Uplatňování extralegálních argumentů v daňovém právu (právní moralismus versus legalismus v daňovém právu)

Vydáno: 26 minut čtení

Při posilování státní správy v boji proti daňovým únikům, při příslušných legislativních a organizačních změnách, není vhodné odhlížet od skutečnosti, že se tímto způsobem do rozhodování v daňovém právu stále více dostává množství extralegálních (nontextuálních) (zejména morálních a normativně ekonomických) argumentů. Přitom je nutné vzít na vědomí existenci plurality morálek a normativních ekonomií ve formě tzv. rozumné neshody. Ve hře přitom jsou tak významné právní hodnoty, jako je právní jistota a demokratická legitimita, a tak významné ekonomické hodnoty, jako je ochota podnikatelů inovovat a podnikatelsky investovat.

Uplatňování extralegálních argumentů v daňovém právu (právní moralismus versus legalismus v daňovém právu)
Roman
Landgráf
V posledních letech sílí tlak politických elit v mnoha vyspělých zemích na zvýšení schopnosti daňově-právního systému bojovat s „nežádoucím“ chováním daňových subjektů. Předmětem tohoto příspěvku je připomenout skutečnosti, které v této situaci bývají někdy přehlíženy a které ve svém důsledku výrazně modifikují nazírání na některé nástroje či prostředky, které jsou k výše uvedenému politickému cíli legislativně navrhovány, resp. které jsou při rozhodování uplatňovány správními úřady a zejména soudy. Konkrétním cílem je přitom ukázat, že věčný problém právní teorie a filosofie o vztahu práva a morálky (a jiných normativních systémů) má v daňovém právu svůj specifický projev, který bývá přitom v právní politice, legislativní a rozhodovací činnosti často nedoceňován. Jde zejména o to, že při objektivní existenci plurality morálek (a jiných normativních systémů) není korektní se tvářit nebo předpokládat, že existuje ta jediná správná, objektivně poznatelná morálka, která má stát v základu jedině „správného“ systému právních norem a právního rozhodování, a vůči níž právě má být „správnost“ právního systému poměřována. V systému daňového práva to konkrétně může například znamenat, že nelze přijímat jako objektivní morální fakt, že platit daně v „přiměřené“ výši je „správné“, anebo že je morálně „nesprávné“ daňové odvody optimalizovat.
Je možno také říci, že daňové právo se definitivně a stále více rozchází s ideou právní jistoty, předvídatelnosti práva a právních následků. Důvodem je politický, politicko-právní tlak na zvýšení síly nástrojů pro řešení Tax Fraud a Tax Evasion, přičemž se tak činí prostředky (SAAR, GAAR), které zvyšují sílu extralegálních (morálních, ekonomických) normativních argumentů.
 
1. Fakticita existence extralegálních argumentů v daňovém právu
Není možné v dnešní době, resp. v posledních letech, nevidět, že zejména po finanční krizi roku 2008 je stále častěji slyšet jakýsi nový morální imperativ: „za vším nedobrým stojí zlí a nedobří podnikatelé, byznysmeni, kapitalisté, akcioví hráči - proto je potřeba vůči nim přitvrdit, a je to tak morálně správné (legitimní).“ K tomu se přidává, i pod vlivem některých vlivných ekonomických prací (Pikkety, 2014) zjištění, že rozdíly mezi bohatými a chudými se dále prohlubují, a proto že je tedy správné a morálně legitimní, (i) zvýšit daňové sazby zejména pro bohaté a (ii) přitvrdit v boji proti „agresivnímu“ daňovému plánování a proti vyhýbání se placení daně.
 
1.1 Pluralita morálek jako limitující faktor
Do značné míry, ať už nevědomky či úmyslně, se přitom přehlíží fakt, že nepochybně existuje v západní společnosti významná pluralita morálek a jiných normativních systémů (jako například normativní ekonomie či politická ekonomie či politologie) a tedy že není v tomto směru vůbec správné tvrdit, že morální pravdou (objektivně zjistitelnou) je, že zvyšování daní a zpřísnění tvrdosti daňových předpisů je legitimní a „správné“. Existuje totiž celá řada konkurenčních morálek či jiných normativních (např. politicko-ekonomických) přístupů, které tvrdí něco jiného či dokonce opak. Představitele ekonomické školy „supply side economics“ například konstatují, že pokud se shodneme na cíli v podobě ekonomických přínosů (růstu) pro společnost, pak k tomuto cíli slouží zejména svoboda