Cestovní náhrady - zkušenosti subjektů veřejné sféry, 1. část

Vydáno: 28 minut čtení

Oblast cestovních náhrad zaměstnanců je z hlediska zákonných nároků poměrně zevrubně pospána v příslušných ustanoveních zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), resp. v jeho prováděcích právních předpisech (vyhlášky č. 459/2009 Sb. a 462/2009 Sb. , platné pro rok 2010).

Cestovní náhrady - zkušenosti subjektů veřejné sféry - I. část
Mgr.
Pavel
Bláha
Účetní zachycení skutečností souvisejících s konkrétní náhradou cestovních výdajů zaměstnance řeší v obecné rovině zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, v rovině konkrétního účetního vyjádření vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů, (zejména přílohy č. 1 Rozvaha, příloha č. 2 Výkaz zisku a ztráty a č. 7 Směrná účtová osnova).
Rozhodování z pohledu veřejných výdajů v obecné rovině nastavuje zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFK“), resp. jeho prováděcí vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 123/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve vazbě na příslušné zákony o rozpočtových pravidlech [č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“), a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“)].
Organizační část cestovních náhrad, vnitřní kontrolní systém s ní spojený a některé skutečnosti, které lze na základně zmocnění v ZP upravit v organizacích veřejné správy (např. určení konkrétní částky stravného v rámci rozpětí a míry krácení) si musí stanovit tyto subjekty ve vlastní odpovědnosti, resp. dle zásad, jež jim určí příslušný zřizovatel. Je toho poměrně hodně, na co by měl zaměstnavatel z okruhu subjektů veřejné sféry dávat pozor. Pojďme se podívat alespoň na některá ustanovení podrobněji.
 
Pracovní cesta (§ 42 ZP)
Pracovní cestou se rozumí
časově omezené
(na dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele)
vyslání zaměstnance
zaměstnavatelem
k výkonu práce
mimo sjednané místo výkonu práce.
Časově omezené
vyslání znamená, že zaměstnance nelze k výkonu práce vyslat natrvalo, ale přesto pracovní cesta může trvat delší dobu např. i několik měsíců.
Místo výkonu práce
musí být sjednáno v pracovní smlouvě zaměstnance. Příslušné ustanovení ZP (§ 34 odst. 2) dále popisuje, co se považuje za pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad.
Výkon práce
(viz ustanovení ZP o výkonu práce v pracovním poměru a dále i další ustanovení, která se pro účely cestovních náhrad za výkon práce považují např. školení k prohlubování kvalifikace) znamená, že zaměstn