Novela zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „ZDPH“), provedená zákonem č. 47/2011 Sb. , která nabyla účinnosti dnem 1. 4. 2011, přinesla řadu změn zejména jako opatření proti daňovým únikům. Součástí těchto změn byly i změny týkající se daňových dokladů, některé typy daňových dokladů byly novelou zrušeny, naopak některé nové typy byly do ZDPH novelou zavedeny. Na změny týkající se daňových dokladů bych rád zaměřil tento příspěvek.
Daňové doklady po novele zákona o dani z přidané hodnoty
Ing.
Zdeněk
Morávek
daňový poradce
Na úvod je vhodné poznamenat, že
základní pravidla pro vystavování daňových dokladů se nijak nemění.
Znamená to tedy, že plátce je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne
*
uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání,
*
přijetí úplaty za zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání.
Nové povinnosti plátců
Z této úpravy tak potom vyplývají tyto skutečnosti:
*
Plátce daně je na rozdíl od dřívější úpravy platné do konce roku 2008 povinen daňový doklad vystavit, nevystavuje jej tedy již pouze na vyžádání.
*
Plátce daně je povinen vystavit daňový doklad osobě povinné k dani a neziskovému subjektu.
*
Plátce daně ale není povinen vystavit daňový doklad za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně na vstupu, daňový doklad je povinen vystavit pouze za zdanitelné plnění a plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.
*
Pokud je příjemcem plnění neziskový subjekt, plátce daně uskutečňující toto plnění je vždy povinen tomuto subjektu daňový doklad vystavit, pokud je mu skutečnost, že se jedná o neziskový subjekt, samozřejmě známa. To by mělo být zřejmé například z názvu (obchodního jména) tohoto subjektu, a zejména z právní formy příjemce plnění.
Správnost údajů na daňovém dokladu
Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění
nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. Toto pravidlo ale neplatí bez výjimky, protože v případě zjednodušeného daňového dokladu a daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto dokladech výše daně uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění. A obdobně v případě údajů, které musí být doplněny na daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, na daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou a na daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést. Obecně ale bezpochyby i nadále platí zásada obsažená v § 26 odst. 5 ZDPH, že za správnost údajů na daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečňuje plnění. Ovšem v této souvislosti je nutné upozornit na nové znění
§ 73 odst. 5 ZDPH, který upravuje postup v případě, že daňový doklad neobsahuje všechny předepsané náležitosti.
I nadále platí, že nárok lze prokázat jiným způsobem, tj. v rámci obecného dokazování podle daňového řádu, toto ovšem nově neplatí, pokud těmito chybějícími náležitostmi jsou údaje rozhodné pro výpočet daně či DIČ.
Otázkou je, jak bude v tomto případě postupováno, zda tyto chybějící náležitosti nepovedou k tomu, že nárok na odpočet nebude vůbec uznán, nebo zda postačí, zda budou tyto náležitosti doplněny následně. Současně je nutné vzít v úvahu, že až v okamžiku doplnění těchto náležitostí má plátce k dispozici řádný daňový doklad, a tak až v tomto okamžiku vzniká plátci nárok na odpočet daně na vstupu, protože jsou splněny podmínky § 73 odst. 2 ZDPH. Pokud toto pochybení zjistí správce daně, uplatní sankci související s tím, že nárok na odpočet byl uplatněn dříve, než byly splněny podmínky dle ZDPH, a daň tak byla odvedena nesprávně v nižší částce. Je ale zcela nepochybné, že touto novou úpravou se významně zvyšuje odpovědnost plátců jako příjemců zdanitelného plnění, protože pro účely odpočtu daně budou plátci muset mnohem pečlivěji kontrolovat, zda doklad obsahuje všechny předepsané náležitosti.
Zasílání daňových dokladů e-mailem
Již nějakou dobu se také poměrně intenzivně diskutuje o
možnosti zasílání daňových dokladů e-mailovou poštou,
a to zejména v souvislosti s neustálým zvyšováním cen poštovného a také z důvodu časové rychlosti. Je nutné konstatovat, že ZDPH nedefinuje blíže pojem „vystavení“ daňového dokladu a ani nijak blíže nespecifikuje způsob jeho doručení příjemci plnění. A také je nutné zdůraznit, že mezi povinné náležitosti daňových dokladů nepatří razítko ani podpis.
