Dotazy a odpovědi: Dědictví

1. Paní Nováková uvádí, že v souvislosti s nově objeveným majetkem (pozemky) bylo dodatečně projednáno dědictví po jejím otci, který zemřel 10.5.1997. Dotazuje se, zda má daňovou povinnost k dani dědické z nabytí tohoto majetku, neboť slyšela, že nabytí majetku děděním je od daně osvobozeno. V případě, že by nabytí majetku od daně dědické nebylo osvobozeno, zda nedošlo k promlčení výběru této daně.

ODPOVĚĎ

V dědickém řízení platí zásada, že hmotněprávní dědické vztahy se řídí právem platným v době úmrtí zůstavitele.

Podle právní úpravy dědictví platné do 31.12.2013, tj. § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se dědictví nabývá okamžikem smrti zůstavitele. Tato právní skutečnost je pak rozhodná jak pro dědické, tak i daňové řízení.

Podle Čl. II (Přechodné ustanovení) bod 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen „občanský soudní řád“), tj. před 1.1.2014.

V případě, že se objeví další majetek, přichází do úvahy tzv. dodatečné řízení o dědictví, které poskytuje účastníkům možnost nabytí majetku, který byl v původním dědickém řízení opomenut nebo jehož existence nebyla účastníkům vůbec známa.

V dotazovaném případě (úmrtí zůstavitele v roce 1997) řízení o dani dědické je vedeno podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový zákon“), ve spojení s § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, dle kterého pro daňové povinnosti u daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použije zákon č. 357/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

Podle § 2 daňového zákona je poplatníkem daně dědické dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část na základě některého z dědických titulů (ze závěti, ze zákona či z obou těchto titulů) a podle pravomocného rozhodnutí soudu o skončení dědického řízení. Rozhodnutí (usnesení) soudu o skončení dědického řízení pouze potvrzuje (deklaruje) stav, jehož východiskem bylo úmrtí zůstavitele. Úkony, ke kterým v dědickém řízení dochází přirozeně s určitým časovým odstupem ode dne zůstavitelovy smrti, mají zpětné účinky vztahující se k datu této události.

Pokud provedl soud dodatečné řízení o dědictví, je povinen poplatník daně dědické (dědic) podat daňové přiznání k dani dědické u místně příslušného správce daně do 30 dnů ode dne, v němž nabylo právní moci usnesení soudu o skončení dědického řízení ohledně tohoto dodatečně najevo vyšlého majetku [§ 21 odst. 1 písm. a) daňového zákona].

Místní příslušnost správce daně se řídí místem bydliště zůstavitele, případně místem, kde se převážnou dobu zůstavitel zdržoval, bez ohledu na to, zda předmětem daně dědické je movitý nebo nemovitý majetek.

V případech úmrtí zůstavitele do 31.12.2003 je součástí daňového přiznání znalecký posudek o ceně nemovitostí platné ke dni smrti zůstavitele. Znalecký posudek se nevyžaduje v případě nabytí vlastnictví k pozemkům bez trvalých porostů a staveb. Cena majetku nabytého na základě dodatečného projednání dědictví se sčítá s cenou majetku nabytého v dřívějším dědickém řízení. Odčitatelné položky se použijí obdobně, jako v případě zdanění nabytého majetku v předchozím dědickém řízení. Daň dědická vyměřená z nabytí majetku v původním dědickém řízení se započítá na daň vyměřenou z celkově nabytého majetku.

V případě, že k úmrtí zůstavitele došlo do 14.8.1998 včetně, není nabytí dodatečně najevo vyšlého majetku od daně dědické osvobozeno. Osvobození od daně dědické pro příbuzné zařazené do I. skupiny osob pro účely výpočtu daně bylo zavedeno zákonem č. 169/1998 Sb., který nabyl účinnosti dne 15.8.1998. V Čl. II zákona č. 169/1998 Sb., je přechodné ustanovení, ve kterém je zcela jednoznačně upraveno, že nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla předmětem daně dědické podle zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, postupuje se podle tohoto předpisu (tj. zákona č. 357/1992 Sb., ve znění účinném do 14.8.1998) i po nabytí účinnosti tohoto zákona (zákona č. 169/1998 Sb.). Osvobození od daně dědické se tedy vztahuje pouze na případy, kdy zůstavitel zemřel dne 15.8.1998 či později.

Vzhledem k tomu, že počátek běhu 3leté subjektivní lhůty pro stanovení daně dědické je vázán na povinnost podat daňové přiznání k dani dědické, není v dotazovaném případě vyměření daně dědické prekludováno.

Na základě údajů, které daňový poplatník v daňovém přiznání, a z dalších důkazních prostředků (např. usnesení soudu o nabytí dědictví) příslušný finanční úřad vyměří daň dědickou, a to platebním výměrem. Daň dědickou je poplatník povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení platebního výměru.