BEPS: CFC pravidla proti agresivním daňovým praktikám v rámci akčního plánu č. 3

Vydáno: 33 minut čtení

Práce na projektu BEPS1), který je pod dikcí Organizace pro hospodářskou politiku a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development – OECD), započaly již počátkem roku 2013. Završení projektu se očekává do konce letošního roku, přičemž jeho realizací by měla být poskytnuta doporučení k zamezení přesouvání zisků a narušování daňových základen, a tím vyhýbání se daňové povinnosti subjektů. Prioritou je vyřešit problematiku dvojího nezdanění, které se v globálním daňovém prostředí rozmáhá. Pro dosažení takovéhoto cíle bylo v projektu BEPS, resp. akčním plánu BEPS, vytyčeno celkem 15 oblastí, které si dala OECD za úkol zrevidovat a posílit. Jedná se o pravidla, která jsou zacílena na posílení soudržnosti, ekonomické podstaty, transparentnosti a výměnu informací. Projekt BEPS je samozřejmě podporován i Evropskou unií, která vedle toho připravuje svá opatření a doporučení proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem na jednotném vnitřním trhu. Je proto nepochybné, že aplikací BEPS se mezinárodní daňové prostředí změní, a to jak na straně daňových subjektů, tak i správců daně. S jakými změnami se tedy mohou podniky v souvislosti s mezinárodním daňovým plánováním po aplikaci BEPS setkat? V našem příspěvku se zaměříme konkrétně na jednu z oblastí dotýkající se CFC pravidel (Controlled Foreign Company rules), která jsou vytyčena v akčním plánu č. 3 projektu BEPS.

BEPS: CFC pravidla proti agresivním daňovým praktikám v rámci akčního plánu č. 3
Ing.
Veronika
Dvořáková,
Ph. D.,
daňová poradkyně, č. o. 04440
 
Představení CFC pravidel ve třech úrovních
Prostřednictvím projektu BEPS se očekává posílení aplikace CFC pravidel (tzv. pravidel o ovládaných zahraničních společnostech), která jsou v současnosti poměrně diferencovaně řešena na úrovni jednotlivých států, a to ať už členských států OECD či států Evropské unie. Přestože se OECD v minulosti nijak významně CFC pravidlům nevěnovala2), nyní si více uvědomuje, že se jedná o nástroj, který může, za předpokladu, že budou tato CFC pravidla řešena v rámci BEPS projektu komplexním způsobem, ovlivnit přesouvání zisků do zemí s nižším daňovým zatížením či do daňových rájů.
 
1. CFC pravidla aplikovatelná na národní úrovni
Pokud bychom se podívali do historie, tak poprvé byla CFC pravidla zavedena v roce 1937 ve Spojených státech amerických. Hlavním cílem pravidel bylo zdanit zisky ze zahraničních investic rezidentů USA a zabránit odlivu daňových příjmů do ciziny, se kterým se vláda Spojených států začátkem 20. století potýkala. O 35 let později, v roce 1972, se CFC pravidla poprvé objevila v Německém daňovém právu. Německo bylo v podstatě prvním evropským státem, který CFC pravidla implementovalo. Několik dalších evropských států jej později následovalo a v současnosti jsou CFC pravidla dobrovolně implementována do daňové legislativy 12 zemí Evropské unie. Mezi tyto země patří Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Maďarsko, již zmiňované Německo, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Výčet zemí indikuje, že zavedení CFC pravidel do daňových zákonů využily zejména ty státy Evropské unie, které mají vyšší daňové zatížení příjmů z korporací.
Přestože je aplikace CFC pravidel v jednotlivých státech poměrně odlišná3), mají společný cíl, a to bojovat proti daňovému zneužívání a odkladu daňové povinnosti do jurisdikcí s nižší úrovní zdanění. Jejich hlavním cílem je tedy
eliminovat
škodlivou daňovou konkurenci a zabránit společnostem sídlícím v daném členském státě, aby se vyhýbaly vnitrostátní dani převáděním zisků na dceřiné společnosti ve standardních offshore centrech a zvýhodněných daňových režimech. Pravidla stanoví, že zisky ovládané zahraniční společnosti mohou být připsány její mateřské společnosti (rezidentu) a zdaněny v rámci této společnosti způsobem jako její vlastní zisky. Obecně se limitem pro aplikaci CFC pravidel stává hranice držení 50% kapitálu anebo hlasovacích práv na ovládané zahraniční společnosti, pokud se nejedná o CFC společnost založenou v zahraniční jurisdikci uvedenou na tzv. černé listině (the black list), kde podmínka 50% podílu na kapitálu či hlasovacích právech nemusí být rozhodující.
Pozitivem CFC pravidel je, že bojují proti vyhýbání se daňové povinnosti spočívající v jejím odkladu. Jsou zaměřena na konkrétní typy poplatníků, kteří přesouvají daňové základy do zemí s nižším daňovým zatížením. Účelně omezují nezdanění příjmů vygenerovaných v daňových rájích, zabraňují škodlivým prvkům daňové konkurence a předcházejí erozi daňového základu. Jsou také považována za vhodný nástroj pro ustanovení mezinárodní daňové neutrality, a tím hospodářské efektivnosti. Má se za to, že pravidla jsou vhodně aplikovatelná tam, kde zahraniční země nespolupracuje při výměně informací v daňových záležitostech. Velmi proto usnadňují řešení potíží při vymáhání informací v případě uplatňování obecných pravidel (General
Anti
-Abuse Rules – GAAR) či pravidel nízké kapitalizace. Účelná jsou i tam, kde je obtížné identifikovat, a to na základě rutinních předpisů, kde má poplatník pro daňové účely například bydliště (sídlo). Jsou potřebná i při daňových auditech.