Elektronické faktury

Je-li tazatel plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno v první řadě odkázat na § 26 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který stanoví, že daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu. Zákon o DPH klade v souladu se směrnicí Rady 2010/45/EU na obě formy daňových dokladů (listinnou i elektronickou) stejné podmínky pro prokazování jejich zajištění. S účinností od 1. 1. 2013 je v zákoně od DPH v § 34 vymezeno, že u daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Náležitosti daňového dokladu jsou od výše uvedeného data vymezeny v § 29 zákona o DPH. Pokud doklad pro prokázání nároku na odpočet daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, lze dle § 73 odst. 5 zákona o DPH nárok prokázat jiným způsobem.

U daňových dokladů v listinné podobě i u daňových dokladů v elektronické podobě je třeba vždy zajistit vazbu na plnění, k němuž se daňový doklad vztahuje. To se provede důkazy o tom, že daňový doklad byl vystaven poskytovatelem plnění nebo jeho zmocněncem (tzv. věrohodnost původu dokladu) a že daňový doklad nebyl po vystavení změněn (tzv. neporušenost obsahu). Věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu lze jak u daňových odkladů v listinné podobě, tak také u daňových dokladů v elektronické podobě, zajistit prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů, které vytvářejí spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. U daňových dokladů v elektronické podobě lze věrohodnost jejich původu a neporušenost jejich obsahu vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také uznávaným elektronickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou nebo elektronickou výměnou informací EDI. Daňový doklad v elektronické podobě, který byl zaslán ve formátu PDF, lze po jeho obdržení považovat za originál. I u takového daňového dokladu však musí být ve smyslu § 34 zákona o DPH zajištěna věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost, jak je uvedeno výše. Při zaslání daňového dokladu prostřednictvím e-mailu je zpravidla nezbytné zajistit věrohodnost původu a neporušenost obsahu daňového dokladu dalším prostředkem či postupem, tj. dostatečně vhodným a průkazným kontrolním mechanismem, pomocí kterého bude vytvořena průkazná auditní stopa vytvářející jednoznačnou vazbu mezi daňovým dokladem zaslaným prostřednictvím e-mailu a předmětným plněním. V daném ohledu lze odkázat také na zákon o účetnictví, který stanoví požadavky na průkaznost účetních záznamů a jejich uchovávání. Podle § 4 zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů, přičemž lze použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení. Podle zákona o účetnictví jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat každou skutečnost týkající se vedení účetnictví výhradně prostřednictvím účetních záznamů. Za průkazný účetní záznam se považuje pouze účetní záznam, jehož obsah je prokázán přímo porovnáním se skutečností, kterou tento záznam prokazuje.

V souvislosti s případnou daňovou kontrolou a předkládáním faktur v angličtině je důležité zmínit § 76 odst. 2 daňového řádu, jenž stanoví, že písemnosti vyhotovené v jiném než českém jazyce musí být předloženy v originálním znění a současně v překladu do českého jazyka (může být požadován i úředně ověřený překlad), neprohlásí-li správce daně, že takový překlad nevyžaduje. Jestliže je tazatel plátcem daně z přidané hodnoty, týká se ho i § 35 odst. 5 zákona o DPH. Samotné elektronické uchovávání daňových dokladů upravuje § 35a zákona o DPH.

K otázce uvádění cizí měny na daňovém dokladu, je-li tazatel plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba uvést, že daňové doklady musí splňovat náležitosti uvedené v ustanovení § 29 zákona o DPH, přičemž právě jednou z tam uvedených náležitostí je výše daně v české měně [§ 29 odst. 1 písm. l) zákona o DPH]. Při přepočtu cizí měny na českou měnu plátce postupuje podle § 4 odst. 5 zákona o DPH.

Pakliže tazatel je účetní jednotkou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o účetnictví, potom je povinen postupovat také podle ustanovení § 4 odst. 13 uvedeného zákona, jež stanoví, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v českém jazyce, a dále, že účetní doklady mohou být vyhotoveny v cizím jazyce jen v případě, kdy je splněna podmínka srozumitelnosti zakotvená v § 8 odst. 5 uvedeného zákona.