Jak vysoké jsou mzdy v Německu?

Ekonomika v Německu je velmi vyspělá s vysokou přidanou hodnotou, produktivitou práce a koncentrací průmyslu. Podnikatelské prostředí v Německu je jedno z nejlepších na světě. Místní firmy a podnikatelé mají vysokou ekonomickou svobodu, mohou se spolehnout na fungující justici, vzdělané a kvalifikované zaměstnance a dostatečnou legislativní ochranu. Německé společnosti jsou dlouhodobě ve světě symbolem preciznosti a přesnosti. Celosvětově známými německými společnostmi jsou např. DaimlerChrysler, Volkswagen, Allianz, Siemens, Deutsche Bank, E.ON, BASF, BMW, SAP nebo Nivea.

Na pozitivním vývoji německé ekonomiky profitují zaměstnanci vyššími mzdami a velmi dobrým uplatněním na trhu práce. Míra nezaměstnanosti v Německu byla v lednu letošního roku dle publikovaných údajů Eurostatem (Pressemitteilungen Nr. 41/2016) nejnižší ze zemí Evropské unie a dosahovala pouze 4,3 %. Například ve Velké Británii dosahovala 5,1 %, ve Francii 10,2 % a v Itálii 11,5 %. V Německu je i nejnižší míra nezaměstnanosti mladistvých, kteří mají na trhu práce ve všech členských zemích EU těžkou pozici. Průměrná hrubá měsíční mzda v Německu v posledních letech každoročně stoupá. Za rok 2015 činila průměrná hrubá měsíční mzda (bez zvláštních odměn) dle údajů německého statistického úřadu 3 612 EUR, což je o 85 EUR více než v roce 2015 a o 385 EUR více než v roce 2010. Šestici spolkových zemí s nejvyššími mzdami tvoří: Hamburk, Hesensko, Bádensko-Württembersko, Brémy, Bavorsko a Severní Porýní-Vestfálsko. Nejnižší mzdy jsou v těchto spolkových zemích: Braniborsku, Sasku a Durynsku. Životní úroveň Němců je jedna z nejvyšších na světě.

Ve 4. čtvrtletí roku 2015 byla v Německu nejvyšší průměrná hrubá měsíční mzda (bez zvláštních odměn) v těchto sektorech národního hospodářství: energetický průmysl (4 893 EUR), finanční a pojišťovací služby (4 876 EUR), informace a komunikace (4 869 EUR), profesní, vědecké a technické služby (4 385 EUR), vzdělávání (4 229 EUR), těžební průmysl (4 036 EUR), strojírenský průmysl (3 922 EUR), realitní činnosti (3 854 EUR), zpracovatelský průmysl (3 799 EUR), zábava a rekreace (3 670 EUR). Nejnižší průměrná hrubá měsíční mzda (bez zvláštních odměn) byla v těchto sektorech národního hospodářství: stravování a pohostinství (2 213 EUR), ubytovací a další podnikatelské služby (2 381 EUR), přeprava a skladování (2 986 EUR), stavebnictví (3 090 EUR), obchod (3 334 EUR), zdravotnictví a sociální služby (3 572 EUR) a veřejná správa (3 594 EUR). Peněžní rozdíly mezi mzdami mužů a žen jsou v Německu jedny z nejvyšších z členských zemí EU, muži vydělávají v průměru o 21 % více než ženy. Průměrný hodinový výdělek mužů v roce 2015 činil 20,59 EUR, zatímco průměrný hodinový výdělek žen 16,20 EUR. V manželských párech vydělává manželka více než manžel pouze ve 12 % německých manželství. U párů je to ve 24 % případů. I v Německu je nadále méně žen oproti mužům na vedoucích funkcích, přičemž právě vedoucím zaměstnancům nejvíce stoupají mzdy, což je jeden z hlavních mzdových rozdílů průměrné mzdy mezi muži a ženami. Ke zvyšování průměrné mzdy v členských zemích Evropské unie dochází především z důvodu růstu mezd desetiny nejlépe ohodnocených zaměstnanců.

