Smrtelný pracovní úraz
Ing.
Martin
Děrgel
Zaměstnanec s. r. o. zemřel následkem pracovního úrazu. Společnost vyplatila pozůstalým
přiměřené náklady spojené s pohřbem a jednorázové odškodnění pozůstalé manželce ve výši 240 000 Kč.
Předpokládáme, že tyto částky budou u pozůstalých osvobozeny od daně z příjmů. Jak je to ale u s. r.
o.? Událost je nahlášena na pojišťovnu, která bude zjišťovat míru zavinění společnosti. Budou tyto
vyplacené částky daňově uznatelné jen do výše uhrazené pojišťovnou? Jaký je správný daňový režim? Po
vyšetření celé události bude vyplácena náhrada nákladů na výživu pozůstalých. Je tato náhrada u
pozůstalých osvobozena od daně z příjmů fyzických osob? V případě, že bude tuto náhradu muset
vyplácet s. r. o., bude to daňově uznatelný náklad?
Související předpisy:
-
§ 271g,
271j zákona č. 262/2006 Sb., zákoník
práce
-
§ 4 odst. 1 písm. d);
§ 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů
Druhy náhrad, k nimž je zaměstnavatel povinen při úmrtí zaměstnance, stanoví
§ 271g až 271j zákoník práce. Z tohoto
obsáhlého textu ocitujeme jen stěžejní pasáže:
-
Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů
spojených s pohřbem.
-
Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů
spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s
pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.
-
Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb,
hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně 20 000 Kč
(...).
-
Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec
výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle
však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo
důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let.
-
Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku
zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné
osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více
osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z
důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.
-
Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a
nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých
přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné
výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že
se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.
-
Náhrada věcné škody přísluší dědicům zaměstnance; § 265 odst. 3 platí i
zde.
Co se týče daňového posouzení náhrad za odškodnění zaměstnance, tak se uplatní obecné
ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), podle kterého jsou
daňově účinné výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů – v
daném případě tedy podle zákoníku práce.
U příjemců těchto náhrad – pozůstalých po zaměstnanci – se bude jednat o příjem osvobozený
od daně podle § 4 odst. 1 písm. d) ZDP, jelikož
se jedná o přijatou náhradu majetkové a nemajetkové újmy. V těchto případech totiž nejde o náhradu
za ztrátu příjmu, ani o jiné zdanitelné výjimky uvedené v citovaném ustanovení. Jak ostatně výslovně
potvrzuje metodický Pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-22 k jednotnému postupu při
uplatňování některých ustanovení ZDP, který vyšel ve
Finančním zpravodaji č. 3/2015:
„Platbami přijatými náhradou za ztrátu příjmu nejsou také náhrady
nákladů na výživu pozůstalých...“.