Samostatně potom ZDPH v § 26 odst. 4 definuje podmínky vystavování daňových dokladů v elektronické podobě, ovšem je otázkou, zda je zasílání e-mailem možné za takovéto vystavování považovat, pokud plátce stejně musí doklad vytisknout a doklad také nelze v nezměněné podobě archivovat, jako je tomu u dokladů splňujících ustanovení § 26 odst. 4 ZDPH.Protože se na tento postup vyskytovaly různé právní názory a někteří správci daně tento způsob doručení při daňových kontrolách zpochybňují, byla tato problematika předložena na jednání Koordinačního výboru mezi Komorou daňových poradců ČR a Ministerstvem financí ČR. Generální finanční ředitelství k tomu poskytlo následující stanovisko:
Ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), nabízí dvě alternativy pro způsob vystavení daňového dokladu. Daňový doklad může být vystaven v analogové podobě, případně může být doklad se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně i v elektronické podobě, přičemž toto ustanovení stanoví nezbytné podmínky pro vystavování dokladů v elektronické podobě. Otázka způsobu předání daňového dokladu mezi odběratelem a dodavatelem není v ZDPH řešena.
Na oblast způsobu předání dokladů dopadá článek 232 Směrnice Rady 2006/112/ES (dále jen „Směrnice“). Podle jeho znění lze daňové doklady předávat na papíře (send on paper), nebo pokud s tím jejich příjemce souhlasí, předávat nebo zpřístupňovat elektronickými prostředky (send or made available by electronic means). Situaci, kterou předkladatel ve svém příspěvku popisuje, tedy naskenované faktury odběratelem a zaslání prostřednictvím e-mailu odběrateli, lze podřadit pod pojem předání elektronickými prostředky.
Podle článku 233 Směrnice členské státy přijímají daňové doklady předané nebo zpřístupněné elektronickými prostředky pod podmínkou, že věrohodnost původu a neporušenost jejich obsahu jsou zaručeny jedním z těchto způsobů:
a)
zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy
b)
prostřednictvím elektronické výměny dat (EDI) vymezené v článku 2 doporučení Komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny dat, jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost dat.
Daňové doklady lze předávat nebo zpřístupňovat i jinými elektronickými prostředky, s výhradou jejich přijímání členským státem nebo členskými státy, jichž se to týká.
Ustanovení § 26 odst. 4 zákona o DPH by mělo být novelizováno i s ohledem na novelu Směrnice č. 112/2006/ES Směrnicí Rady č. 45/2010/ES, a to nejpozději v transpoziční lhůtě (do 31. 12. 2012). Směrnice Rady č. 45/2010/ES novelizovala Směrnici č. 112/2006/ES, a to v oblasti pravidel vystavování elektronických dokladů. Jedním z cílů této Směrnice je, aby zacházení s papírovými doklady a elektronickými doklady bylo totožné a nepřineslo jiná omezení či administrativní bariéry.
Klíčovými kriterii pro doklady obecně je zajištění autenticity původu dokladu, integrity jeho obsahu a jeho čitelnost, která musí být garantována vystavitelem dokladu po celou dobu jeho uchování dle příslušných předpisů.
Naskenovaná originální faktura do elektronického PDF formátu a zaslaná e-mailem odběrateli nesplňuje kritéria pro elektronický doklad. Jedná se stále o doklad v papírové podobě, je pouze využit způsob doručení dokladu, a to elektronickými prostředky. Příjemce musí takový doklad opět vytisknout a nakládat s ním jako s papírovým dokladem (archivace atd.). Určité obtíže lze spatřovat v garanci obsahu takového dokladu kdy může být příjemcem změněn, ať již úmyslně nebo neúmyslně např. nevhodným použitím softwaru. Vystavitel dokladu je odpovědný za autenticitu původu dokladu, integritu jeho obsahu a jeho čitelnost. Nicméně lze připustit, při splnění obecných podmínek pro autenticitu dokladu, tuto další možnost doručení daňového dokladu, a to z důvodu snížení administrativní zátěže. V diskutovaném případu to znamená, že pokud správce daně shledá u odběratele i u dodavatele shodné doklady, pak nebude zpochybňovat způsob doručení dokladu, tj. e-mailem.
Generální finanční ředitelství však doporučuje, aby mezi vystavitelem dokladu a jeho příjemcem existovala dohoda o způsobu a pravidlech zasílání dokladů a pravidlech využívání softwaru pro jeho čtení a tisk.
Generální finanční ředitelství je z výše uvedených důvodů toho názoru, že uvedeného způsobu lze použít jen za podmínek, kdy je dodavatelem, resp. vystavitelem, dokladu zaručena autenticita původu dokladu, integrita jeho obsahu a jeho čitelnost, která jím musí být garantována po celou dobu uchování dokladu dle příslušných právních předpisů.