Teprve od roku 2015 je v Německu legislativou stanovena minimální hodinová mzda. V roce 2016 dosahuje minimální hodinová mzda 8,50 EUR, stejně jako v předchozím roce. Minimální mzda poskytuje ochranu zaměstnancům, jejichž práce před zavedením institutu minimální mzdy nebyla ošetřena kolektivními smlouvami. Jedná se především o oblast maloobchodu a stravovacích služeb. Častěji v Německu za minimální mzdu pracují ženy než muži. Z členských zemí EU je hodinová minimální mzda vyšší než v Německu pouze v Lucembursku (11,12 EUR), Francii (9,67 EUR), Nizozemí (9,36 EUR), Velké Británii (9,23 EUR) a Irsku (9,10 EUR). Ve východoevropských zemích nedosahuje minimální hodinová mzda ani 3,0 EUR (např. v Polsku 2,55 EUR, Slovensku 2,33 EUR, Česku 2,15 EUR a Maďarsku 2,06 EUR). V Německu je však kolektivními smlouvami zpravidla stanovena výrazně vyšší hodinová mzda než je minimální mzda stanovená legislativou. V řadě německých společností je kolektivní smlouvou stanovena hodinová minimální mzda 10,0 EUR a více.

Každý pátý Němec je považován za chudého, v chudobě tedy žije 16,5 miliónů Němců. Dle evropské definice se za chudou považuje domácnost, kde veškeré čisté měsíční příjmy jsou nižší než 60 % mediánu mzdy v národním hospodářství. Životní úroveň chudých Evropanů se tedy nedá srovnávat s životní úrovní chudých občanů v rozvojových zemích světa. Chudí Evropané se „pouze“ cítí sociálně vyloučeni, protože si nemohou z finančních důvodů dovolit zboží a služby jako většina lidí ve společnosti. Při výpočtu hranice chudoby v absolutním vyjádření platí, že finanční hranice chudoby u čtyřčlenné rodiny není čtyřikrát vyšší než u jednotlivce. U vícečetné rodiny klesají náklady na bydlení v přepočtu na jednoho člena. Pro stanovení finanční hranice chudoby konkrétní domácnosti se tedy hraniční částka přepočítává. První dospělý člověk se započítává ze 100 %, další dospělý a děti starší 14 let z 50 % a děti mladší 14 let potom z 30 %. V roce 2014 byla v Německu hranice chudoby u jednotlivce 987 EUR měsíčně. Pro dva dospělé a dvě děti do 14 let byla tedy hranice chudoby 2 073 EUR měsíčně [první dospělý 987 EUR + druhý dospělý (987 EUR x 50 %) + 2 děti (987 EUR x 30 % x 2)]. Protože se hranice chudoby v jednotlivých zemích odvíjí od mediánu mzdy v dané zemi, tak není finanční hranice chudoby pro všechny členské země EU stejná. Německá čtyřčlenná rodina s měsíčním příjmem 2 000 EUR je v Německu považována za chudou, ve východoevropských zemích mají přitom takto vysoký příjem pouze finančně velmi dobře situované rodiny.

Rozdíl mezi mzdovými náklady zaměstnavatele a čistou mzdou zaměstnance, kterou obdrží na svůj bankovní účet, se u průměrné mzdy v Německu dle údajů OECD v roce 2014 lišil o 49,3 %. Zdanění práce v Německu je tak jedno z nejvyšších v členských zemích EU. V roce 2014 bylo vyšší zdanění práce než v Německu pouze v Belgii (55,6 %) a Rakousku (49,4 %), například v Česku dosahovalo 42,7 %. Ve vyspělých mimoevropských zemích světa se pohybuje okolo 30 %, například v Japonsku 31,9 %, v USA 31,5 %, v Kanadě 31,5 %, v Austrálii 27,7 %, v Koreji 21,5 %. Mzdové náklady zaměstnavatele netvoří pouze hrubá mzda sjednaná se zaměstnancem zpravidla v pracovní smlouvě, ale rovněž povinné pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance. Dle údajů za rok 2014 odvádí zaměstnavatelé v Německu za zaměstnance pracujícího za průměrnou mzdu 19,3 % na povinném pojistném z hrubé mzdy. Bezdětnému zaměstnanci pobírajícímu průměrnou mzdu v Německu je dále z jeho hrubé mzdy sražena daň z příjmu fyzických osob a povinné pojistné, u bezdětného zaměstnance činí daň z příjmu 19,1 % z jeho hrubé mzdy a povinné pojistné 20,4 % z jeho hrubé mzdy.