Podnikání ve společnosti z hlediska daně z příjmů, 1. část

Dvě fyzické osoby si společně do spoluvlastnictví koupily za 2 mil. Kč malou truhlárnu (nejsou v příbuzenském vztahu). V katastru nemovitostí jsou uvedeni každý s 1/2 ideálním podílem. Pouze jeden z nich však vlastní živnostenské oprávnění. Z tohoto důvodu se dohodli, že založí společnost a příjmy ze společné činnosti v tru­hlárně si rozdělí rovným dílem. Otázka je, jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů.

Postup

Z hlediska daně z příjmů jsou příjmy z provozování truhlárny příjmy podle § 7 zákona, tj. příjmy ze samostatné činnosti, a to na straně obou poplatníků. Poplatník, který vlastní živnostenské oprávnění, bude mít z hlediska daně z příjmů příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona, tj. příjmy ze živnostenského podnikání řemeslného. Poplatník, který živnostenské oprávnění nemá, bude mít z hlediska daně z příjmů příjmy podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona, tj. příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění, a to v návaznosti na § 420 občanského zákoníku. Ten stanoví, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

Manželé oba podnikatelé si navzájem prodávají zásoby zboží. Otázkou je, zda nic nebrání tomu, aby si za dodávky zboží fakturovali.

Postup

V současně platných právních předpisech není otázka fakturování a placení mezi manžely, z nichž jeden nebo oba podnikají, upravena. Je proto nutno vycházet z úpravy společného jmění manželů v občanském zákoníku. Mají-li manželé majetek ve společném jmění manželů, nemohou si v rámci podnikatelské činnosti navzájem prodávat zboží, výrobky, ani služby. Dojde-li k zúžení společného jmění manželů, nemůže být proti fakturaci a platbám námitek. Platby mezi manžely budou v tomto případě hrazeny z výlučného majetku každého z manželů a majetek si budou manželé kupovat do jejich výlučného vlastnictví. V tomto případě je třeba z hlediska daně z příjmů pamatovat na ustanovení § 23 odst. 7 zákona a ceny sjednat v obvyklé výši. Další, jednodušší možností pro podnikající manžele, je podnikat společně v rámci společnosti podle § 2716 a násl. občanského zákoníku, pokud manželé nevyužijí § 13 zákona o daních z příjmů, tj. rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu.

Tří podnikatelé založili společnost s tím, že se dohodli, že příjmy si rozdělí v poměru 50:30:20. Otázkou je, zda v případě, že rozdělí výdaje též v poměru 50:30:20, mohou dva z nich uplatnit výdaje paušálem a třetí, který ještě podniká samostatně, ve skutečné vynaložené výši.

Postup

Rozdělí-li si společníci mezi sebe příjmy a výdaje v poměru 50:30:20, tj. podíl příjmů a výdajů každého společníka společnosti bude stejný, může si každý ze společníků uplatnit výdaje paušální částkou podle § 7 odst. 7 zákona, pokud to pro něho bude výhodnější nebo ve skutečné doložené výši.

Společníci společnosti se každoročně na základě výsledků společné podnikatelské činnosti dohodnou, jak si rozdělí podíl na společných příjmech, výdajích, majetku a dluzích v rámci společnosti a sepíší o tom smlouvu. Otázkou je, zda je tento postup možný a jak postupovat z hlediska daně z příjmů.

Postup

Pokud se společníci společnosti každoročně dohodnou na rozdělení podílu na společných příjmech a výdajích, je možno takto postupovat, zákon o daních z příjmů, ani jiný zákon to nezakazuje. V daném případě je třeba pamatovat na rozdělení příjmů z titulu pohledávek a výdajů z titulu dluhů, které nebyly inkasovány, resp. zaplaceny, ve zdaňovacím období, ve kterém vznikly. Například v loňském roce si společníci rozdělovali příjmy a výdaje (majetek a dluhy) v poměru 50:50 a v letošním roce 60:40, pak na majetku a dluzích pořízených v loňském roce bude mít každý ze společníků 50% podíl, zatím co na majetku a dluzích pořízených v letošním roce budou mít společníci 60 a 40% podíl. Bude-li např. společníkům uhrazena pohledávka vzniklá v loňském roce, bude mít každý společník na příslušném příjmu 50% podíl, bude-li uhrazena pohledávka vzniklá v letošním roce, bude mít jeden společník na příslušném příjmu 60% podíl a druhý 40% podíl. Obdobně i u dluhů. Uhradí-li společníci např. dluh z titulu nákupu materiálu, který vznikl v loňském roce, bude mít každý společník na příslušném výdaji 50% podíl, uhradí-li společníci dluh z titulu nákupu materiálu, který vznikl v letošním roce, bude mít jeden společník na příslušném výdaji 60% podíl a druhý 40% podíl.