Navíc je nutné připomenout, že v případě opravy podle § 43 ZDPH musí plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění prokázat datum obdržení opravného daňového dokladu u plátce, pro kterého se plnění uskutečnilo a to i v případě využití této elektronické formy doručování dokladů.“
Osobně se domnívám, že na základě výše uvedeného stanoviska GFŘ by neměl být s takovýmto vystavováním a doručováním daňových dokladů žádný zásadní problém. Určitě je vhodné nějakým způsobem zachovat i související e-mailovou poštu, která může mít také určitou důkazní roli, ale jinak bych se takovýmto dokladům, které jinak budou mít všechny povinné náležitosti, nebránil.
Nárok na odpočet
Další důležitou souvislostí jsou potom změny provedené v úpravě nároku na odpočet daně právě zákonem č. 47/2011 Sb. s účinností od 1. 4. 2011. Z nového znění ustanovení § 73 ZDPH vyplývá, že
nárok na odpočet daně na vstupu lze uplatnit pouze za to zdaňovací období, ve kterém má plátce k dispozici daňový doklad.
Lze tedy předpokládat, že z důvodu této časové podmínky budou v praxi využívány častěji možnosti vystavení daňové dokladu v elektronické podobě, i jejich zasílání e-mailovou poštou.Příklad
Příspěvková organizace, čtvrtletní plátce DPH, obdrží 12. 7. 2011 daňový doklad na pořízení zboží, datum uskutečnění zdanitelného plnění je na dokladu uvedeno 30. 6. 2011. Protože příspěvková organizace nemá v příslušném zdaňovacím období, tedy 2. čtvrtletí 2011, k dispozici daňový doklad, nejsou splněny všechny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet, a ten tak může být uplatněn až za 3. čtvrtletí 2011.
Pokud by daňový doklad byl příspěvkové organizaci zaslán mailem ještě dne 30. 6. 2011, tedy v den, kdy došlo k uskutečnění zdanitelného plnění, bylo by podle mého názoru možné nárok na odpočet daně uplatnit již za druhé čtvrtletí.
Údaje o dani a základu daně se na daňovém dokladu uvádějí v české měně.
Při přepočtu cizí měny na českou měnu se postupuje podle § 4 odst. 4 ZDPH a pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popřípadě přiznat osvobození od daně. Za tento platný kurz se podle výkladu MF ČR považuje jak aktuální denní kurz vyhlašovaný ČNB na příslušný den, tak také pevný kurz platný k příslušnému dni stanovený podle účetních předpisů.Druhy daňových dokladů
Základní druhy daňových dokladů jsou vymezeny v § 28 odst. 1 ZDPH.
Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, platební kalendář, opravný daňový doklad, daňový doklad vystavený podle § 46 nebo 92a ZDPH.
Novelou ZDPH byly vypuštěny daňové dobropisy a daňové vrubopisy, které byly nahrazeny opravnými daňovými doklady. Naopak se doplňuje nový daňový doklad podle § 46 ZDPH, který bude vystavován v souvislosti s opravou výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Do oblasti daňových dokladů se také promítly změny v § 92a ZDPH týkající se režimu přenesení daňové povinnosti.Nejedná se ale o úplný výčet daňových dokladů, ve výčtu chybí např. doklad o zaplacení a doklad o použití, samostatně jsou potom vymezeny:
*
daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (§ 30 ZDPH - příslušné písemné rozhodnutí celního orgánu),
*
daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (§ 31 ZDPH),
*
daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou (§ 32 ZDPH),
*
daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko (§ 33 ZDPH),
*
daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu (§ 34 ZDPH),
*
daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu (§ 35 ZDPH).
Příslušná ustanovení definují povinné náležitosti těchto jednotlivých daňových dokladů, protože ale lze předpokládat, že v praxi neziskových subjektů se nebudou vyskytovat příliš často, nebudeme se jimi blíže zabývat.
Základním daňovým dokladem je i nadále běžný daňový doklad.
Náležitosti běžného daňového dokladu jsou vymezeny v § 28 odst. 2 ZDPH, novelou byl pouze upřesněn postup při uvádění a zaokrouhlování daně na daňovém dokladu.
