Existence daňové povinnosti u zajišťovacích příkazů

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 4 Afs 22/2015,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Pokud by tomu tak nebylo a soud by přezkoumával pouze odůvodněnou obavu ve vztahu k budoucí vymahatelnosti dosud nestanovené daně, pak by byl správním orgánům otevřen prostor pro ničím neomezenou libovůli, která není slučitelná s demokratickým právním státem. Postačovalo by totiž pouze stanovit dostatečně vysokou částku dosud nestanovené daně přesahující majetek daňového subjektu, a tím by byla vždy založena odůvodněná obava ohledně budoucí vymahatelnosti takto vysoké částky daně. Vzhledem k tomu, jak závažný zásah do základního práva na ochranu vlastnictví a do práva podnikat představuje zajišťovací příkaz, který je způsobilým podkladem pro vedení na majetek daňového subjektu, by takový závěr byl zcela nepřijatelný. Lze tedy učinit mezitímní závěr, že správce daně může vydat zajišťovací příkaz na daň dosud nestanovenou pouze tehdy, existují-li objektivní skutečnosti, které zakládají odůvodněnou obavu (tj. přiměřenou pravděpodobnost), že (i) daň bude v budoucnu v určité výši stanovena a zároveň že (ii) v době její vymahatelnosti bude tato daň nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značný

V současné době správci daně objevují kouzlo zajišťovacích příkazů. Jejich počet tak oproti letům předešlých významně vzrostl. Dalo se tak očekávat, že rovněž bude tomuto institutu „čelit“ stále častěji. Díky tomuto pak dochází k precizaci podmínek nutných pro vydání zajišťovacího příkazu, kdy citovaný rozsudek tyto hranice opět o něco posunul. I tak je však zřejmé, že k úplné „projudikovanosti“ tento institut čeká ještě dlouhá cesta.