Společníci společnosti, podnikatelé fyzické osoby, uplatňují paušální výdaje, příjmy a výdaje ze společné činnosti v rámci společnosti si rozdělují stejným dílem. Otázkou je, zda je možné, aby jeden společník, který podniká ještě i samostatně, ve svém daňovém přiznání uváděl další doložené daňové výdaje mimo společnost, jedná-li se o výdaje souvisící pouze s jeho činností, tj. s činností mimo společnost.

Postup

Zákon o daních z příjmů v § 7 odst. 8 stanoví mimo jiné, že uplatní-li poplatník výdaje paušální částkou z dosažených příjmů, jsou v částce výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Z uvedeného ustanovení zákona je zřejmé, že podnikatel – společník společnosti, nemůže uplatnit část výdajů paušální částkou a část výdajů ve skutečné vynaložené výši. To platí i v případě, že podnikatel provozuje svoji činnost v rámci společnosti. Zákon o daních z příjmů nestanoví pro daný případ výjimku. Podnikatel se tedy musí v daném případě rozhodnout co je pro něho výhodnější, tj. zda uplatní výdaje paušální částkou z veškerých příjmů nebo výdaje ve skutečné vynaložené výši.

Příjmy společníků společnosti, dosažené při společné činnosti, nejsou rozdělovány stejným dílem. Jeden ze společníků podniká navíc i samostatně, mimo společnost. Otázkou je, zda tento podnikatel může uplatnit paušální výdaje 60% z příjmů dosažených samostatně, mimo společnost.

Postup

Podnikatel nemůže v daňovém přiznání uvést současně část výdajů ve skutečné doložené výši a část výdajů paušální částkou. Vzhledem k tomu, že v daném případě nejsou splněny podmínky § 12 zákona, společník paušální výdaje uplatnit nemůže. Toto se týká veškerých příjmů podle § 7 zákona, tj. jak příjmů dosažených při společné činnosti v rámci společnosti, tak i příjmů podnikatele dosažených pouze vlastní činností. Pokud je takový postup pro podnikatele nevýhodný, je možno v uvedeném případě uvažovat o vystoupení ze společnosti.

Dva podnikatelé – společníci společnosti, uplatnili v roce 2015 výdaje paušální částkou, vedli evidenci příjmů. Dále evidovali pohledávky. V roce 2016 činnost rozšířili i na prodej zboží, a proto výdaje uplatní ve skutečné vynaložené výši podle daňové evidence. Otázkou je, jak a kdy musí upravit základ daně.

Postup

V případě změny způsobu uplatňování daňových výdajů musí podnikatelé z hlediska daně z příjmů postupovat podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. To znamená, že za rok 2015, kdy uplatňovali výdaje paušální částkou z dosažených příjmů, musí základ daně zvýšit o výši pohledávek [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)], resp. každý o jejich poměrnou část, která na něj připadá v rámci společnosti. V dodatečném daňovém přiznání za rok 2015 každý ze společníků základ daně roku 2015 zvýší o svůj podíl na výši pohledávek evidovaných k 31.12.2015. Pokud dodatečné daňové přiznání za rok 2015 podnikatelé podají do 3.4.2017 a do tohoto termínu zaplatí i daň, žádná sankce jim nevznikne. Zákon stanoví, že v tomto případě se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.

