Pomůcky versus výdaje procentem

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.3.2015, sp. zn. 3 Afs 23/2014,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Z rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při absenci srovnatelného subjektu [§ 98 odst. 3 písm. c) daňového řádu] stanovil daňovou povinnost individuálně vzhledem k poměrům stěžovatele. Žalovaný přitom zohlednil příjmy uvedené stěžovatelem v daňovém přiznání, neboť jejich výše v řízení zůstala nezpochybněna [§ 98 odst. 3 písm. a) daňového řádu]. Opačně tomu bylo u výdajů, neboť jejich skutečný rozsah byl v řízení předmětem pochybností. Žalovaný proto určil výši výdajů tzv. paušálně v hodnotě 80% procent z příjmů. Žalovaný užití tohoto určení přitom přesvědčivě zdůvodnil jednak tím, že stěžovatel jako provozovatel řemeslné živnosti mohl obdobně jako významné procento živnostníků se shodnou činností uplatnit toto stanovení výše výdajů, jednak žalovaný chápe takto stanovené výdaje jako okolnost, z níž vyplývá výhoda – možnost uplatnění vyššího daňového paušálu – pro daňový subjekt v souladu s § 98 odst. 2 daňového řádu.

V této věci byla daň z příjmů fyzických osob stanovena pomůckami. Přitom jako pomůcka byly pro účely výdajů použity výdaje procentem. Tento postup správce daně považoval za výhodu, ke které byl povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Z uvedené tak lze učinit závěr, že v případě stanovení daně z příjmů fyzických osob pomůckami by daňový subjekt neměl dopadnout hůř, než jak vyplývá z ustanovení zákona o stanovení výdajů procentem.