Balíček opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem

Na zasedání Rady EU pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN), které proběhlo 17. června 2016 v Lucemburku, se ministři financí členských zemí shodli na návrhu směrnice stanovující pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu (tzv. Směrnice ATAD - -Tax Avoidance Directive).

Celé znění Směrnice lze nalézt na webové stránce http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10426-2016-INIT/cs/pdf.

Směrnice je součástí , který vychází z doporučení OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) z roku 2015 k řešení problematiky eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS). Směrnice by měla zajistit, aby opatření OECD namířená proti erozi základu daně a přesouvání zisku byla provedena koordinovaným způsobem, a to i v sedmi členských státech EU, které nejsou členy OECD.

Směrnice vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU a předpisy uvedené ve Směrnici se použijí od 1.1.2019 s možností pozdější pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků. Do 31.12.2018 musí členské státy transponovat Směrnici do své domácí legislativy. S odkazem na tuto Směrnici musí tedy i Česká republika změnit českou daňovou legislativu tak, aby odpovídala ustanovením nové Směrnice.

Cílem schválené Směrnice je zavést řadu právně závazných opatření proti agresivnímu daňovému plánování a řešit situace, kdy skupiny společností využívají rozdílů mezi národními daňovými systémy jednotlivých zemí ke snížení své daňové povinnosti. Za tímto účelem návrh směrnice zavádí:

Směrnice by platila pro všechny plátce daně, na které se vztahuje daň z příjmu právnických osob v EU, včetně dceřiných společností, jejichž mateřské společnosti jsou usazeny mimo EU.

Směrnice zavádí pravidla omezení odpočitatelnosti úrokových nákladů u úvěrů od spřízněných i nespřízněných osob pokud úrokové náklady přesáhnou 30% ekonomického ukazatele EBITDA (provozní zisk před odečtením úroků, daní a odpisů). Pravidlo se nemá uplatnit vůči finančním institucím. Odchylně od základního pravidla může být stanovena daňová uznatelnost v případě tzv. nadměrných výpůjčních nákladů do maximální výše 3 mil. EUR či v případě tzv. samostatného subjektu, který není členem konsolidované skupiny pro účely účetního výkaznictví a nemá přidružený podnik ani stálou provozovnu.

V rámci přechodných ustanovení u nově přijaté legislativní úpravy transponující Směrnici do domácích daňových zákonů může každý členský stát včetně České republiky, zavést ustanovení o ochraně předchozího stavu, které by se vztahovalo na stávající úvěry v rozsahu, v jakém jejich podmínky nejsou následně pozměněny, tj. v případě následné změny by se ustanovení o ochraně předchozího stavu nepoužilo na žádné navýšení částky nebo prodloužení úvěru, ale zůstalo by omezeno na původní podmínky úvěru.

Bude záležet na české legislativní úpravě, zda nová pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků nahradí stávající pravidla cílená proti dluhovému financování uvnitř skupiny (např. pravidla týkající se nízké kapitalizace), nebo zda tato pravidla budou využívána souběžně.

Zdanění při odchodu zajišťuje, aby v případě přesunu aktiv nebo daňové rezidence poplatníka mimo daňovou pravomoc určitého státu mohl tento stát zdanit ekonomickou hodnotu jakýchkoli kapitálových zisků vytvořených na jeho území, i když tento zisk nebyl v době odchodu dosud realizován. Ustanovení pro zdanění při odchodu by se však neměla týkat přesunu aktiv mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi.

Členské státy by neměly akceptovat osvobození daňového poplatníka od daně ze zahraničních příjmů, které daňový poplatník obdržel jako rozdělení zisku od subjektu ve třetí zemi nebo jako výnosy ze zcizení podílů držených v subjektu ve třetí zemi, pokud tento subjekt podléhá ve své zemi rezidence zákonné sazbě daně z příjmů právnických osob nižší než 40% sazby daně, která by byla vyměřena v členském státě poplatníka.

Obecná pravidla proti zneužívání by se měla uplatňovat na operace, které s přihlédnutím ke všem příslušným skutečnostem a okolnostem nejsou skutečné neboť hlavním důvodem nebo jedním z hlavních důvodů jejich uskutečnění bylo získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného daňového práva. V ostatních případech by daňový poplatník měl mít právo zvolit si pro své obchodní záležitosti tu nejefektivnější daňovou strukturu.

Výsledkem použití pravidel pro ovládané zahraniční společnosti je přiřazení příjmů nízce zdaněné ovládané dceřiné společnosti zpět její mateřské společnosti. Mateřská společnost by pak následně byla povinna odvést z těchto přiřazených příjmů daň ve státě, v němž je daňovým rezidentem.

Hybridní nesoulady jsou důsledkem rozdílů v právní kvalifikaci plateb (finančních nástrojů) nebo subjektů, kdy výsledkem takových nesouladů je často dvojí odpočet (odpočet ve dvou státech) nebo odpočet příjmů v jednom státě, aniž jsou příjmy zahrnuty do základu daně druhého státu. Cílem opatření proti hybridním nesouladům je neutralizace jejich účinků zavedením pravidel, na jejichž základě by jedna z obou jurisdikcí v situaci nesouladu měla odepřít odpočet platby vedoucí k takovému výsledku.