Dva podnikatelé – fyzické osoby, založili společnost s tím, že příjmy a výdaje si rozdělují rovným dílem. Tato společnost má podnikatelský účet u banky, který je evidován na jednoho z podnikatelů, tak jak se podnikatelé domluvili. Otázkou je, kdo bude zdaňovat úroky z tohoto podnikatelského účtu.

Postup

Jedná-li se o společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku, pak je třeba postupovat podle § 2728 občanského zákoníku. Citované ustanovení stanoví mimo jiné, že neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Úroky z podnikatelského účtu jsou zdanitelným příjmem z kapitálového majetku podle § 8 zákona o daních z příjmů, a to na straně majitele účtu. Plynou-li tyto příjmy společníkům společnosti, kteří si společně založili pro účely společného podnikání společný účet, jedná se o příjem patřící do spoluvlastnictví. Každý z podnikatelů zdaní polovinu úroků z daného společného účtu jako příjem podle § 8 odst. 1 písm. g) zákona.

Tři podnikatelé – společníci společnosti, vedoucí daňovou evidenci podle § 7b zákona, dosahují společných příjmů z podnikatelské činnosti a platí i společně výdaje. Příjmy a výdaje si rozdělují rovným dílem. Otázkou je, jak budou tyto příjmy a výdaje evidovat.

Postup

Společníci mohou vést mimo své daňové evidence, ve které si budou evidovat pouze vlastní příjmy a výdaje, ještě jednu společnou daňovou evidenci, ve které si budou evidovat společné příjmy a výdaje. Jde o příjmy a výdaje, které plynou, resp. jsou hrazeny, v rámci společnosti. Takovými příjmy mohou být např. příjmy z prodeje společných zásob nebo i příjmy ze společně provedené činnosti. Společnými výdaji mohou být např. výdaje vynaložené na pořízení zásob zboží, materiálu, na zaplacení potřebných služeb a energií. Na konci roku nebo v jeho průběhu, pokud by činnost ve společnosti ukončili, si příslušné příjmy a výdaje společníci rozdělí a příslušný podíl na příjmech a výdajích zaeviduje každý ze společníků do své daňové evidence, ze které bude každý z nich vycházet při vyplnění daňového přiznání.

Podnikatelé – společníci společnosti vedoucí daňovou evidenci, dosahují mimo společných příjmů a výdajů ze společné podnikatelské činnosti, i příjmů a výdajů ze své individuální činnosti, tj. činnosti mimo společnou činnost ve společnosti. Příjmy a výdaje ze společnosti si rozdělují rovným dílem. Otázkou je, jak budou tyto společné i individuální příjmy a výdaje evidovat.

Postup

Příjmy a výdaje, které nejsou společnými příjmy a výdaji nemůže poplatník – společník společnosti, evidovat ve společné daňové evidenci, ale pouze ve své vlastní samostatné daňové evidenci. Takovými příjmy a výdaji jsou příjmy z vlastní samostatné činnosti podnikatele a s nimi spojené příslušné výdaje. Vlastním příjmem může být např. přijaté nájemné z pronájmu vlastní nemovité věci vložené v obchodním majetku podnikatele. Vlastními výdaji mohou být např. výdaje vynaložené na pronajímaný majetek zahrnutý v obchodním majetku podnikatele, dále pak odpisy hmotného majetku, který podnikatel vlastní a který má zahrnutý v obchodním majetku, příspěvky a různé poplatky právnickým osobám apod.

Manželé dosud podnikali ve společnosti na základě smlouvy. Manželka k 30. 6. končí podnikání, odchází do starobního důchodu. Místo ní vstupuje od 1. 7. do této společnosti jejich syn, také podnikatel. Otázkou je, zda je nutné vést od 1. 7. novou společnou daňovou evidenci nebo zda lze pokračovat ve vedení původní daňové evidence podle § 7 odst. 13 zákona.

