Dotazy a odpovědi: Daň z příjmů fyzických osob

Zákon o daních z příjmů v § 26 odst. 8 stanoví, že odpisy pro účely zákona není poplatník povinen uplatnit, přitom odpisování lze i přerušit, ale při dalším odpisování je nutné pokračovat způsobem jako by odpisování přerušeno nebylo, a to za podmínky, že v době přerušení neuplatní poplatník výdaje paušální částkou podle § 7 nebo § 9 zákona. Pokud poplatník v roce 2013 uplatnil výdaje paušální částkou, nelze za toto zdaňovací období uplatnit odpisy vozidla v prokázané výši, ani o tuto dobu prodloužit odpisování vozidla pro daňové účely. Po dobu uplatňování výdajů paušální částkou vede podnikatel odpisy vozidla pouze evidenčně. To v daném případě znamená, že zdaňovací období 2014 bude 3. rokem odpisování. Odpisy vozidla za rok 2013 jsou součástí paušálních výdajů, § 7 odst. 8 zákona stanoví, že v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti, tedy i odpisy hmotného majetku.

Podnikatel nemůže zahrnout vozidlo do obchodního majetku v pořizovací ceně. Zákon o daních z příjmů v § 29 odst. 1 stanoví mimo jiné, že u movitého majetku, který poplatník uvedený v § 2, tj. fyzická osoba, pořídil úplatně v době delší než 1 rok před vložením do obchodního majetku nebo v době delší než 1 rok před zahájením nájmu, je vstupní cenou cena podle písmene d), s výjimkou majetku nabytého formou finančního leasingu. Podnikatel bude vozidlo odpisovat ze vstupní ceny, kterou bude reprodukční pořizovací cena.

Podle § 29 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů se vstupní cenou hmotného majetku rozumí reprodukční pořizovací cena, což je cena zjištěná podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ministerstva financí č. 441/2013 Sb., oceňovací vyhláška, ve znění pozdějších předpisů.

Jedná-li se o prodej automobilu společníkem do jeho společnosti s ručením omezeným, je třeba z hlediska daně z příjmů postupovat podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, tj. mezi spojenými osobami pamatovat na cenu obvyklou. K okamžiku prodeje je vhodné automobil ocenit cenou obvyklou, např. cenou, za jakou by byl předmětný automobil prodán nezávislé osobě v autobazaru.

Z dotazu usuzuji, že poplatník – fyzická osoba OSVČ, používal koupený automobil před jeho prodejem společnosti s ručením omezeným i pro vlastní podnikatelskou činnost, proto předmětný automobil po jeho koupi zahrnul do obchodního majetku. Vzhledem ke skutečnosti, že společnost s ručením omezeným spolu s koupí automobilu převzala i dluh společníka z titulu úvěru, bude samotná úplata společníkovi patrně o výši dluhu společníka nižší. Zdanitelným příjmem společníka bude celková sjednaná kupní cena [úvěr není v souladu s § 3 odst. 4 písm. b) zákona o daních z příjmů předmětem daně] a daňovým výdajem společníka bude pořizovací cena automobilu, tj. částka 783 000 Kč.

V praxi je možné, aby předseda družstva fakturoval družstvu službu, kterou pro družstvo vykonal, resp. vykonává, zákon o daních z příjmů, ani jiný zákon tomu nebrání. Bude-li se jednat např. o bytové nebo zemědělské družstvo, kde předseda družstva je současně advokát, zákon nebrání tomu, aby za potřebné služby týkající se právních rozborů vykonaných pro družstvo nebo za právní zastoupení družstva, předseda jako advokát, družstvu příslušnou částku za danou službu fakturoval. Vždy je však v daném případě pamatovat na § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů, které stanoví, že příjmy ze závislé činnosti jsou plnění v podobě příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce, a dále příjmy za práci člena družstva.

V praxi někdy dochází k nejasnostem zejména při posuzování příjmů z tzv. obdobného poměru, v němž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Poplatník často uzavře smlouvu podle občanského zákoníku, protože nechce v konkrétním případě uzavřít pracovněprávní vztah. Znění této obchodně právní či občanskoprávní smlouvy je takové, že obsahuje nejen prvky vztahu občanskoprávního, ale i prvky typické pro pracovněprávní vztahy, tj. ze zákoníku práce, to znamená charakteristické pro pracovněprávní vztah, jako jsou např. sjednaná pracovní doba, dovolená, pravidelné pracoviště, proškolení o bezpečnosti práce, práce v určitém prostoru s nářadím zaměstnavatele atd. Název uzavřené smlouvy mezi smluvními stranami není rozhodující, rozhodující je obsah smlouvy. Jakmile správce daně při kontrole objeví takto formulované smlouvy, z nichž byl příjem zdaněn jinak než jako příjem ze závislé činnosti (velice často je příjem zdaněn podle § 7 zákona, tj. příjem ze samostatné činnosti), překvalifikuje takový příjem na příjem ze závislé činnosti.

Zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 1 stanoví mimo jiné, že příjmy ze závislé činnosti jsou odměny člena orgánu právnické osoby. Jedná-li se o příjem z titulu činnosti člena statutárního orgánu obchodní společnosti, tj. o výkon funkce člena orgánu obchodní společnosti ve smyslu zákona o obchodních korporacích, jde o příjem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, nikoli o ostatní službu.

Povinnost podat daňové přiznání elektronicky vychází ze zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. 1. 2015 platí nové ustanovení § 72 odst. 4 daňového řádu, podle kterého má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu tj. přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení (tj. daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování) nebo dodatečné daňové tvrzení (tj. dodatečné daňové přiznání, následné hlášení a dodatečné vyúčtování), podat pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 písm. a) až c) daňového řádu, tj. datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, odeslanou prostřednictvím datové schránky nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.

Podle § 247a odst. 2 daňového řádu vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 jinak než elektronicky, ačkoliv byl povinen jej učinit elektronicky. Podle § 247a odst. 3 daňového řádu rozhodne správce daně o povinnosti platit pokutu podle odstavce 2 platebním výměrem.

Poprvé se tedy uvedené ustanovení týká daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob podanému v roce 2015, tj. daňového přiznání za zdaňovací období 2014.

Výdaje spojené s pracovní cestou v rámci příjmů z nájmu je možno uplatnit do daňových výdajů v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona o daních z příjmů, tj. pro vozidlo nezahrnuté v obchodním majetku poplatníka. Ten stanoví, že daňovým výdajem jsou výdaje na pracovní cestu na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a), a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo, nebo bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a u silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o výprose ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty, tj. v roce 2016 podle vyhlášky MPSV č. 385/2015 Sb. Použije-li poplatník ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.

Obecně lze uvést, že na straně nájemce je nájemné daňovým výdajem v souladu s § 24 odst. 2 písm. h) bod 1 zákona o daních z příjmů. To platí jak v případě, kdy je nájemné hrazeno finanční částkou, tak i v případě, kdy je nájemné v nepeněžní podobě, tj. v daném případě opravou. Při uplatňování nájemného do daňových výdajů nájemce (ať v peněžní nebo nepeněžní podobě), je však třeba pamatovat na ustanovení § 23 odst. 7 zákona, tj. sjednat nájemné v ceně obvyklé. Pokud by např. cena obvyklá nájemného činila ročně 100 000 Kč a nájemce v daném roce dokončil opravu za 200 000 Kč, uhradil by tímto nájemné na 2 roky.