Výzva k podání dodatečného tvrzení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.5.2015, sp. zn. 2 Afs 209/2014,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Přednostně přichází v úvahu právě výzva daňovému subjektu k podání dodatečného daňového přiznání, k níž je třeba přistoupit vždy, kdy není zjevné, že na základě dodatečného daňového přiznání nebude možné dosáhnout cíle řízení, pročež by využití výzvy nebylo v souladu s požadavkem rychlosti a hospodárnosti daňového řízení. Podstatné je v takovém případě vyhodnocení všech známých skutkových okolností vztahujících se k důvodu pochybností, k daňovému subjektu a jeho postoji k plnění daňových povinností, nevyjímaje z toho ani časový faktor, vyžadující volbu postupu ovlivňujícího běh lhůty, pokud je toho třeba. Pakliže správce daně nevyzve daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení, a namísto toho zahájí daňovou kontrolu bez předchozího vyloučení způsobilosti případného dodatečného daňového tvrzení pro doměření daně, dojde tím k nerespektování zásady přiměřenosti a zásady zdrženlivosti při správě daní. Takto zahájenou daňovou kontrolu je pak nutno považovat za nezákonně zahájenou, přičemž jednotlivé úkony prováděné daňové kontroly i její celek nutně představují nezákonný zásah do práv daňového subjektu.

Pakliže správní orgán nepřiměřeným způsobem upřednostňuje procesní postup při správě daní vedoucí k uplatnění sankce za porušení povinnosti správného vyplnění řádného daňového tvrzení, a to na úkor zásady přiměřenosti a zdrženlivosti, překračuje tyto meze, a takový jeho postup je nezákonný.

Disponuje-li správce daně konkrétními indiciemi nasvědčujícími tomu, že daňová povinnost daňového subjektu je vyměřena v nesprávné výši, je jeho povinností vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení. Zahájení daňové kontroly by naproti tomu bylo nezákonné. Správce daně nemůže preferovat daňovou kontrolu zpravidla jen z toho důvodu, že je na rozdíl od dodatečného daňového přiznání spojena s penále.