Postup

V případě, kdy jeden ze společníků, v daném případě manželka, ze společnosti vystoupí z toho důvodu, že svoji podnikatelskou činnost ukončí, je nutné k datu ukončení podnikání manželky, na ni řádně rozdělit podíly na příjmech, výdajích, majetku a dluzích, za příslušnou část zdaňovacího období, kdy podnikatelskou činnost vykonávala. Mimo podílu na příjmech a výdajích, jde zejména o pohledávky, zásoby a dluhy, resp. jejich poměrnou část, které musí manželka uvést do svého daňového přiznání při ukončení činnosti v souladu s § 23 odst. 8 zákona. Pokud do společnosti vstoupí nově syn, doporučuji od jeho přistoupení zahájit vedení nové společné daňové evidence, aby bylo naprosto zřejmé, jaký podíl na příjmech, výdajích, majetku a dluzích, syn za příslušnou část zdaňovacího období, kdy podnikatelskou činnost vykonával, dosáhl.

Dva společníci se dohodli a jeden z nich vložil do společnosti vlastní stroj, a to tak, že tento stroj se stal spoluvlastnictvím obou podnikatelů. Příjmy a výdaje si společníci rozdělují rovným dílem. Otázkou je, kdo bude tento hmotný majetek odpisovat.

Postup

Uvedený stroj – hmotný majetek, se stal spoluvlastnictvím obou společníků, kteří ho budou odpisovat. Postup na straně společníka, který tímto získal spoluvlastnický podíl na stroji, upravuje § 30 odst. 10 písm. l) zákona o daních z příjmů. Společník bude pokračovat v započatém odpisování svého spoluvlastnického podílu. Jednoduše uvedeno, společníci se budou o odpisy dělit.

Dva společníci se dohodli a jeden z nich poskytl pro činnost společnosti vlastní hospodářskou budovu. Příjmy a výdaje si rozdělují rovným dílem. Otázkou je, kdo bude tento hmotný majetek odpisovat.

Postup

Uvedená nemovitá věc – hmotný majetek, zůstává ve vlastnictví toho společníka, který ji do společnosti vložil (nemovitá věc je věcí jednotlivě určenou) a tento vlastník ji může odpisovat v souladu s § 28 odst. 1 zákona. Druhý ze společníků odpisy uplatnit nemůže, protože není vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, předmětné budovy, a to ani v případě, že by se jednalo o technické zhodnocení této budovy, které by společníci uhradili společně.

Dva společníci si koupili společně nákladní automobil v celkové ceně 1 100 000 Kč a stroj v ceně 75 000 Kč. Příjmy a výdaje si rozdělují rovným dílem. Otázkou je, kdo bude tento hmotný majetek odpisovat.

Postup

Uvedený hmotný majetek pořízený společníky při společné činnosti, se stal jejich spoluvlastnictvím. Z hlediska daně z příjmů se bude postupovat podle § 28 odst. 1 písm. a), který stanoví, že hmotný majetek odpisuje poplatník, která má k hmotnému majetku vlastnické právo, tedy vlastník, resp. spoluvlastník. V daném případě bude každý ze společníků odpisovat svoji ideální polovinu hmotného majetku, a to nákladní automobil ze vstupní ceny 550 000 Kč a stroj ze vstupní ceny 37 500 Kč.

Dva podnikatelé – společníci společnosti, která vede daňovou evidenci, si formou finančního leasingu pořizují do spoluvlastnictví stroj. Měsíční poměrná část úplaty činí 32 000 Kč a každý ze společníků hradí polovinu. Otázkou je, jak budou uživatelé postupovat z hlediska daně z příjmů.

Postup

Do daňových výdajů může každý ze společníků měsíčně zahrnout poměrnou část úplaty podle § 24 odst. 2 písm. h) zákona o daních z příjmů, která v daném případě činí 16 000 Kč. Důležité je si uvědomit, že po odkoupení nebude předmětný majetek vlastnit společnost, ta nemá právní subjektivitu, ale jeho spoluvlastníky budou jednotliví společníci. Tito společníci fyzické osoby, poté zahrnou odkoupený majetek do obchodního majetku ve výši svého spolu­vlastnického podílu, tak aby splnili podmínku § 24 odst. 4 zákona a úplata byla na jejich straně daňovým výdajem. Jedná-li se o společníky, kteří vedou daňovou evidenci, zaevidují kupní cenu, resp. každý jednu polovinu, do své daňové evidence.