslušný člen vlády může stanovit, že náměstek pro řízení sekce je oprávněn účastnit se místo člena vlády jednání schůze vlády a zastupovat jej na schůzi výboru nebo komise Poslanecké sněmovny včetně vyšetřovací komise, není-li výslovně požadována osobní účast člena vlády, nebo na schůzi výboru nebo komise Senátu.

je zákonem o státní službě vymezen jako orgán, jemuž přísluší jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru. Služebním orgánem v rámci hierarchie státních orgánů a státních zaměstnanců je:

Nejdůležitějším dokumentem stanovícím organizační věci služby je který se vydává písemně a je pro státní zaměstnance závazný. Přesný obsah či struktura služebního předpisu nejsou zákonem o státní službě stanoveny, některé obsahové náležitosti lze vyčíst z jednotlivých ustanovení zákona (viz např. ustanovení § 25 nebo § 99 zákona o státní službě). Služební úřad je povinen zajistit, aby zaměstnanci byli se služebními předpisy řádně seznámeni a měli k nim zajištěn přístup. Služební předpisy vydává náměstek pro státní službu, vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník. Služební orgán je povinen vést přehled platných služebních předpisů a aktualizovat jej. Služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným služebním orgánem v nadřízeném služebním úřadu nebo náměstkem pro státní službu. Zákon o státní službě v ustanovení § 12 stanoví detailní postup pro případ, kdy je služební předpis v rozporu s právním předpisem.

K činění kroků v takovém případě je obecně příslušný služební orgán v nadřízeném služebním úřadu, který pozastavuje účinnost služebního předpisu, vyzývá příslušný služební orgán ke zjednání nápravy a v případě, že příslušný služební orgán nápravu nezjedná, rozhoduje o zrušení služebního předpisu. Jestliže služební orgán v nadřízeném služebním úřadu takto nepostupuje nebo příslušný služební úřad nemá nadřízený služební úřad, pak je oprávněn činit kroky vedoucí k nápravě náměstek pro státní službu, který v případě nezjednání nápravy příslušným služebním úřadem podává návrh na zrušení služebního předpisu soudu.

Jedním z ustanovení zákona o státní službě, které nabylo účinnosti již dnem vyhlášení (tj. 6.11.2014), je ustanovení § 13 stanovící Ministerstva vnitra ČR, včetně nově vzniklé sekce pro státní službu. které má klíčovou roli při naplňování zákona o státní službě, tak plní následující úkoly:

Působnost Ministerstva vnitra ČR stanovenou zákonem o státní službě, s výjimkou působnosti svěřené přímo ministrovi vnitra, náměstkovi pro státní službu, státnímu tajemníkovi nebo personálnímu řediteli sekce pro státní službu a vydávání vyhlášek, vykonává Sekce pro státní službu je organizační jednotkou Ministerstva vnitra ČR. V čele sekce pro státní službu je V sekci pro státní službu se zřizuje služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu. má postavení ředitele odboru. Náměstek pro státní službu může pověřit personálního ředitele sekce pro státní službu výkonem svých pravomocí, s výjimkou rozhodování ve věci přijetí do služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru. Náměstek pro státní službu a státní zaměstnanec jím písemně pověřený jsou oprávněni vykonávat ve služebních úřadech kontrolu ve služebních vztazích státních zaměstnanců. Pověření ke kontrole může mít i formu průkazu, jehož vzor stanoví Ministerstvo vnitra ČR vyhláškou. Při výkonu kontroly se postupuje podle kontrolního řádu. Stanoví-li zákon o státní službě úkoly služebnímu orgánu, plní je v Ministerstvu vnitra ČR státní tajemník.

řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího podřízeného služebního úřadu. Dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu. Rozhodování o věcech, o nichž se podle zákona nevede řízení ve věcech služby, s výjimkou služebního hodnocení státních zaměstnanců, může vedoucí služebního úřadu přenést služebním předpisem na představené.

Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvu a v Úřadu vlády. má postavení náměstka pro řízení sekce. Státní tajemník řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího služebního úřadu podřízeného ministerstvu. Dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu. Ve věcech týkajících se změn služebního poměru, spočívajících ve jmenování na služební místo představeného (resp. naopak odvolání) a skončení služebního poměru, postupuje státní tajemník po projednání s příslušným členem vlády nebo s vedoucím Úřadu vlády. Rozhodování o věcech, o nichž se podle zákona nevede řízení ve věcech služby, s výjimkou služebního hodnocení státních zaměstnanců, může státní tajemník přenést služebním předpisem na představené.

plní v organizačních věcech služby, služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů zaměstnanců ve správním úřadu úkoly za služební úřad, v němž službu vykonává nebo v pracovním poměru pracuje celkem méně než 25 osob, a za obvodní báňský úřad, okresní správu sociálního zabezpečení, oblastní inspektorát práce, Odvolací finanční ředitelství nebo finanční úřad. Je tedy nastolen princip, kdy určité menší služební úřady a také ty konkrétně vyjmenované nemusí samy vykonávat administrativu vyžadovanou zákonem o státní službě, ale úkoly služebního úřadu za ně plní jim přímo nadřízený služební úřad.

Obecně je význam slova „systemizace“ definován jako roztřídění, organizační řád, schéma či uspořádání.⁸⁾ Tento význam pojmu „systemizace“ je naplněn i ve veřejné správě a konkrétně i u služebních úřadů dle zákona o státní službě. Systemizace představuje jakousi detailní architekturu, resp. organizační schéma jednotlivých služebních úřadů. Systemizace vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů tak, aby byl zajištěn řádný výkon působnosti služebního úřadu, a stanoví pro každý služební úřad:

vypracuje Ministerstvo vnitra ČR v dohodě s Ministerstvem financí ČR na základě návrhů služebních orgánů, které mu je v termínu stanoveném Ministerstvem vnitra ČR předkládají prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. V případě Ministerstva vnitra ČR návrh systemizace vypracovává státní tajemník v součinnosti s ministrem vnitra, a pokud jde o část systemizace týkající se sekce pro státní službu, též v součinnosti s náměstkem pro státní službu; návrh systemizace předkládá státní tajemník. Systemizaci schvaluje vláda vždy na následující kalendářní rok. Návrh systemizace předkládá vládě ministr vnitra. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu. Není-li systemizace schválena do 31. 12., použije se pro následující kalendářní rok dosavadní systemizace. Služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců podle schválené systemizace nelze použít pro jiný účel. Změna systemizace poté, co nabyla účinnosti, je-li jejím důsledkem změna počtu služebních míst, objemu prostředků na platy státních zaměstnanců nebo změna platové třídy státního zaměstnance o více než jednu třídu dolů nebo o dvě třídy nahoru, je přípustná jen tehdy, dojde-li ke změně působnosti správního úřadu nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla systemizace schválena. Služební orgán zpracuje podle systemizace nebo její změny a prostřednictvím příslušného ústředního správního úřadu jej předloží Ministerstvu vnitra ČR k vyjádření. Nevyjádří-li se Ministerstvo vnitra ČR k návrhu do 30 dnů od jeho předložení, považuje se návrh za schválený. Pokud služební orgán nezohlední vyjádření Ministerstva vnitra ČR, může Ministerstvo vnitra ČR návrh předložit k rozhodnutí vládě, jinak se po uplynutí 15 dnů od vyjádření považuje návrh za schválený.

V tomto článku jsme se věnovali základním institutům zakotveným v úvodních ustanoveních zákona o státní službě. Pozornost jsme zaměřili na předmět úpravy a rozsah působnosti zákona, vymezení služebního úřadu a státní služby, státního zaměstnance, představeného a služebního orgánu. Předmětem výkladu byly také základní organizační záležitosti státní služby, především úloha Ministerstva vnitra ČR a vymezení obsahu pojmu systemizace. V dalším článku se zaměříme na právní úpravu služebního poměru.