Manažerské účetnictví a jeho funkce v systému řízení obchodní firmy nebo instituce, 5. část

Vydáno: 24 minut čtení

V předcházejících číslech časopisu jsme se zabývali kalkulacemi jako součástmi manažerského účetnictví v širším pojetí. To obsahuje několik informačních oborů. Ve velkých korporacích pracuje na tvorbě všech oborů reportingu i několik ekonomických oddělení. Fyzické osoby si musí vystačit samy, anebo zaměstnávat účetní, daňové poradce či další specialisty. Některé informační obory jsme analyzovali v předchozích článcích tohoto časopisu a nyní se věnujeme další součásti manažerského účetnictví, a to rozpočetnictví.

Manažerské účetnictví a jeho funkce v systému řízení
Ing.
Jaroslav
Zlámal
Ph.D.
Ing.
Jana
Bellová
Ph.D.
Rozpočetnictví navazuje na plánování, rozpočty mají určitá pravidla při sestavování a dvě základní stránky. Příjmové (výnosové) i výdajové (nákladové) stránky se skládají z několika kapitol. Jako ukázku přináší článek způsob stanovení personálních nákladů v rozpočtu na příští období. Rozpočty můžeme třídit podle několika hledisek a sestavovat je v několika variantách.
 
I. Obsah rozpočtů a postupy jejich sestavování
Rozpočetnictví navazuje na plánování, využívá výstupů z jednotlivých druhů plánů a sestavuje na jejich podkladě komplexnější pohled na celý systém vnitropodnikového řízení, neboť dává do vzájemného srovnání jak plánované výnosy, tak i plánované náklady, resp. plánované příjmy s plánovanými výdaji. Výsledkem takového postupu je pak sestavený rozpočet, který tak má dvě základní složky. Na jedné straně skupinu kapitol příjmů (nebo výnosů) a na druhé straně skupinu výdajů (nebo nákladů).
Otázka, zda budeme sestavovat rozpočet na úrovni příjmy-výdaje nebo výnosy-náklady, je dána právní formou osob:
-
fyzické osoby sestavují rozpočty obvykle ve formě příjmy-výdaje,
-
právnické osoby sestavují rozpočty ve formě výnosy-náklady.
Z hlediska formálního uspořádání rozpočtu je to vcelku jedno, čistě z grafického uspořádání rozpočtu není rozdílu mezi oběma typy rozpočtů, liší se pouze výše uvedenou obsahovou náplní.
Základním rozdílem, který jednotlivé právní formy odlišuje, je právě vedení účetnictví (včetně možného vedení vnitropodnikového účetnictví), anebo pouze daňové evidence (tedy systému plateb).
a)
Fyzické osoby,
které pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), prokazují výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve skutečné výši, tj. osoby vykonávající tzv. jinou samostatnou výdělečnou činnost (dle § 7 odstavce 2 zákona o daních z příjmů), mohou vést daňovou evidenci.
Tato možnost se týká především řemeslníků, drobných obchodníků, soukromých zemědělců, ale i soukromých lékařů či majitelů laboratoří, také ale soukromých majitelů menších výrobních provozoven či služeb. V České republice to představuje statisíce lidí cca kolem jednoho milionu fyzických osob.
Daňová evidence zachycuje pouze příjmy a výdaje, tedy finanční toky v průběhu jednoho kalendářního roku. Teprve v přípravě na daňové přiznání jsou zohledněny například odpisy a jiné číselné hodnoty, které nepředstavují skutečný finanční odtok, a tím poněkud narušují jednolitost zápisů a skutečné finanční toky. Můžeme tedy