Občanské sdružení (o. s.), právnická osoba, vede účetnictví. V daňovém přiznání pro daň z příjmu právnických osob (dále jen "DPPO") na ř 110 snižuji daňový základ o přijaté členské příspěvky [§ 19 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP")]. Letos nás finanční úřad vyzval, abychom daňové přiznání doplnili na ř 62 o částku nákladů hrazených z členských příspěvků (zvýšení daňového základu). V našem případě se údaje na ř 110 a 62 shodují. Je tento postup správný?
Přiznání k DPPO u neziskové organizace - občanské sdružení
Ing.
Zdeněk
Moravek
Odpověď:
Je pravdou, že tento postup je celkem obvyklou praxí správců daně, ale je otázkou, zda je možné k tomuto pravidlu takto zjednodušeně přistupovat. Správce daně zpravidla vychází při tomto postupu z ustanovení § 23 odst. 5 ZDP, § 24 odst. 3 ZDP a § 25 odst. 1 písm. i) ZDP Ovšem členské příspěvky u občanských sdružení představují (za splnění stanovených podmínek) příjmy osvobozené od daně v souladu s § 19 odst. 1 písm. a) ZDP, ale: •
ust. § 23 odst. 5 ZDP sice řeší i osvobozené příjmy, ale pouze v souvislosti s druhem činnosti nebo jednotlivými činnostmi v rámci téhož druhu činnosti, a řeší zejména zákaz přesunu mezi činnostmi, z nichž plynoucí příjmy nejsou předmětem daně a činnostmi, z nichž plynoucí příjmy předmětem daně jsou. Jedná se tedy o ust. ve vazbě na zdaňování příjmů z tzv. hlavní činnosti neziskových poplatníků, tedy ve vazbě na ust. § 18 odst. 4 písm. a) ZDP a § 18 odst. 6 ZDP. Jeho využití pro výše uvedené účely je sporné zejména proto, že členské příspěvky či jejich vybírání nelze považovat za jednotlivý druh činnosti či jednotlivou činnost, ust. § 24 odst. 3 ZDP osvobozené příjmy vůbec neřeší, proto je v těchto případech aplikovat nelze.
Ust. § 25 odst. 1 písm. i) ZDP stanoví, mimo jiné, že za daňové nelze uznat výdaje (náklady) vynaložené na příjmy od daně osvobozené. V tomto případě je potom otázkou, zda je možné konstatovat, že výdaje či náklady hrazené z členských příspěvků je možné označit za výdaje vynaložené na tyto osvobozené příjmy. Zřejmě by o tom nebylo pochyb v případě mzdy zaměstnance, který tyto příspěvky vybírá, v případě poštovného na zaslání výzev k úhradě těchto příspěvků atd., ovšem domnívám se, že takto nelze označit náklady, které jsou následně z těchto příspěvků jako osvobozených příjmů financovány. Z výše uvedeného vyplývá, že požadavek správce daně je minimálně poněkud sporný a diskutabilní. Pravdou je to, že v převážné většině případů tyto náklady stejně představují náklady nedaňové, a to zejména jako součást nákladů ztrátové hlavní činnosti, ovšem posuzovat je nutné tyto náklady podle odlišných pravidel, než činí správce daně a nelze je dávat zjednodušeně do přímé souvislosti s příjmy osvobozenými od daně. Na druhou stranu v těchto případech velmi záleží na osobní statečnosti samotných daňových subjektů, přesněji jejich představitelů, a řada neziskových poplatníků není příliš ochotna riskovat spor se správcem daně, a tak jeho požadavku raději vyhoví.