Dotazy a odpovědi: Daň z příjmů fyzických osob

Podnikatel, který prodává spoluvlastnický podíl na stavbě, musí příjem z prodeje uvést jako zdanitelný příjem podle § 7, případně § 10 zákona o daních z příjmů pokud stavbu prodává po ukončení podnikatelské činnosti nebo pokud ji před prodejem vyřadil z obchodního majetku. Jako daňový výdaj uplatní zůstatkovou cenu svého spoluvlastnického podílu na stavbě. Obdobně tak i u příjmů z titulu prodeje zásob materiálu, vybavení dílny, hmotného majetku, který je již odepsán a drobného majetku. Vzhledem ke skutečnosti, že výdaje spojené s prodejem tohoto majetku byly již uplatněny jako výdaje daňové v rámci podnikání ve sdružení (od roku 2014 ve společnosti), nebude již poplatník moci k těmto příjmům uplatnit žádné výdaje.

V případě, že by při ukončení podnikatelské činnosti poplatník evidoval nějaké pohledávky, dluhy, případě i neprodané zásoby druhému podnikateli, musel by základ daně upravit podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona. To znamená, že o hodnotu pohledávek a zásob by základ daně zvýšil a o hodnotu dluhů by základ daně snížil.

Z hlediska daně z příjmů podnikatel, který v podnikatelské činnosti pokračuje, uplatní výdaje spojené s nákupem zásob materiálu, vybavení dílny, hmotného majetku, který je již odepsán a drobného majetku do výdajů daňových. Upozorňuji, že pokud by např. podnikatel koupil hmotný majetek – samostatnou věc movitou (např. stroj), za částku vyšší než 40 000 Kč, mohl by tuto částku uplatnit do daňových výdajů opět pouze prostřednictvím odpisů.

O výdaje spojené s nákupem poloviny dílny, zvýší poplatník vstupní nebo zůstatkovou cenu poloviny své části stavby a bude pokračovat v odpisování sazbou nebo koeficientem v dalších letech odpisování. V daném případě sice dojde ke zvýšení vstupní ceny stavby, ale nikoli z důvodu technického zhodnocení, proto poplatník nemůže pokračovat v odpisování ze zvýšené vstupní (zůstatkové) ceny.

Firma, která má finanční prostředky, je zaměstnanci nebo jednateli zapůjčit může, zákon o daních z příjmů, ani jiný zákon jí to nezakazuje. Zápůjčka může bezúplatná i úplatná. Jedná-li se o zápůjčku zaměstnanci, podle stanoviska Generálního finančního ředitelství zveřejněného v pokynu D–22 k § 6 odst. 3 se úrokem obvyklým se rozumí úrok, který je v době sjednání zápůjčky obvykle používán peněžními ústavy v místě při poskytování obdobných produktů (úvěrů) veřejnosti. Při stanovení obvyklé výše úroku musí plátce daně z příjmů ze závislé činnosti vzít v úvahu všechny skutečnosti, za kterých jsou peněžními ústavy obdobné zápůjčky (úvěry) poskytovány, a vybrat takový produkt, který se bude nejvíce blížit podmínkám, za jakých zápůjčku on sám poplatníkovi s příjmy ze závislé činnosti poskytuje. V případě, kdy je sjednán se zaměstnancem úrok u zápůjčky nižší, než je úrok obvyklý, tj. u nízko úročené zápůjčky, je zdanitelným příjmem rozdíl mezi obvyklým úrokem a sjednaným nižším úrokem v souladu s § 6 odst. 3 zákona.

Pokud v daném případě úrok ze zápůjčky zaměstnanci ve výši 0,5% bude úrokem obvyklým nebude tato zápůjčka mít na zaměstnance žádný daňový dopad. Bude-li úrok ve výši 0,5% ze zápůjčky nižší, než je úrok obvyklý, bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem rozdíl mezi obvyklým úrokem a úrokem ve výši 0,5%.

Firma může postupovat oběma způsoby, buď zaměstnanec bude využívat telefon k soukromým účelům bezplatně nebo příslušnou částku zaměstnavateli zaplatí.

Pokud zaměstnanec za využívání telefonu k soukromým účelům zaměstnavateli platit nebude, vznikne mu ve smyslu § 6 odst. 3 zdanitelný příjem. Zaměstnavatel nebude moci příslušnou částku za telefon, kterou využije zaměstnanec pro soukromé účely uplatnit do daňových výdajů (nebude se jednat o výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů).

Pokud zaměstnanec za využívání telefonu k soukromým účelům zaměstnavateli zaplatí, nebude mít tento postup na zaměstnavatele ani zaměstnance žádný daňový dopad. Zaměstnavatel uplatní paušální částku 700 Kč měsíčně za telefon do daňových výdajů a částku od zaměstnance do zdanitelných příjmů.

Pokuta zaplacená podnikatelem České obchodní inspekci je výdajem nedaňovým v souladu s § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů. Oproti tomu náklady řízení jsou výdajem daňovým.

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci, který končí v roce 2015 podnikatelskou činnost, musí základ daně upravit podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona. To znamená mimo jiné, že musí o hodnotu pohledávek základ daně zvýšil s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y). Jedná-li se v daném případě o pohledávku za dlužníkem, která byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a podnikatel nebyl s dlužníkem spojenou osobou podle § 23 odst. 7 zákona, základ daně podnikatel vedoucí daňovou evidenci, který končí podnikatelskou činnost, o hodnotu uvedené pohledávky zvyšovat nebude.