Audit - jeho smysl a poslání

Účetní závěrku tvoří:

Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem mají:

se rozumí ověření řádných a mimořádných účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek, pokud takové ověření vyžaduje jiný právní předpis; případně ověření mezitímní účetní závěrky, pokud takové ověření vyžaduje jiný právní předpis.

ověřuje, zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz finanční pozice dané účetní jednotky k rozvahovému dni (tj. dni, kdy účetní jednotka uzavírá účetní knihy), její finanční výkonnosti a peněžních toků za rok končící k tomuto datu v souladu s českými nebo jinými účetními předpisy - často s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví (IFRS = International Financial Reporting Standards).

Audit zahrnuje provedení auditorských postupů, jejichž cílem je získat důkazní informace o částkách a skutečnostech uvedených v účetní závěrce. Výběr auditorských postupů závisí na úsudku auditora, včetně posouzení rizik, že účetní závěrka obsahuje významné nesprávnosti způsobené podvodem nebo chybou. Při posuzování těchto rizik přihlíží k vnitřním kontrolám, které jsou pro sestavení a věrné zobrazení účetní závěrky.

Plánování auditu spočívá zejména ve stanovení celkové strategie přístupu k dané zakázce (tzn. určení rozsahu, časového průběhu a nasměrování auditu) a sestavení plánu. Snahou auditora je, pomocí těchto činností, snížit riziko zakázky na přijatelně nízkou úroveň.

Samotného plánování se účastní zejména vedení dané zakázky a ostatní významní členové týmu, kteří se budou na celé zakázce podílet.

Během plánování dochází i k rozdělení práce mezi jednotlivé členy týmu, což usnadňuje zejména dohled nad jejich prací a ověřováním výsledků jejich práce.

Povaha a rozsah plánování se liší jak v závislosti na velikosti a složitosti účetní jednotky, tak na auditorových předchozích zkušenostech nejenom s danou účetní jednotkou, ale i s účetními jednotkami podobného typu.

Plánování není izolovanou fází auditu, ale jde o průběžný a opakující se proces.

musí zdokumentovat celkovou strategii a plán auditu, včetně všech významných změn provedených v jeho průběhu.

Záležitosti spojené s plánováním auditu může projednat s osobami pověřenými řízením a s vedením dané účetní jednotky. Předmětem diskusí je obvykle celková strategie auditu a jeho časový průběh (včetně všech omezení s tím spojených).

Aby splnil cíl auditu co nejefektivněji, rozděluje jej obvykle do dvou částí, a to na předběžný a vlastní audit.

Auditorské práce na předběžném auditu zahajuje v prostorách účetní jednotky a před samotným nástupem předkládá účetní jednotce požadavky na základní informace, většinou v souladu s podmínkami a obsahem smlouvy, tj. smlouvy o provedení auditu, podepsané auditorem i klientem.

V předběžném auditu je postup prací auditora rozdělen zejména na posouzení a zhodnocení rizik vztahujících se k jednotlivým položkám účetní závěrky a posouzení vnitřních kontrolních systémů.

K oblastem, které prověřuje, patří např.:

Pokud jsou v této fázi zjištěny významné nedostatky, informuje o nich (většinou písemně) klienta a doporučí mu cesty, které by měly vést k jejich odstranění.

Před sestavením účetní závěrky musí účetní jednotka obvykle účtovat o případech, o kterých se v průběhu roku zpravidla neúčtuje, ale které jsou specifické právě pro tuto etapu. K těmto účetním případům může patřit např. výpočet opravných položek (k dlouhodobému nehmotnému a hmotnému majetku, dlouhodobému finančnímu majetku, zásobám, pohledávkám) a rezerv, kalkulace dohadných účtů aktivních a pasivních, časové rozlišení, výpočet splatné a odložené daně, přecenění zůstatků pohledávek, závazků a finančního majetku v cizích měnách apod. Proto je vhodné, aby si účetní jednotka zpracovala harmonogram účetní závěrky, který by mohl obsahovat např.: etapy jednotlivých prací, termíny jejich zajištění a jména zaměstnanců, kteří jsou za jejich zpracování odpovědní.

K základním etapám celého procesu patří např. inventarizace majetku a závazků, zaúčtování inventarizačních rozdílů, zaúčtování splatné daně, popř. daně odložené, uzavření účetních knih, sestavení účetní závěrky, audit účetní závěrky, vyhotovení výroční zprávy a případné ověření souladu výroční zprávy s účetní závěrkou a ověření zprávy o vztazích.

Jednou z hlavních podmínek pro zabezpečení průkaznosti účetnictví je provedení řádné inventarizace majetku a závazků.

Inventarizace se týká všech účtů rozvahy (tj. aktiv i pasiv, včetně vlastního kapitálu) a skutečností, které jsou uvedené na podrozvahových účtech.

Pro zajištění hladkého průběhu inventarizace je vhodné, aby si účetní jednotka zpracovala interní směrnici o inventarizaci, ve které by měly být stanoveny termíny, postupy, odpovědné osoby, složení inventarizační komise/komisí, příklady inventurních soupisů apod. a proškolila zaměstnance, kteří se inventur budou účastnit a svými podpisy potvrdí odpovědnost za jejich řádné provedení.

Skutečné stavy majetku a závazků se zjišťují fyzickou inventurou u hmotného majetku, popř. u nehmotného, nebo dokladovou inventurou u závazků a pohledávek, popř. u ostatních složek majetku, u kterých nelze provést inventuru fyzickou. Zjištěné stavy se zaznamenávají do inventurních soupisů.

Při vlastním auditu jsou pak výběrovým způsobem a s ohledem na významnost testovány jednotlivé položky rozvahy, výkazu zisku a ztráty a ostatní informace uvedené v účetní závěrce (včetně přílohy účetní závěrky).

Audit musí být proveden v souladu se zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, Mezinárodními auditorskými standardy a souvisejícími aplikačními doložkami Komory auditorů České republiky. je také povinen, v souladu s těmito předpisy, dodržovat etické normy a naplánovat a provést audit tak, aby získal přiměřenou jistotu, že účetní závěrka neobsahuje významné (materiální) nesprávnosti.

Za sestavení a věrné zobrazení účetní závěrky v souladu s předpisy odpovídá statutární orgán účetní jednotky. Součástí této odpovědnosti je i navržení, zavedení a zajištění vnitřní kontroly nad sestavováním a věrným zobrazením účetní závěrky tak, aby neobsahovala významné nesprávnosti způsobené podvodem nebo chybou, zvolení a uplatnění vhodných účetních metod a provedení přiměřených účetních odhadů.

Úlohou auditora je vydat na základě provedeného auditu výrok k účetní závěrce.

Výrok auditora může znít např. takto: „...podle našeho názoru podává účetní závěrka věrný a poctivý obraz finanční pozice účetní jednotky k ... 201x a její finanční výkonnosti a peněžních toků za rok končící k tomuto datu v souladu s českými účetními předpisy“.

Zprávu auditora projedná se statutárním orgánem auditované účetní jednotky. Případné připomínky tohoto orgánu ke zprávě auditora je statutární povinen písemně vypořádat.

Dalším dokumentem, který klientovi obvykle poskytuje je tzv. Dopis vedení obsahující souhrn některých skutečností, které při provádění auditu zjistil. Tento dokument zpravidla obsahuje popis daného nedostatku, riziko, které z něho vyplývá, doporučení k jeho možnému odstranění a vyjádření účetní jednotky.