Daň uvedená na daňovém dokladu může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Vzhledem k formulaci tohoto ustanovení ale platí, že daň takto být zaokrouhlována nemusí, tzn. i nadále je možné ji ponechat v haléřích v nezaokrouhleném stavu. Důležité je, že tato pravidla uvádění a zaokrouhlování daně na daňovém dokladu platí pro všechny druhy daňových dokladů, nejenom pro běžný daňový doklad.
Jak již bylo uvedeno výše,
vzhledem ke změnám podmínek při uplatňování nároku na odpočet daně budou klíčovými náležitostmi daňových dokladů základ daně a sazba daně jako údaje rozhodné pro výpočet daně a dále DIČ dodavatele a odběratele.
Novelou ZDPH jsou
nově vymezeny opravné daňové doklady.
Jak vyplývá z § 42 odst. 2 ZDPH, v případě opravy základu daně a výše daně plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Protože opravný daňový doklad je vystavován i na opravy základu daně, novela ZDPH ruší daňové dobropisy a daňové vrubopisy,
které byly do 31. 3. 2011 v případě opravy základu daně vystavovány. Opravný daňový doklad musí obsahovat náležitosti původního daňového dokladu, včetně evidenčního čísla tohoto dokladu a důvod, proč byla tato oprava provedena. Dále obsahuje rozdíl mezi opraveným a původním základem daně a rozdíl mezi opravenou a původní daní, případně rozdíl mezi opravenou a původní úplatou, pokud dochází k opravě základu daně z důvodu vrácení úplaty. Opravný daňový doklad se používá při opravě výše daně i v jiných případech, jak je vymezuje § 43 ZDPH, typicky při opravě chybné sazby daně.
Pohledávky za dlužníky v insolvenčním
Dalším novým dokladem je
daňový doklad při opravě výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení.
V souladu § 44 ZDPH je od 1. 4. 2011 plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění doposud nezanikla, oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky, a to za splnění stanovených podmínek. Tyto podmínky jsou vymezeny v § 44 odst. 1 ZDPH a jednou z nich je doručení daňového dokladu podle § 46 odst. 1 ZDPH.
Tento doklad vystavuje věřitel a prokazatelné doručení dlužníkovi je jednou z podmínek pro provedení opravy výše daně.Náležitosti tohoto daňového dokladu jsou vymezeny v § 46 odst. 1 ZDPH a kromě běžných náležitostí musí být na daňovém odkladu uvedena také spisová značka insolvenčního řízení, celková dlužná částka a odkaz na příslušné ustanovení ZDPH, podle kterého je oprava výše daně provedena.
Pokud jsou splněny všechny podmínky a věřitel provede opravu výše daně, je současně dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny všechny podmínky pro provedení opravy výše daně.
Samozřejmě může nastat i situace, že
pohledávka bude částečně nebo plně uspokojena,
potom věřiteli vzniká povinnost přiznat a zaplatit z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 ZDPH do 15 dnů ode dne přijetí úplaty. Uvedené ustanovení § 46 odst. 2 ZDPH obsahuje i příslušné náležitosti tohoto daňového dokladu. Oba tyto daňové doklady tak vystavuje věřitel. K uvedené problematice vydalo MF ČR - GFŘ materiál, který je k dispozici na webových stránkách MF ČR pod odkazem
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/2011_Informace_GF R_aplikace_4 4_ZDPH. PDF.
Režim přenesení daňové povinnosti
Další změna, která se promítne do oblasti daňových dokladů, je
rozšíření zvláštního režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění podle § 92a ZDPH.
Kromě dodání zlata, kde se tento režim uplatňoval i před novelou, se od 1. 4. 2011 uplatní také u dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 (struska, odpad a šrot z vyjmenovaného materiálu) včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů plátci. Do 30. 6. 2015 bude tento režim uplatňován také u obchodování s povolenkami na emise
skleníkových typů a od 1. 1. 2012 se bude uplatňovat také u poskytnutí stavebních nebo montážních prací.Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vystavit daňový doklad s náležitostmi běžného daňového dokladu s tím, že místo výše daně uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.
Tyto údaje tedy na doklad doplní plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, tento plátce také odpovídá za správnost vypočtené daně. K uvedené problematice vydalo MF ČR materiál, který je k dispozici na jeho webových stránkách pod odkazem
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/legislativa_metodika_1286 3.html?year=0.
Novela ZDPH přinesla některé významné změny i do oblasti daňových dokladů, zejména v souvislosti s uplatňováním nároku na odpočet daně na vstupu. Cílem tohoto článku bylo na tyto hlavní změny upozornit, a to zejména ve vztahu k možným praktickým dopadům u neziskových subjektů.