Automatické stanovení penále?

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 10 Afs 105/2015,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Daň lze stanovit v souladu s tvrzením daňového subjektu (§ 144 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) jen tehdy, je-li toto tvrzení srozumitelné, vážné a vnitřně nerozporné. Neodhalil-li správce daně zjevný rozpor mezi nově vypočteným nižším základem daně ve vlastním dodatečném daňovém přiznání a údaji v jeho příloze (ze kterých byl zřejmý záměr naopak zvýšit základ daně), a doměřil daň podle tvrzení daňového subjektu, měl to napravit poté, co jej daňový subjekt na svůj omyl upozornil. Pokud při navazující daňové kontrole dospěl správce daně ke stejnému závěru jako daňový subjekt v příloze dodatečného daňového přiznání (tj. že daňový základ měl být vyšší) a doměřil mu nižší daňovou ztrátu, neměl mu zároveň stanovit penále (§ 37b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) právě s ohledem na to, že poslední známá daňová povinnost byla stanovena v důsledku omylu.

V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, čj. 4 Afs 210/2014-57, bylo vyřčeno, že penále má formu trestu. Komentovaný rozsudek, byť možná ne výslovně, na tuto argumentaci navazuje v tom smyslu, že začíná rozlišovat, kdy by k tomuto trestání mělo být přistupováno. Dosavadní automatický přístup je odmítán, byť pro toto odmítnutí se zákonný podklad hledá jen stěží. Do budoucna však lze očekávat, že tento trend nabyde na důležitosti, kdy dříve či později dospěje přinejmenším k novelizaci, ne-li k faktickému zrušení penále jako takového.