Změna právní úpravy nestátních neziskových organizací, 1. část

Spolkové právo se tak stává integrální součástí obecné právní úpravy, která se vztahuje na veškeré právnické osoby typu (pokud nějaké zvláštní předpisy nestanovují něco jiného). Touto zásadní změnou se upravuje i nevhodné názvosloví a jeho rozrůzněnost v užívání (typickým příkladem jsou doposud synonymní pojmy "občanské sdružení x hnutí x spolek").

Jednotícím pojmem bude nadále "spolek". Toto označení zdůrazňuje jeden ze základních charakteristických rysů nestátních neziskových organizací, kterým je dobrovolné "spolčení" osob, které chtějí realizovat své zájmy a samosprávně svůj spolek řídit. Nová spolková úprava má za cíl oddělit majetkové sféry spolku a jeho členů, vylučuje doposud velmi problematické zákonné ručení členů spolku za spolkové dluhy. V úvodním ustanovení § 215 odst. 2 se uvádí, že členové spolku za jeho dluhy neručí.

Novela zachovává, že každý spolek musí vykonávat hlavní činnost, ke které byl založen (tato činnost bude označována i jako "statutární"). Dále zůstává, že spolky budou moci vykonávat i vedlejší hospodářskou činnost (zde dochází ke sjednocení pojmů) nebo podnikání či jinou výdělečnou činnost, ovšem nikoliv jako hlavní činnost. Ta může mít výdělečný charakter a může být vykonávána pouze za účelem podpory vlastní spolkové činnosti, resp. správy spolku. K získávání příjmů z vedlejší činnosti bude moci být i nadále využíván majetek spolku (např. formou pronájmu).

Problematika založení spolku zůstává v novém občanském zákoníku podobná té, se kterou nestátní neziskové organizace řídily podle původní úpravy zákona o sdružování občanů. Zůstává zachována možnost třem osobám, aby ve společném zájmu založili spolek. Více spolků může založit svůj spolek, jehož pojmenování bude obsahovat označení "svaz". Tím je vyjádřena svazová povaha tohoto druhu spolku.

Spolek se zakládá dvěma způsoby. První možnost je přijetím stanov, které musí podle nové právní úpravy obsahovat povinně čtyři oblasti informací. Jsou to název a sídlo spolku, dále účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku a určení statutárního orgánu. Tato úprava odráží snahu státu zachovat spolkům maximální autonomii, proto je povinných náležitostí poměrně málo. Vypočtenými náležitostmi stát chrání práva třetích osob a vytváří právní jistotu v právních vztazích, resp. práva a povinnosti členů spolku.

Náležitosti stanov se rozšiřují, pokud:

Druhou možností založení spolku je vznik usnesením ustavující členské schůze. Stanovy v tomto případě zpracovává svolavatel ustavující schůze. Zájemce o založení spolku svolavatel svolává vhodným způsobem. Každý, kdo se na ustavující členskou schůzi dostaví (a splňuje podmínky členství ve spolku) a zapíše se do listy přítomných, tím podal přihlášku do spolku. Pokud dotyčný zapsaný člen hlasuje proti usnesení o přijetí stanov spolku, může ze spolku odstoupit (písemným zápisem).

Vznik spolku je další z oblastí, kterou nová spolková úprava řeší velmi detailně. Vychází se z dosavadní právní úpravy, neboť . Pokud není spolek do rejstříku zapsán do 30 dnů ode dne podání návrhu na zápis a není-li v této lhůtě vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, dochází k tzv. právní fikci zápisu spolku a spolek se považuje za zapsaný. Ještě před dnem zápisu do veřejného rejstříku mohou za takový spolek jednat v právních vztazích jeho zakladatelé.

Již podle minulé právní úpravy mohla občanská sdružení zakládat své organizační jednotky s vlastní právní subjektivitou. Toto označení bylo nahrazeno "pobočným spolkem". Každý takový pobočný spolek odvozuje svoji od právní osobnosti hlavního spolku. Takový spolek tedy může mít pouze ta práva a povinnosti, která mu jsou dána stanovami spolu.

Oproti předchozí úpravě se . K této úpravě vedly negativní zkušenosti a nedostatek informací o organizačních jednotkách občanských sdružení. Docházelo tak k právní nejistotě třetích osob a nebylo možné hodnověrně ověřit vzniku a trvání organizačních jednotek občanských sdružení s právní subjektivitou.

Ode dne zápisu vznikají. Návrh na zápis podává hlavní spolek, čímž se zjednoduší administrativa a hlavní spolek bude mít přesný přehled o vzniku svých pobočných spolků. Každý pobočný spolek musí mít v názvu jasnou informaci o tom, že se jedná o pobočný spolek. Zákon však neukládá, aby to bylo přímo názvem "pobočný spolek", připouštějí se i jiná označení, například "základní organizace" nebo "místní organizace". Přikazuje se však, aby označení pobočného spolku odkazovalo na sounáležitost s hlavním spolkem.

Nově je řešena i oblast ručení pobočného spolku. Po vzniku pobočného spolku ručí hlavní spolek za dluhy pobočného spolu v rozsahu určeném stanovami. Vzhledem k tomu, že stanovy je možné získat, zvyšuje se tak právní jistota třetích osob. Pro současné neziskové organizace je toto jedna z oblastí, kterou musí jasně vymezit novou úpravou ve svých stanovách.

Poslední důležitou změnou je

Úprava členství je řešena zákonem a dále stanovami. Členem spolku může být i nadále fyzická nebo právnická osoba. Nově je zcela jasně uvedeno, že ten, kdo se uchází o členství ve spolku, projevuje vůli být vázán stanovami od okamžiku, kdy se stane členem spolku.

O přijetí za člena rozhoduje orgán, který určí stanovy. Těmi je určena i výše a splatnost členského příspěvku. Toto rozhodnutí může udělat i orgán spolku, který je ustanoven stanovami. Neuhrazením členského poplatku (a to ani v přiměřené lhůtě) členství zaniká (pokud stanovy nestaví jinak).

Paragrafy 239 až 242 řeší poměrně detailně možnost vyloučit člena spolku. Zákon stanovuje, že celá problematika může být upravena stanovami spolku. Pokud tomu tak není, pak o vyloučení rozhoduje statutární orgán. Rozhodnutí o vyloučení se doručuje vyloučenému členovi. Tento člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí písemně navrhnout, aby rozhodnutí přezkoumala rozhodčí komise. Právo člena požádat o rozhodnutí o neplatnosti svého vyloučení soud není dotčeno. Může tak učinit do tří měsíců ode dne doručení konečného rozhodnutí o vyloučené.

Nově je v § 213 založena odpovědnost členů, resp. členů orgánů, spolku. Vzniká zde povinnost členovi nahradit škodu, kterou tento způsobil spolku nebo jinému členovi spolku.